na Blog.cz

Za posledního půl roku můj život dostal nový směr. Hodně věcí jsem zkusila úplně poprvé, hodně jsem se naučila. O svým životě tu ale psát nebudu. Jenom o těch filmech, který jsem viděla za posledního půl roku. A protože jich je kupodivu hodně, dávám sem dnes první várku.

Milý Vesmíre/Bože/Bohyně/etc., děkuji za výhru v soutěži. Děkuji za to, žes mi prostřednictvím Novy a Doma.cz daroval knížku, kterou napsaly lidičky, které znám přes Blog.cz - Edith, Johanka a další. Moc si jejich práce vážím a tak jsem si tu knížku přála přečíst. Jenomže jak ji získat, když zatím nemáme dost peněz ani na nájem? Jednoduše. Napsala jsem si o ni. Stačilo odpovědět na jednu otázku a dopředu poděkovat Vesmíru za to, že mi vždycky dal a dává všechno, co potřebuju. Když jsem psala meil s odpovědí a někdo se mě zeptal, co to píšu, řekla jsem: píšu si o jednu krásnou pohádkovou knížku. A věřím, že ji dostanu. A až ji dostanu, budu za ni moc vděčná. A tak mě vlastně ani moc nepřekvapilo, když mi za dva týdny došla. Jsem vděčná. Vlastně nejvíc jsem vděčná za to, že vím, že to funguje. Nemusím se bát, že by mi někdy něco chybělo. Stačí poprosit. A věřit.

Děkuji, Vesmíre...

Tyto naušnice se zelenýma lístkama jsem vytvořila 14. srpna, abych měla něco zelenýho k té mé zelené sukýnce, kterou jsem si oblíkla druhý den na pracovní pohovor. Pohovor sice dopadl dobře, nicméně v sukýnce ani v nezvykle dlouhých a nápadných naušnicích jsem se moc dobře necítila a tak jsem je ještě ten večer předala Lence. A slíbila jsem, že k nim dodělám ještě náhrdelník. Původně měl být na lanku, to mi nešlo, tak jsem to na nějakou dobu úplně odložila. Když něco nejde, fakt nejde, tak nezbývá než vymyslet jinou cestu. Já jsem si vymyslela řetízek, kterej jsem sice v té době vůbec neuměla používat, ale naučila jsem se to. A dnes vám můžu hrdě představit svoje třetí naušnice v životě a svůj úplně první náhrdelník na řetízku.

Jedna z nejzajímavějších postav současné české básnické scény, textař Plastic People od Universe, ochlasta a rváč, milující táta, inspirativní bard, duchovní otec českého undergroundu, statečný odpůrce jakýchkoliv pokusů o spoutání umělecké tvorby, držitel ceny Nadace Charty 77 a ceny Toma Stopparda...

... Ivan Martin Magor Jirous (23. 9. 1944 - 10. 11. 2011)

Naposledy jsem psala na lammas? Jak je to všechno strašně dávno... Všechno je jinak, i když už tehdy to k tomu nějakým způsobem směřovalo. Rozloučila jsem se s Pardubicema, který mi byly 10 let domovem, se svým bývalým bytem a bývalým životem, a rovnýma nohama jsem skočila do Brna. Mám práci a mám to, o čem jsem ještě před rokem ani neodvažovala snít - jsem na cestě k životu, jakej jsem si přála. Jsem někde na půl cesty, nebo možná už na tři čtvrtě, ale nevadí mi, že ještě pořád nejsem TAM. Hlavní je, že se pohybuju správným směrem. Rostu. Zraju. Jdu...

Sleepy Hollow. Film, který vtáhne diváka do své atmosféry od prvního záběru - kapající pečetní vosk rudý jako krev, hudba, a cesta kočárem přes věčně ztemnělou a zamlženou krajinu. Neklid koní, zvuky taseného meče a muž v paruce vyskakující z kočáru. Děs v jeho očích a potom už jenom jeho krev na hlavě polního strašáka.

Jak jsem už napsala, začaly mě bavit strašně jednoduchý věci. I když minulý týden jsem se zase vrátila i k těm složitějším. Ale tyhle jsou stejně nejvděčnější. Stačí když máte 2 páry efektně krásných korálků a pak už jenom jedno jediný očko a je hotovo...

Sněhuláčci. Předzvěst zimy. Poprvé v šále a rukavicích.

Kdo je chce? 69 korun českých prosím...

Těšte se na příště. Budou jedny stříbrně ohnivé...

Inspirativní tvary nepotřebují žádné zvláštní doplňky. Naušničky pro sestřičku k narozeninám - růžová perleť a sklo. Z nedostatku vhodných jehel zakončeno zamačkávacím rokajlem. Zapilováno, aby tam nezůstaly ostré hrany. Začaly mě bavit jednoduché věci...

Naučila jsem se ketlovat a vyrábět motanice a mám spoustu nápadů a plánů. Tohle je můj druhý výtvor. Mamka si k narozeninám přála stříbrnou, jemnou sadu, tak jsem nakoupila stříbrné jehle a silonový vlasec a matné skleněné korálky a začala jsem motat. Naučila jsem se i zakončovat na kalotku a i když to vůbec není dokonalé a motanice je docela chudá, tak mamku to potěšilo a i já z toho mám radost...