had, Faun a nevěsta

29. listopadu 2007 v 23:21 | lenicka |  knihovnička
Mircea Eliade je známý jako historik náboženství; byl ale také výborný spisovatel. Přečetla jsem jednu z jeho delších povídek s názvem Had, kterou vydal v roce 1937. Začátek připomíná ruské společenské romány: výše postavená rumunská měšťanská rodina chystá půdu pro "svatbu z rozumu" Doriny a důstojníka Manuilâ. Odjíždějí proto do romantických míst kolem starého kláštera. Cestou ale potkají Andronika (ve slově je cítit "muž" - řecky anór, gen. andros), nespoutaného, živelného, tajemného a krásného. Okamžitě uchvátí srdce nastávající nevěsty Doriny i její vdané sestry Lízy. Andronik je provádí tajemstvím nočního lesa pomocí jakési hry, jejíž význam nikdo nechápe.

Po půlnoci se začne realita zvrhávat v bezčasí, kdy má navrch fantazie, ale zároveň i opravdovost a naplnění snů. Andronik rituálním způsobem krotí velkého vodního hada a mysticky se s ním spojuje. Ostatní hosté jsou jako omráčení. Všichni jsou spát a my sledujeme útržky jejich snů. Dorina se ve svém snu ztotožňuje s mrtvou nevěstou, pohřbenou v klášteře. Andronik ale nespí; skotačí po lese a splývá s ním, s větrem, s vodou; s prapodstatou života. Na dálku k sobě láká Dorinu - ta je přemožena, vstává a pluje na tajemný ostrůvek. Zde se setkává s Andronikem, svléká ze sebe poslední zbytky civilizace, hovoří s ním o přírodě a životě, a nakonec spolu sledují východ slunce. Teprve potom oba usnou a tak je najdou ostatní.
Andronik je věčný muž - zná tajemství kláštera i lesa. Je jako řecký Faun, ve kterém přebývá vyzývavá mužnost, což přitahuje všechny ženy. Hovoří se zvířaty, podobně jako Anastasia od Vladimira Megreho. Když krotí hada, má v moci všechny okolo, dokonce i čas. Z normálního času se stává "čas na počátku", bezčasí, kdy člověk plněji vnímá a chápe a ve kterém si může uvědomit svou vlastní totožnost, a kdy může naplnit svoje skutečné tužby. Obývá ostrov, který připomíná prvotní ráj, kde člověk chodil nahý, měl kontakt se zvířaty a byl bezelstný. Setkání s ním člověka vytrhuje z jeho poklidného světa a přenáší ho jinam (snad blíž k sobě samému), stejně jako účast na náboženském rituálu.


Eliade, Mircea: Had (Şarpele). Praha, Odeon 1986. Překlad a doslov Jiří Našinec.
 


Komentáře

1 Brozkeff Brozkeff | E-mail | Web | 24. října 2008 v 15:18 | Reagovat

Eliadův Had je skvělá kniha, na mě působila v době, kdy jsem jej četl, neuvěřitelně silně. Umí pořádně symbolicky promlouvat k nevědomí, když se tomu čtenář oževře ... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.