teorie v religionistice

13. března 2008 v 11:03 | lenicka |  teorie
Tento semestr musím absolvovat předmět Současné religionistické teorie. Je nejtěžší ze všech, aspoň pro mě. Každý týden musím přečíst asi 20-stránkový článek (nebo dva) v angličtině, napsat o něm "position paper" a ještě přemýšlet :-))) nad vlastním stanoviskem k problému a to potom prezentovat a obhájit v diskusi s ostatními studenty. Navíc jsem se nechtěně pustila do diskuse s jistým odpůrcem katolické církve a křesťanství vůbec - tak už vím, co je můj "quest" pro tento semestr: naučit se vést diskusi, a postupně si vyjasnit svoje postoje, na kterých při diskusi stojím.

Prozatím nejlepší z článků byl od prof. Horyny (vyšel před rokem v Religiu), a druhý od Ivana Strenského ("Ideological Critique in the Study of Religion") z roku 2004. Ty přípiš nekomentuju, spíš kritizuju ty ostatní. Napadá mě totiž spousta otázek. Přepisuji sem některé z mých position papers.
(týden 1.) Jaké jsou cíle religionistiky? Je to pouhá snaha sepsat všechno, co se týká náboženství a potom tyto znalosti předávat dál? Co mám jako religionista zkoumat, abych k něčemu přispěla? A k čemu mám takto přispět? Nemohu si vymezovat praktické cíle, protože to není "vědecké", může to být moralizující a hodnotově zabarvené. Věda má být přece nehodnotící, objektivní. Ti, kteří (např. Eliade) si dovolili dát svému výzkumu nějaký program, jsou dnes vědeckou komunitou odsuzováni právě pro nevědeckost. Obávám se, že religionistika v podání některých vědců (a obávám se, že pokud si tyto otázky nevyřeším, můžu být jeden z nich), může být pouze "věda pro vědu". Jak se liší religinistika a antropologie náboženství?
(týden 2.) Proč se religionistika tolik distancuje od možnosti přispívat k řešení aktuálních společenských otázek a proč má takovou potřebu se stále proti něčemu vymezovat? Vždyť spousta věd aplikuje svoje výsledky v praxi, a nikdo takovým vědám neupírá jejich vědeckost. Proč má religionistika strach z toho, že by opustila přísnou objektivitu (kterou si podle mého názoru ještě více zpřísňuje)? Obvinil by ji někdo z neadekvátnosti, pochyboval by o její legitimitě a místě mezi vědeckými disciplínami? Je to tak proto, že náboženství je ontologicky spjaté s morálními a existenciálními kategoriemi, a ty se jen těžko odsunují do pozadí a ztěžují snahu o objektivní přístup? Myslím si, že kdyby sama sebe lépe vymezila jako vědeckou disciplínu, stanovila by svoje teoretické, metodologické a jiné principy a vymezila by okruh svého působení, svoje cíle, svoje specifika atd., snad bychom nemuseli stále znovu číst podobné články, které podle mého názoru k ničemu nepřispívají (to je reakce na článek Dona Wiebeho).
(týden 3.) I věda se svými zásadami objektivity může mít velmi blízko k ideologii, pokud je ideologicky pojímaná. Tedy pokud jsou do ní vkládané určité "vyšší" cíle a principy (např. osvobodit lidi od bludů). Ale může být věda bez cílů? Jaký by měla důvod k existenci? Nebo stačí objektivně přehodnotit cíle určité vědy? Zajímavý je také spor o to, jestli musí vědec stát zcela mimo zkoumanou realitu, popřípadě jak docílit toho, aby jeho vlastní subjektivní postoje neovlivňovaly výzkum a jeho výsledky. U nás religionistů je to konkrétně otázka, jestli může být religionista zároveň věřící člověk (nebo mít jakýkoliv subjektivní postoj ke zkoumanému náboženství, to znamená i osobní odpor apod.), popřípadě jakým způsobem docilovat objektivity, pokud věřící je.
(a na závěr) Není dilema, které nastínili někteří moji kolegové, že religionistika bude buď vědecká, nebo zajímavá, přímo strašidelné?
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.