na Větrné hůrce

18. srpna 2008 v 21:20 | lenicka |  knihovnička
Ze začátku se kniha tváří jako klasický román z dob pánů a sluhů a dokonalé etikety, takže je čtenář jako já vděčný aspoň za popisy vřesovišť a klidu skotské vysočiny. Brzy se však charakter knihy změní...
V roce 1801 vypravěč rámcového příběhu John Lockwood přichází na Větrnou hůrku jako nájemník sousední usedlosti Drozdov. Setká se tam s nevrlým samotářským panem Heathcliffem, krásnou mladou vdovou Kateřinou, podivným Haretonem Earnshawem a starým sluhou Josefem. A v noci ho vyplaší přeludy v tajemném pokoji. Zajímá ho osud těch lidí a tak poprosí svou služebnou, aby mu o nich vyprávěla. A tady začíná příběh plný silných emocí, vášnivé lásky i temného vzteku.

Dozvídá se, že Heathcliff je nalezenec, kterého vychoval bývalý majitel Větrné hůrky, starý pan Earnshaw, společně se synem Hindleyem a dcerou Kateřinou. Po smrti svého otce vládl domu Hindley, který Heathcliffa vykázal z rodiny, aby ho dál pokládal pouze za čeledína. Hindleyho žena zamřela poté, co porodila Haretona, a Hindley byl od té doby ještě krutější. Heathcliff velice miloval Kateřinu, a ona měla ráda jeho. Nebyl jí ale rovným partnerem, neměl postavení ani peníze. Kateřina dala přednost sňatku se synem majitele Drozdova, Edgarem Lintonem, i když to vlastně učinila z lásky k Heathcliffovi - aby ho mohla finančně zajistit. Heathcliff ale raději odešel do světa, aby sám získal jmění. Neslyšel už proto Kateřinino vyznání lásky:
"Neumím to vyjádřit, ale přece každý máme nějakou představu, že náš život přerůstá, nebo by měl přerůstat naši ohraničenou osobu. K čemu bych byla stvořena, kdybych měla zůstat uzavřena sama v sobě? Nějvětší muka mého života byla muka, kterými trpěl Heathcliff - znala jsem je a prožívala je s ním odmalička - podstatou života je mi on. Kdyby všechno ostatní propadlo zkáze a jen on tu zůstal, žila bych i já... Moje láska k Lintonovi je jako list v lese - čas ji zeslabí, to vím, tak jako zima ochudí stromy. Ale má láska k Heathcliffovi je jako ty věčné skály pod lesem - ne oku pro radost, ale podklad života. Já jsem Heathcliff!" (s. 90)
Kateřina se po svatbě odstěhovala do Drozdova. Náhle se vrátil ze světa Heathcliff a usadil se na Větrné hůrce. Odtud docházel za Kateřinou, což Edgar těžce snášel. Edgarova sestra Isabela se do něho ale zamilovala. S tím zase nesouhlasila Kateřina, protože věděla, že Heathcliff není dobrý člověk. Isabela jí to ale nevěřila. Heathcliff zatím na Větrné hůrce při kartách okrádal Hindleyho o majetek a snažil se vychovat Haretona podle svých temných záměrů.
Edgar po prudké hádce s Heathcliffem zakázal jeho schůzky s Kateřinou. Ta po dalších hádkách ztratila životní sílu a onemocněla. Isabela nedbala varování, utekla a vdala se za Heathcliffa. Brzy ale pochopila, že ji Heathcliff pouze využívá. Ten si vymohl návštěvu u nemocné Kateřiny, která o něco později porodila dceru Kateřinu a zemřela. Heathcliff z její smrti šílel a vyzýval ji, ať neodpočívá v pokoji, ale ať se mu zjevuje a straší ho (což se později snad i vyplnilo). Nedlouho potom utekla těhotná Isabela z Větrné hůrky poté, co se Hindley neúspěšně pokusil zabít Heathcliffa.
Edgar zatím vychovával Kateřinu. Zakázal jí opouštět hranice drozdovského panství, aby se nesetkala s příbuznými. Když zemřel Hindley podivnou smrtí, Heathcliff se stal prakticky pánem Větrné hůrky. Kateřina tam jednoho dne i přes zákaz přijela. Ke svému zděšení se dozvěděla, že zaostalý Hareton, sluha ve vlastním domě, je její bratranec. V té době zemřela Isabela a její syn Linton přijel do Drozdova. Heathcliff si ho přes Edgarův odpor vyžádal k sobě, aby ho využil pro svedení Kateřiny. Tím, že ovládá Haretona, ovládá Větrnou hůrku, a tím, že ovládá slabého a nemocného Lintona, kterého nechá oddat s Kateřinou, získává vládu nad Drozdovem. Edgar totiž krátce po Kateřinině svatbě umírá.
Linton do roka od vynucené svatby také umírá. Kateřina o něho celou dobu pečovala a přitom si pěstovala nenávist k Heathcliffovi. Když vypravěč John Lockwood odjíždí z Drozdova, zdá se, že má Heathcliff všechno a všechny pevně v rukách. Jenomže ho doženou přízraky ztracené lásky a láska také překoná dosavadní špatný životní úděl Kateřiny a Haretona. Jak? Přečtěte si to sami. Vtáhne vás to do děje a knihu neodložíte, dokud se to nedozvíte.

Emily Brontëová (1818-1848), anglická spisovatelka, autorka komorně laděné poezie, sestra Charlotty Brontëové; románem Na Větrné hůrce (1847) získala světovou proslulost.
Brontëová, Emily: Na Větrné hůrce. Praha: Lidové nakladatelství, 1978 (2. vyd.) (půjčeno z Knihovny FF MU)
 


Komentáře

1 Abyss Abyss | Web | 30. května 2010 v 20:26 | Reagovat

Je to zvláštní a opravdu zajímavý příběh, mám ho ráda :)

2 Ducii Ducii | Web | 10. června 2010 v 16:33 | Reagovat

Tuto knihu jsem četla jako malá - nu mohla jsem být v nějaké šesté třídě. Nedá prostě nedá se popsat děj knihy, obdivuji autorku, že něco takového dokázala sepsat. Velmi mě příběh zaujal (celkově mám ráda veškeré knihy od všech tří sester Bronteových) a už pár let se chystám na to, že si ho pročtu znovu, tak snad konečně letos se k tomu dostanu...

3 neříkej mi Lenko! neříkej mi Lenko! | Web | 16. srpna 2010 v 23:01 | Reagovat

MILUJU TU KNIHU! Moje nejoblibenejsi! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.