Šumava 2008 – třetí dva dny

11. srpna 2008 v 22:41 | lenicka |  na cestách
Ve středu jsme nasedli do auta a jeli jsme opět směrem Železná Ruda. Tentokrát jsme překročili státní hranice a zaparkovali až u Grosser Arbersee (parkovné stojí 2 eura a automat na placení je zde na solární energii). Kolem jezera vede naučná stezka. Tabule jsou sice pouze v němčině, ale něco jsme i tak pochytili - třeba to, že jezero bylo uměle zvětšeno postavením hráze. Jinak se tam psalo asi to stejné, co u našich jezer. Nejvíc mě zaujal německý název vlochyně (nebo klikve? ono je to hrozně podobné) "Rauschbeere". To mi připomnělo, jak mě strážci NP uklidňovali když jsem to jednou náhodou snědla, že to není jedovaté, že to má účinky jako marihuana. Takže "raušové" bobulky...

Chvilku jsme si poseděli v lehátkách na břehu jezera, protože bylo krásné počasí. Do hostince ani do Märchenwaldu jsme ale nešli. Mimochodem - hostince a jiné turistické atrakce přímo u jezer je hlavní rozdíl mezi německými a českými jezery. Bylo asi poledne, když jsme poodjeli na další parkoviště, ze kterého jsme se lanovkou (a to na přání taťky, nikomu jinému se na lanovku nechtělo) přemístili skoro na vrchol Velkého Javoru. Na úplný vrchol označený křížem se ještě kousek musí vystoupit. Boj o vrchol tady znamená prodrat se ke kříži a zamávat na svého fotografa. Vystoupit se dá i na několik vedlejších vrcholů, které vypadají jako obrovské balvany. Pod jedním stojí malá horská kaplička. Na Javoru jsou také dvě tajemné kopule, ale my už víme, že to jsou radary NATO postavené v 80. letech 20. století. Rozhled je z této hory na celou Šumavu i na Alpy.
Dolů je to pěkně prudký kopec, a to jsme nešli tím nejprudším, ale trošku bokem, abychom se ještě zastavili na Kleiner Arbersee. Ve skutečnosti není menší než Velké, prostě je to jezero pod Malým Javorem. Ale je mnohem krásnější. V čisté hladině se odrážejí stromy, čeří ji proplouvající kačenky, na březích je zelená tráva a květiny.
Tuto nádheru jsme vydrželi pozorovat nejmíň půl hodiny. Potom jsme se vydali na cestu k autu. Bylo to ještě asi hodinu cesty, přes Mooshütte a Brennes. Na večeři jsme šli k Michalovi a tentokrát jsme vyzkoušeli místní speciality, jako "kotlík" (skutečný kotlík s masem), salát se smaženým hermelínem nebo kuřecí kapsy se špenátem. Parádní žranice za nějakých devět stovek!

Ve čtvrtek rodiče ale stávkovali, protože se nám je podařilo za těch pár dní docela utahat. Luboš se jel projet na kole a já jsem je vzala na procházku k Prášilskému jezeru. Tento den bylo vedro a k jezeru se vydalo spousta lidí. Pohodlná procházka nám zabrala asi 4 hodiny i s posezením u jezera a zastávkami na fotografování krásného okolí.
Luboš si ve čtvrtek vybral příděl smůly. Ráno odstavil z provozu svůj mobil a při vyjížďce ztrhal kolo, takže nemohl přehazovat a vlastně ani šlapat. Vracel se tedy částečně po vlastních. My jsme to ale nevěděli, takže jsme si v dobré náladě dali na srubu pod Slunečnou borůvkové knedlíky s kupou šlehačky.
Odpoledne jsme si prohlídli prášilský Archeopark, který postavili lidi ze sdružení Keltoi. Vstupné bylo 35 Kč, ale mě jako bláznovi do Keltů to bylo jedno. V archeoparku jsou rekonstrukce skutečných nálezů domů z různých míst. Za hradbami a mohutnou branou stojí panský dům (dům z kolmo postavených kůlů s rákosovou střechou), dřevník, další dva přístřešky pro řemesla a nedávno vyhořený obytný srub. V některých domech jsou hliněné pícky. Kolem vesnice je vyplétaný plot. Za vesnicí na louce je kruh, který ale nemají v materiálech popsaný. Kruh má po obvodu příkop a uprostřed je snad kamenný oltář. Na druhé straně vesnice vyrůstají další přístřešky.
Večer jsme si ještě zašli na borůvky na místo, které jsme našli dřív. A pak jsme zapili tu Lubošovu smůlu :-)))

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.