Říjen 2008

hledám skrýš pro Moosa

23. října 2008 v 8:00 | leni |  na cestách

# 5: Svaty Martin/Saint Martin

Tento článek navazuje na ten předchozí. Z pokladnice u Slučí studánky jsem si donesla travel bug "Moose, son of Daisy of Broken Leg". Chtěla jsem tedy najít další krabku, kam bych ho umístila. Rozhodla jsem se pro kešku u kostela Svatý Martin.

Slučí studánka, památník lesníků a první TB

22. října 2008 v 7:00 | leni |  na cestách

# 3: Sluci studanka
# 4: Pamatnik umucenych lesniku

Krásné úterní odpoledne jsme si se sestrou vybraly pro výlet spojený s lovem na krabičky. Dne 7. října skoro ve 4 hodiny odpoledne jsme vyšly ze stanice Adamov po žluté značce, která vede serpentinami do kopce. Po každé obrátce se nám naskytnul nový výhled na Adamov a celé okolí. Stromy už se barvily do žluta a červena, takže nádhera...

cache na Kubíkových Dubech

21. října 2008 v 14:01 | leni |  na cestách

# 2: Kubikovy duby

O Kubíkových Dubech už jsem tu psala, takže teď jenom o tomto výletě. Absolvovala jsem ho 4. října odpoledne. Vyjeli jsme si opět na ořechy a potom jsme se vydali nejdřív přes louku nahoru k lesu a po lesní cestě po červené značce na rozcestí. Z rozcestí jsme měli jít dál po cestě do kopce směrem na Počátky, ale paní tchýně, znalec místního terénu, nás vedla zkratkou lesem. Po chvilce jsme došli na další rozcestí, ze kterého vedou cesty do Třemošnice, do Horních a Dolních Počátek a nazpátek na Kubíkovy Duby. Na tomto rozcestí stojí pěkný dřevěný altánek.
Začala jsem obíhat všechny skrýše v okolí, které odpovídaly nápovědě, ale nic jsem nenašla. Vrátila jsem se na rozcestí a chtěla jsem to zkusit kousek vedle, ale manžel už skrýš viděl a zavolal mě k ní. Skrýš to byla pěkná, ale z ní jsem vytáhla provlhlý igelit, dost odporný na dotek. Ale měla jsem to! Takže jsem se zapsala, vyfotila s krabkou v ruce a zase jsem to vrátila na původní místo.
Cestou domů jsem si ještě natrhala kytičku plané máty. Další pěkný výlet!

naše první cache

19. října 2008 v 23:35 | lenicka |  na cestách

# 1: Srnčí studánka

Mojí první keškou (co je geocaching? vysvětlení tady) byla Srnčí studánka. Na lov jsme se vydaly společně se sestrou. Vyšly jsme z vlakového nádraží Babice nad Svitavou v úterý 30. září pár minut před čtvrtou hodinou. Cestu jsme měly naplánovanou jen přibližně, protože jsme se přece po tomto lese toulaly už jako malé holky. Jenomže v té době to tam vypadalo trošku jinak, třeba přibyla nová cesta Brněnka.

noruwei no mori

12. října 2008 v 21:01 | lenicka |  knihovnička

Tuto knížku jsem přečetla jedním dechem během několika hodin. Zaujala mě hned od první stránky. Jednak silným příběhem, jedna je mi blízká i tím, že líčí každodenní problémy studentů univerzity, i když těch japonských. Ty obyčejné problémy jsou ale všude stejné: jak si získat brigádu na pár dnů v týdnu, jaké jídlo si dát v menze, aby člověk moc neutratil, ale aby nemusel jíst každý den nudle bez chuti; kde bydlet a jak vycházet se spolubydlícím na koleji, jak na sobě nedat znát, že nepatřím do stejně vysoké společenské vrstvy jako jiní žáci na výběrové škole, jak se postarat o umírajícího otce, jestli vyhledávat sex na jednu noc, když není v dosahu žádná přítelkyně atd.

lov na poklady

10. října 2008 v 21:33 | leni |  můj svět

Znáte geocaching? Jde o nový druh zábavy, který spojuje poznávání krajiny (městské i přírodní), vzrušení z lovu a využívání moderní techniky. Někdy se k tomu může přidat ještě šifrování.
A jak to vypadá v reálu? Nejdřív se každý musí zaregistrovat na stránkách geocaching.com. Tyto webové stránky propojují zájemce na celém světě. Na těchto stránkách si po registraci vyhledáme polohu ukryté schránky - cache (česky keška) v našem okolí. Poloha je udaná jako souřadnice GPS. Zároveň je také znázorněná na mapě, i když jen přibližně. Pokud jde o tradiční kešku (zelená ikona), vidíme přímo souřadnice kešky. Někdy jsou souřadnice zašifrované (ikona otazníku) a někdy jde o souřadnice, na kterých teprve najdeme další souřadnice a další, až dojdeme k finální kešce (multikeš - žlutá ikona znázorňující tři kešky).
Pokud máme přístroj GPS, můžeme se podle přibližné mapy vydat do terénu a na místě kešku dohledat podle přístroje. Pokud GPSku nemáme, musíme si polohu ověřit na přesnější mapě (třeba na mapy.cz), vyluštit zašifrovanou nápovědu nebo pozorně přečíst návod na stránce, všechno si zaznamenat a teprve potom se můžeme vydat na lov.
Pokud vás překvapuje, že mluvím o lovu, když jde jenom o hledání krabiček, musím vám povědět něco o mudlech. To jsou pro hledače kešek všichni ostatní lidi, tedy nezasvěcení (výraz je převzatý z knih o Harry Potterovi). Ti nás při vyzvedávání kešky nesmí vidět. Musíme se tedy pohybovat opatrně a skrývat se, jako na lovu. A je tu ještě jedna podobnost: stopujeme kešku jako zvíře. No, možná je to podobnější hledání pokladů podle starých map, přesto si myslím, že jde o nový, trochu ritualizovaný druh lovu. Podobně jako bývá fotografování nazývané lovem beze zbraně, stejně i geocaching. Pokud lovec není dost dobrý stopař, keška mu může (alespoň pro tento den) uniknout.
Když už kešku máme v ruce, měli bychom se podle pravidel hry zapsat do sešitku, který v každé kešce je. Zapisujeme se přezdívkou, jakou jsme si zvolili při registraci na webové stránky. Pokud si chceme něco z pokladu vzít, musíme to nahradit něčím, co má minimálně stejnou hodnotu, aby další lovec nenašel jen prázdnou krabičku. Snad jedinu výjimkou jsou speciální cestující předměty (travel bug), které mají za cíl putovat. Ty můžeme vzít a pak je co nejdřív předat do další kešky. Nakonec krabičku opět ukryjeme, a to vždy na stejné místo, kde jsme ji našli. A doma se ještě znovu zapíšeme, tentokrát na webové stránky.
Já jsem se o geocaching začala zajímat proto, že ráda chodím po krajině a ještě raději, když mám nějaký cíl. Kešky bývají často na místě, které je pro krajinu nějak významné (kopec, rozcestí, soutok apod.), podobně jako městské kešky často upozorňují na památky. Je to tedy důvod navíc pro to, vypravit se na takové místo a něco zajímavého vidět a zažít. A skvělé je, že současně se o geocashing začala zajímat i moje sestra. Takže teď chodíme na lov společně.

už jsem zase v tom...

5. října 2008 v 22:21 | lenicka |  moje studium

V čem? No přece ve škole! Nový podzimní semestr začal 22. září. Tento semestr už přetahuju standardní 2 roky studia a snažím se pouze doplnit to, co jsem zatím nestihla. Navíc jsem si dala pouze ruštinu pro začátečníky, protože se mi další světový jazyk bude hodit, i když se stihnu naučit jenom základy.

začátek a konec (Okraj) Zeměplochy

4. října 2008 v 22:44 | lenicka |  knihovnička

Poslední den strávený v práci jsem si přečetla vůbec první knížku z cyklu Zeměplocha Terryho Pratchetta Barva kouzel. Protože tato knížka seznamuje čtenáře s podobou Zeměplochy a s tím, jak to na ní valstně chodí, zkusím o tom napsat i já.
Zeměplocha odpovídá představám o Zemi z mýtů a legend. Je plochá, stojí na hřbetech čtyř slonů a ti zase na zádech želvy, Velké A'Tuin, jejíž oči mají velikost moří. Vědci a dobrodruzi království Krull se jednou spustili přes Okraj a želvu viděli. Jedinou záhadou tak zůstává, jakého pohlaví želva je. Okraje Zeměplochy tvoří oceán, který přepadává přes okraje volně do vesmíru. Nad ním se klene duha Okrajka. Na Zeměploše neexistuje sever a jih, ale střed, okraj, posměr a protisměr (vzhledem k rotaci Plochy). Slunce je malé a obíhá Plochu. Uprostřed je pilíř, který podpírá nebeské sídlo zeměplošských bohů - Slepého Ia, Krokodýlího boha Offlera, boha vánků Zefíra, Osudu a Dámy. Ti se spolu vsázejí a hrají o osud obyvatel Zeměplochy. Rok má 8 ročních období, týden 8 dnů a barevné spektrum 8 barev. Tou osmou barvou je oktarína, barva kouzel, fantazie a imaginace.

večeře ve stylu suši

1. října 2008 v 16:40 | lenicka |  jídelna
Minulý týden jsem dostala chuť na suši, možná i proto, že jsem četla jeden japonský román, anebo proto, že mám asijskou kuchyni prostě ráda. Ale suši je přece drahá a pracná záležitost... Nebo ne?
V pátek 26. září jsem z různých zdrojů dala dohromady a hned taky vyzkoušela takovou levnou a jednoduchou verzi. Tady je seznam ingrediencí a návod:
Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.