naše první cache

19. října 2008 v 23:35 | lenicka |  na cestách

# 1: Srnčí studánka

Mojí první keškou (co je geocaching? vysvětlení tady) byla Srnčí studánka. Na lov jsme se vydaly společně se sestrou. Vyšly jsme z vlakového nádraží Babice nad Svitavou v úterý 30. září pár minut před čtvrtou hodinou. Cestu jsme měly naplánovanou jen přibližně, protože jsme se přece po tomto lese toulaly už jako malé holky. Jenomže v té době to tam vypadalo trošku jinak, třeba přibyla nová cesta Brněnka.

Nabraly jsme tedy přibližně správný směr a vyšly jsme. Ten den bylo naštěstí krásné počasí. Šly jsme právě po Brněnce, od nádraží podobným směrem jako vede i cesta, kterou obvykle od nádraží chodíme, pouze po druhé straně potoka (tedy po druhé straně hluboké strže, kterou potok protéká, aby bylo jasno). Asi po kilometru jsme došly na rozcestí a tady jsme si nebyly jisté. Vybraly jsme si cestu, která byla značená modrou turistickou značkou. Protože po značce přece vždycky někam dojdeme, že.
Po nějaké době jsme narazily na odbočku ke studánce. Nebyla to sice ta naše, ale odbočily jsme, prohlídly jsme si to tam a nafotily. Studánka se jmenuje Prosba lesa; na její kamenné desce je skutečně taková prosba vytesaná. Je docela dlouhá a poetická, ale dala by se shrnout do tří slov: Člověče... nenič mne! U této studánky jsme nikdy nebyly, i když jsme to měly "za humny".
Od studánky jsme šly dál a dál, až jsme se bály, že jsme se ztratily, ale okolí nám připadalo povědomé; byly jsme opět na Brněnce. Cestou jsme si natrhaly ostružiny a nafotily jsme krásnou okolní přírodu. Najednou jsme zjistily, že jsme skoro u lesního arboreta. Od něho jsme zase šly a šly, dokud jsme nedošly na silnici mezi Babicemi a Kanicemi. Přesně tam jsme chtěly být.
Přešly jsme přes silnici a po pár krocích jsme byly u Srnčí studánky. Tedy podle taťky, místního rodáka, je to studánka Ptačí, ale na mapách i na kamenné desce je Srnčí. V blízkosti je takové černé jezírko, kam se chodí kalit divočáci. Protože už bylo 17 hodin, nechtěly jsme se zbytečně zdržovat. Sestra nafotila studánku a já jsem se vydala hledat kešku. Nápověda naštěstí mluvila jasně, navíc byla keška dost nešikovně schovaná. Okolí schovky bylo umeteno až na hlínu, takže to prostě muselo být nápadné.
Vyndala jsem krabku ze skrýše a skoro s posvátnou úctou jsem ji rozdělala. Někdo si dal tu práci, že ji sem schoval (takže díky, Loupežníci)! Uvnitř byl notýsek a nějaké ty "poklady". Zapsaly jsme se a přidaly jsme také něco (tentokát samolepku). Nakonec jsem krabku zase schovala. Potom jsem místo poházela suchými listy, aby nebylo tak nápadné. Ať to další nemají až tak lehké!
Od studánky jsme mohly jít do Babic po silnici, to se nám ale nechtělo. Tahle místa už známe velice dobře, vždyť jsme tudy občas chodily pěšky z kanické základky. Vydaly jsme se tedy cestou k bývalému lomu. Boční cestičkou jsme vyšplhaly nad lom. Tam jsme se ocitly jakoby v jiném světě - no, minimálně v jiném lese. Smíšený les s převahou staletých buků nahradily útlé stromky, keře a trávy. Byly jsme "Na žiďáku", neboli na pasece, o které se říká, že je tu starý židovský hřbitov. Pravděpodobně to jsou ale normální kameny v trávě. Větší zvláštností je paseka samotná, tedy rostlinné společenstvo, které je podobné tomu, které roste na Pálavě. Prostě suchá tráva, dřínky, koniklece... step.
Ze "židovského hřbitova" jsme pokračovaly sotva znatelnou cestičkou kolem zasypané jeskyně na Velké skály, ze kterých je krásně vidět část Babic i okolní kopce. A potom už jenom stokrát prochozenými cestami domů. Krásná procházka, kterou bychom bez geocachingu neabsolvovaly.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.