noruwei no mori

12. října 2008 v 21:01 | lenicka |  knihovnička

Tuto knížku jsem přečetla jedním dechem během několika hodin. Zaujala mě hned od první stránky. Jednak silným příběhem, jedna je mi blízká i tím, že líčí každodenní problémy studentů univerzity, i když těch japonských. Ty obyčejné problémy jsou ale všude stejné: jak si získat brigádu na pár dnů v týdnu, jaké jídlo si dát v menze, aby člověk moc neutratil, ale aby nemusel jíst každý den nudle bez chuti; kde bydlet a jak vycházet se spolubydlícím na koleji, jak na sobě nedat znát, že nepatřím do stejně vysoké společenské vrstvy jako jiní žáci na výběrové škole, jak se postarat o umírajícího otce, jestli vyhledávat sex na jednu noc, když není v dosahu žádná přítelkyně atd.

Ale některé problémy naštěstí každý člověk řešit nemusí: hlavním problémem hrdinů této knížky je sebevražda jejich bývalého spolužáka ze střední školy Kizukiho. Hlavní postava a vypravěč příběhu Tóru Watanabe byl jeho nejlepší kamarád a dívka Naoko byla jeho přítelkyně. Od jeho smrti se neviděli a znovu se potkali až na univerzitě v Tokiu. Zde se nejdřív skamarádili a postupně jejich vztah přerůstal v něco víc než kamarádství. Překážkou jim byla vzpomínka na Kizukiho a také depresivní stavy, které Naoko od jeho smrti měla. Po roce se sblížili, ale potom se Naoko ztratila. Tóru zjistil, že se odstěhovala do komunitní léčebny pro duševně nemocné daleko v horách. Hned ji tam navštívil. V léčebně panovala zcela jiná atmosféra než v obyčejném světě. Seznámil se tam se starší ženou Reiko, která uměla krásně hrát na kytaru. A mimo jiné hrála i skladbu Norwegian Wood od Beatles. Tuto skladbu si Naoko velmi oblíbila a autor tak nazval celý román.
Mezitím se Tóru skamarádil s jinou spolužačkou, Midori, a tak měl další dilema: láska k éterické Naoko, se kterou ho spojovaly dávné vzpomínky i současná láska, ale se kterou neměl naději na obvyklý (a sexem naplněný) vztah, nebo láska k živelné Midori?
Tentokrát nebudu prozrazovat nic víc z děje knihy. Ono to vlastně ani není tak podstatné. V této knize je důležité prožít atmosféru, vcítit se do duševních stavů postav, ochutnat Japonsko, zamyslet se nad životem a smrtí, pročíst se autenticky podaným příběhem "obyčejného kluka" a jeho křehkých lásek až k bodu, kdy nejdřív zmalomyslní (a začne se trochu podobat tulákům z knih Jacka Kerouacka), ale potom sebere všechnu zodpovědnost a touhu žít a rozhodne se pro život.

Haruki Murakami: narodil se roku 1949 v Kóbe v Japonsku. Konec 60. let, které v Japonsku přinesly studentské bouře, prožil na univerzitě v Tokiu, kde studoval divadelní vědu (stejně jako Tóru Watanabe). Rozhodl se pro samostatné podnikání a psaní knih, čímž se vyloučil ze spořádané společnosti. V literatuře odvrhnul tradiční japonský styl a vydal se vlastní cestou, když upřednostnil přímost a přesnost vyjádření před estetickým prožitkem. Jeho první román Poslouchej zpěv větrů byl oceněn cenou literárního časopisu Gunzó, v roce 1982 dostal ocenění pro mladé japonské autory za román Hon na ovci. Za román Norské dřevo (1987) sice ocenění nedostal, stal se ale populárním v USA. V románu Underground z roku 1997 zpracoval fakta o atentátu sekty Óm Šinrikjó v tokijském metru.
A ještě upozornění pro případné čtenáře Norského dřeva: sexuální scény jsou líčeny tak přesvědčivě, že jen otrlí jedinci by tuto knihu zvládli číst na veřejnosti bez začervenání...

Murakami, Haruki: Norské dřevo. (Noruwei no mori.) Praha: Odeon 2002. Půjčeno z KK Pce
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.