muflonní studánka a památník J. Bohdaneckého

6. listopadu 2008 v 8:00 | leni |  na cestách

# 7: Mufloni studanka
# 8: Pamatnik Josefa Bohdaneckeho

Tak tyto kešky byly nakonec hodně dobrodružné, hlavně kvůli tomu, že se čím dál dřív stmívá. Vyjít jsme mohly až po práci (sestra) a po škole (já), takže opět v úterý (21. října) před čtvrtou hodinou. A opět nádherné počasí, naštěstí.

První kámen úrazu byla hned první odbočka po modré značce. Místo do lesa jsme šly po silnici, a teprve po chvíli jsme pochopily, že jdeme špatně. Vyšplhaly jsme lesem kousek nahoru a naštěstí jsme se na modrou zase napojily. Asi po 2 km jsme došly na rozcestí "Pod Ronovem". Odtud vede cesta po žluté prudce nahoru ke zřícenině hradu Ronova. Nafotily jsme ho a rychle jsme pokračovaly dál po rovné úzké cestičce, až jsme došly na další rozcestí.
Od rozcestí vedou schody (!) dolů k Muflonní studánce. Voda v ní neteče, ale je tam ohniště. Celé to tam vypadá zvláštně. Připadala jsem si trochu jako v pohádce, možná i proto, že už skoro zapadalo slunce a v lese se začínalo šeřit. Podle nápovědy jsem objevila skrýš docela rychle. Zapsaly jsme se, vyměnily jsme figurku čaroděje za jojo a vrátily jsme se na rozcestí. Odtud je to asi 200 m k památníku Josefa Bohdaneckého, který stojí na horní straně pěkné louky. Nedařilo se nám ale najít kešku. Pátraly jsme a pátraly, až jsem to chtěla vzdát a sestra vylezla na jakýsi posed, aby se rozhlédla z výšky, což se ukázalo jako dobré řešení, protože kešku přece jen objevila. Tak zase rychle zapsat, vyměnit nějaké figurky a zase to vrátit do skrýše.
Abychom si urychlily cestu nazpátek, dostala sestra nápad, že se nebudeme vracet na rozcestí "Pod Ronovem", ale střihneme to rovnou lesem. Spletla si ale směr a chtěla to stříhat o jeden žlab mezi kopci dřív, takže bychom došly - no nechci hádat, asi někam do Brna. Naštěstí jsme ale hned po chvilce cesty vylezly na kopec a rozhlédly jsme se. Po silnici jsme se vrátily k Ronovu a střihly jsme to teprve až od něho, a tentokrát to bylo správně. Vyšly jsme nad střechou babické LDN, takže stačilo najít cestu na silnici a k vlakové zastávce. Do Babic jsme kupodivu došly ještě za světla.

Pátrala jsem po tom, kdo to byl Josef Bohdanecký, a našla jsem asi toto: Josef Bohdanecký z Hodkova (1846-1920) byl lesmistr panství Orlík, zakladatel světově uznávané probírkové metody lesního školství a spoluzakladatel a ředitel lesnické školy v Písku. Možná si říkáte, proč má pomník v lese u Adamova, když tam asi nikdy nebyl? V lesích kolem Adamova, Křtin, Babic a Bílovic je totiž komplex památníků, studánek a parkových úprav, to všechno se vztahem k lesnictví a na jeho oslavu. Tento komplex se jmenuje Lesnický slavín a dnes ho má na starosti ŠLP Křtiny. No, a jelikož J. Bohdanecký byl zasloužilý lesník, postavil mu v roce 1929 prof. Josef Opletal tento pomník. Mimochodem, Opletalovi jsou rodina lesníků a učitelů z Babic (jeden z nich učil na základce mého otce).
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.