dobytí Krkaňky

25. prosince 2008 v 15:39 | leni |  na cestách

# 12: Krkanka

Na První svátek Vánoční jsme se probudili do krásného slunečného rána, jako stvořeného pro delší procházku. V deset hodin jsme tedy vyrazili z Ronova do kopečka na Žlebskou Lhotku, kolem Chvalovic, směr kopec Krkaňka. Přes Chvalovice jsme šli dál do lesa po červené, ale protože bylo nad nulou, jeden úsek cesty bylo bláto rozježděné od traktorů, které tu likvidují následky orkánu Ema. Tady je necelých 500 mn.m. a tak smrkové lesy nepůsobí úplně přirozeně. A samozřejmě při takovém velkém větru docela padají.

Kousek za Chvalovicemi se cesta zvedala do prudkého kopce. Tam už naštěstí traktory nevyjedou, tak alespoň nebylo bláto. Vstoupili jsme do bukového lesa a stoupali jsme pořád výš. Cestou se začalo zatahovat a ochlazovat. Manžela z toho přešla chuť šplhat dál do kopce, ale nakonec se překonal a přece jen jsme pokračovali :-)))
Když jsme vyšli nahoru (vrchol Krkaňky je ve výšce 566 m n. m.), půda byla umrzlá a vzduchem poletovaly sněhové vločky. Na hřebenu na určeném místě jsem začala hledat kešku, ale pořád jsem ji nemohla najít. Už jsem to chtěla vzdát a odejít. A právě, když jsem odcházela, jsem ji objevila, zabalenou v mokrém igelitu a se salátem místo logbooku. Vložila jsem tam přívěsek s Úžasňákem, vzala jsem si obrázek s kočičkou, zapsala se a pak už jsme zase rychle šli dál, protože nám byla docela zima.
Po červené jsme pokračovali do Rudova. Když jsme šli přes pole, zase vysvitlo sluníčko a tak jsme se mohli rozhlídnout po krajině. Viděli jsme Míčov, Prachovice, hrad Lichnici, Seč... prostě kraj Železných hor. Obloha byla temně modrá, jako by ji někdo vymaloval temperkama. Krása!
Z Rudova jsme kousek šli po silnici, potom žlutá značka odbočovala doprava, zdánlivě do lesa. Ale přece jen mezi stromy vedla cestička tam, kde pod silnicí protéká Lovětínský potok a podél něho do Lovětínské rokle. Rokle mě docela nadchla - jednak proto, že díky existenci NPR Kaňkovy hory se tu příliš nezasahuje do přírodního dění (popadané buky, potok si teče kam chce...), a taky se mi líbily velké, mechem porostlé kameny. Kus nad námi se černala silueta Lichnice, ale my jsme se museli dívat pod nohy, abychom si na kamenech nezvrtli kotník.
Potom už rokle končila a s ní i rezervace. Opět jsme se ocitli na cestě rozbahněné od traktorů, kterou jsme se doklouzali do Lhůt. Odtud jsme už šli po úzké asfaltce do Chvalovic a nazpátek dolů do Ronova. Celkem jsme ušli asi 12 km a zmrzlí jsme se vrátili akorát k pozdnímu obědu.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.