mnich bojovník

13. prosince 2008 v 1:47 | lenicka |  knihovnička náboženství

Knížka Mnich bojovník není vědecká knížka, ale vlastní životopis buddhistického mistra Alaina Krystaszeka, navíc psaný napínavě a plný dobrodružství a jeho vlastních úvah.


Krystaszek píše, že se narodil ve Francii ve městě Noyon u l'Oise. Jeho otec byl polský emigrant. Když mu bylo osm let, jeho rodiče se rozvedli a otec s ním odjel do Polska. Oproti svobodnému uličnictví, kterého si užíval ve Francii, byla pro něho přísnost polské babičky šokem. Dalším negativním zážitkem byla šikana ve škole (protože byl cizinec) a celková atmosféra v totalitním režimu. Ve druhé třídě se seznámil s tvrdým ruským bojovým uměním (walku). Pozitivní postavou pro něho byl pouze biskup, u kterého ministroval v kostele.
Když jeho otec znovu emigroval, jeho život s babičkou byl téměř nesnesitelný. Díky její přehnané péči byl obézní - a díky tomu se stal oblastním mistrem ve walku. Přesto byl doma týrán svou babičkou. V patnácti odjel za svým otcem do Francie. Zde v atmosféře svobody začal přemýšlet, jak by naplnil svůj život. Učil se v truhlářské dílně a současně cvičil džudo, hrál v kapele na bicí a studoval doma křesťanskou filosofii a spisy o Východě. Protože ho vyhodili z učení, příležitostně pracoval. Pohádal se s otcem a v 17 letech odešel sám do Paříže. Usadil se v Grenoble, kde se hned dostal do konfliktu s lidmi z protidrogového oddělení (i když ne svou vinou a ne kvůli drogám). Ve chvílích, kde se cítil slabý a bezmocný, si přál, aby mohl rozvíjet bojové dovednosti. Zároveň ho ale lákaly duchovní záležitosti (kostel, Tao-te-ťing i Suzuki).
Ve dvaceti letech si nakoupil vše potřebné a odešel do lesa, aby cvičil a přemýšlel. Objevil v sobě sílu i harmonii a moudrost. Potřeboval ale mistra. Vrátil se do civilizace a navštívil několik dodžo, ale vždy mu tam chyběl duchovní rozměr. Proto se rozhodl odcestovat do Číny. Když si vydělal peníze, vydal se na cestu - částečně stopem a částečně vlakem. Zastavil se v Istambulu, kde poznal několik lidí, kteří se věnovali karate a šoto-kanu. A také se zde zamiloval do Japonky Konikito. V Kašmíru se rozhodl pěšky překročit Himaláje a tak se dostat do Číny. Málem zmrzl, ale zachránil ho čínský voják. Měl horečky, proto zůstal u nějakých lidí na břehu Brahmaputry. Vrátil se a tentokrát legálně překročil hranice do Indie. Nemohl se dostat do Číny přímo, proto odjel do Barmy a odtud do Thajska. V Bangkoku se seznámil s místním boxerem. Nezajímalo ho ale mlácení lidí. Hledal něco jiného. To částečně našel u boxerovy sestry... Konečně se přes Vietnam dostal do Hong-Kongu. Tam se seznámil s mladým Číňanem Tingem, který cvičil taiči. Také tam slyšel, že Šao-lin, o kterém sní, je jen legenda pro turisty. Zavedli ho za místními bojovníky wu-šu, ale nebyl spokojený: hledal soulad duše a těla, bdělost a intuici...

"Jeho kung-fu na mě udělalo velký dojem, ale nepřesvědčilo mě. Cítil jsem, že se mu neučil v chrámu. Slabinou této praxe byl nedostatek klidu. Měl jsem před sebou techniku praktikovanou v tělocvičně, jejíž jedinou předností byla obratnost, a největší slabinou nepozornost. Intuitivně jsem cítil, že tu musí být ještě cosi navíc, něco jiného, než jen tělo, vycvičené v technice a strategii boje... Hledal jsem mistra, který by mě naučil skutečné pozornosti, cestě moudrosti." (s. 89)

Ting mu pomohl dostat se ilegálně do Číny. Pomocí přátel a dělníků se dostal dále na sever do provincie Chu-nan. Potom pěšky zdolával vysoké hory, aby se dostal do Šao-linu. V horské vesnici ho čínská dívka zavedla do chrámu. Zde mu mistr Sü-ta řekl, že pokud hledá mistra, má se vrátit do Paříže. Dovolil mu ale zůstat 2 měsíce v jeho klášteře. Protože neuměl čínsky, využíval tlumočení od oné dívky, která v chrámu studovala kaligrafii. Klášter byl ekonomicky soběstačný - mniši pěstovali byliny, přepisovali texty a léčili. Mistr Sü-ta byl již 105 let starý. Původně byl opatem velkého kláštera Wu-tchaj-čan, kde udržoval kult bódhisattvy Maňdžušrího. Hlásil se k linii čchanového mistra Fan Lunga.
V klášteře se podrobil tvrdé disciplíně. Každý den se 12 hodin praktikovala meditace a fyzická cvičení a 8 hodin věnovali péči o klášter, jídlu apod. Od prvního dne trpěl únavou, zimou a bolestmi. Po deseti dnech z toho onemocněl a mniši ho vyléčili akupunkturou. Postupně zjišťoval, že se potřebuje naučit lépe ovládat tělo i mysl:

"Zjistil jsem, že kung-fu je zde chápáno jako celistvá nauka, která překračovala úroveň úderů pěstí a intenzivního výcviku. Bylo to vzácné umění žít, způsob jak dozrát, jak být užitečnější, cesta k osvícení. ... učil mě být bdělý, probuzený, nemyslet. Byl to souboj dvou myslí, ve kterém byl Kchiou vnímavější, přítomnější, a tedy hůře zasažitelný." (s. 132)

Uprostřed zimy slavili 106. narozeniny mistra a o několik dní později také čínský Nový rok. Mniši mu předávali další techniky i umění léčitelství. Zamýšlel se nad celistvostí mysli, těla a ducha a došel k přesvědčení, že vše je stejně důležité. Přesto byl jeho pobyt plný vyčerpání a bolesti až do posledního dne. Na zpáteční cestě ho chytili čínští vojáci. Naštěstí byli mírní a dali mu propustku, aby zlegalizoval svůj pobyt. Tak se mohl bez problémů vrátit k Hong-Kongu. Tam mu pomohli přátelé tajně se nalodit a odplout do Bangkoku. Po vyřízení formalit se opět přes Indii vrátil do Turecka. Potkal tam mladého Francouze, který ho svezl až do Paříže. Vrátil se do Noyonu, navštívil rodinu a přátele a les, ve kterém kdysi cvičil a meditoval. Začal toužit po tom, aby mohl sdělit svoje zážitky a myšlenky podobně naladěným lidem. Rozbil svůj lesní tábor a obrátil se k budoucnosti.
Začal pracovat jako truhlář a otevřel kurz wu-šu v Noyonu. Před tím vyhledal v Paříži mistra Sung-nonga, žáka mistra Sü-ta. Každý víkend ho navštěvoval v pařížském dódžó. Zdokonaloval své bojové techniky společně s koncentrací mysli a dechu. Noyonské dódžó ale mělo problémy, protože překáželo konkurenci. Rozhodl se proto odstěhovat. Na jihu Francie se setkával s lidmi, kteří praktikovali podobné techniky, a učil se od nich. Od starého čínského mistra se naučil tai-či-čchuan (usměrňování energie čchi). Přijal pozvání na seššin zenové skupiny mistra Taisena Dešimaru. Zde poprvé slyšel přednášet o podstatě zenu, a u toho už zůstal. V zimě roku 1977 přijal od mistra ordinaci a za dva roky také mnišské svěcení a dostal jméno Sando Kai Sen (osamělý poustevník na vysoké hoře). Postupně vyspěl a stal se sám mistrem. Své učení nazývá "Kaisen Dó".


Alain Kaisen Krystaszek: Mnich bojovník: Autobiografie budóky. Bratislava: Cad Press 1994

Alain Krystaszek je známý jako róši Kaisen, mistr evropské linie Sótó zenu.


 


Komentáře

1 Denaille nebo Estel...vyber si :p Denaille nebo Estel...vyber si :p | Web | 1. ledna 2011 v 15:55 | Reagovat

Tak tuhle knížku chci. :D

2 ByronErabs ByronErabs | E-mail | 9. června 2017 v 1:08 | Reagovat

circular sulcus of insula basis prostatae garapata disease aberrant ducts Benedikt facies anterolateralis corporis humeri fetal hemoglobin (HbF)  <a href=http://buypaxilonline.com>paxil</a>  Amberg acinar cell tumor lactoprotein

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.