sraz Pardubických kun

16. ledna 2009 v 10:00 | lenicka |  deníček

Když jsem začínala studovat v Pardubicích, probíhaly tam každou středu katolické bohoslužby pro vysokoškoláky...

...a po nich jsme se vždycky scházeli k debatám, které jsme ještě později chodili zapíjet (třeba do Moravského šenku, do Bazaru, k Riegrům apod.) - kde jsou dneska ty časy a ty lidi? Někteří z nich už tehdy byli pracující, a některé zase byly moje spolužačky ze studií. A protože jsme si výborně rozuměli, vznikaly tam "krásné vztahy". Jeden z nich je třeba ten můj - s mým manželem, nebo Jardův a Hančin, kteří už jsou taky manželé. Když jsme získali bakalářský (já, Maruška, Evka, a Zuzka) nebo inženýrský (Honza) titul, rozprchli jsme se po celém světě a naše "spolčo" už fungovalo jenom díky akcím jako "Velikonoce v Jitravě" a podobně. Někteří z nás se vdali a oženili a založili rodinu.
Ale stále jsme se snažili zůstat v kontaktu a někdy se sejít. A právě nedávno jsme konečně určili datum a místo a v sobotu jsme se sjeli do Vysokého Mýta, kde bydlí Jirka, který se konečně vrátil z Anglie (konečně píšu proto, že nám tu všem chyběl). Mimo nás přijel i Honza, Jarda (bez manželek, které se musí starat o děti), Zuzka, Míra, Petr a Anička (ta sice začala chodit do spolča až později, ale dneska už má taky "krásný vztah" - a bude další svatba). Překvapilo nás, že i po pár letech jsme pořád stejní - jak vzhledem, tak kladným vztahem k jídlu a pití a kamarádům a taky smysl pro humor je stejný... Co se změnilo jsou témata, o kterých mluvíme (dřív jsme se nikdy nebavili o hypotékách ani o nočním spánku malých dětí) a možná taky cenová skupina restaurací, které navštěvujeme.
A jak to probíhalo? V sobotu odpoledne jsme se sjeli do Mýta a ubytovali se u Jirky. Prohlídli jsme si město (náměstí, kostel a přilehlé uličky) a taky jednu hospodu. Některé to tam ale nebavilo, tak jsme se vypravili do obchodu, abychom nakoupili zásoby. Navečer jsme se vrátili do bytu a kluci připravili k večeři výborné masíčko. Potom jsme se usadili, prohlíželi staré fotky a vzpomínali na staré akce a staré kamarády (teda jako ne věkem, ale dobou, kdy jsme je potkali). Později dorazila i Anička, která přijela vlakem. A kdo ještě neviděl "nejkrásnější rekrutku z Přibic", musel se na ni nejmíň jednou (nebo raději víckrát) podívat, to by mu pyšný otec Honza neodpustil... Protáhlo se to skoro do ranních hodin, takže v neděli jsme vstávali hodně pozdě, tedy až na Honzu, který se vydal na mši. Dopoledne jsme uklidili byt, dojedli zásoby a vydali se na další prohlídku města, tentokrát jeho hradeb. Po procházce jsme vlezli do parádní restaurace Pod Věží, kde jsme si dali třeba pstruha na česneku nebo švýcarské fondue. Potom už jsme se rozloučili a rozjeli se domů.
Teda kamarádi, tohle by se mělo zase někdy zopakovat, a doufám, že dřív než za dalších několik let!!!

 


Komentáře

1 zuzka zuzka | E-mail | 18. ledna 2009 v 19:27 | Reagovat

čau lenko, pěkný počteníčko, díky. úplná idylka. tak ať je to tak i dál.řekla bych, že jsme založili fajn tradici setkávání! měj se hezky Z.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.