Siwiecova 2

18. února 2009 v 23:05 | lenicka |  okolo plotu

V pátek 13. února se Havelkova ulice v Praze na Žižkově přejmenovala na Siwiecovu. Na této ulici sídlí Úřad pro studium totalitních režimů, a protože se mu nelíbilo, aby měl v adrese bývalého komunistického odboráře, požádal o přejmenování.

Ryszard Siwiec (1909-1968) byl účetní, účastník protinacistického odboje, otec pěti dětí a hluboce věřící člověk. Upálil se 8. září 1968 na Stadionu desetiletí ve Varšavě na protest proti invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Jeho čin se ale režimu podařilo utajit, poprvé o něm padla zmínka až na jaře 1969, tedy až poté, co podobnou oběť podstoupil i Jan Palach.

O Siwiecovi se dodnes příliš nemluví. Já jsem se o něm poprvé dočetla v časopisu Babylon, který se věnuje dějinám a kultuře před rokem 1989 (mimo jiné). Na straně V, č. 5/XVIII jsou slova, která Siwiec chtěl svým činem říct (a proto je tady píšu): "Jako dědictví po krvavém Stalinovi jste ve svých rukou soustředili obrovskou, nezodpovědnou, nekontrolovatelnou a nekritizovatelnou moc... Na vás, a jen na vás, na politbyru, závisí celá moc zákonodárná i výkonná, veřejná bezpečnost, spojení se zahraničím, soudní moc i všechny masové komunikační prostředky... Zestátněním všech výrobních a distribučních prostředků jste ve svých rukou soustředili všechny finanční zdroje, které vám umožňují, abyste si sami udrželi, spravovali a kontrolovali veškerou moc... Abyste takovou vládu nějak ospravedlnili před masami, vytvořili jste nové náboženství, marxismus, a největším prorokem tohoto náboženství jste vyhlásili Lenina, přičemž jste si pro sebe vyhradili právo jakkoli vykládat jeho dogmata... Lidé, vzpamatujte se! Slyšte můj křik! Křik prostého, obyčejného člověka, syna národa, který vlastní i cizí svobodu miloval nade všechno, i nad vlastní život! Vzpamatujte se! Ještě není pozdě!"

Po Ryszardu Siwiecovi přišli další: Jan Palach (upálil se 16. 1. 1969, zemřel 19. 1. 1969), Sándor Bauer (maďarský automechanik z donucení) (20. 1. 1969, zemřel 22. 1.), Josef Hlavatý (20. 1. 1969), Jan Zajíc (25. 2. 1969), Evžen Plocek (duben 1969) a Márton Moyses (maďarský básník) (13. 2. 1970, zemřel 15. 5. 1970, vězněn tajnou policií, která mu odepřela lékařskou pomoc). A zatím poslední byl Zdeněk Adamec (6. 3. 2003). Protože i současná doba se snaží zotročit lidského ducha. Ale oproti době totality snad máme jednu výhodu: můžeme se svobodně rozhodnout, jestli se podrobíme diktátu konzumu a průměrnosti, nebo jestli budeme odolávat. A snad nám pomůže i vzpomínka na lidi, kteří se takto obětovali, aby nás vyburcovali a posílili v našem odhodlání. Protože "oběť je výzvou k rozvzpomenutí na transcendenci, a život bez transcendence je odkázán na jsoucí, vydán automatickému udávání, odsouzen k zajíkání... Nemá důvodu a nemá míry." (Jindřich Chalupecký v publikaci Jan Palach '69). A taky proto, že "bez ideálů člověk nežije, pouze přežívá" (Sándor Bauer).


 


Komentáře

1 jan siwiec jan siwiec | E-mail | 3. února 2011 v 7:56 | Reagovat

Velice zajmaví a poučný

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.