chaotický zelený dům

7. března 2009 v 23:26 | lenicka |  knihovnička

Na doporučení jedné fanynky latinskoamerické literatury jsem si chtěla přečíst knihu Zelený dům od Mario Vargase Llosy. Očekávala jsem asi něco ve stylu Gabriela Garcíi Márqueze, a protože to nebylo úplně ono, byla jsem trochu zklamaná. Nebo možná i proto, že knížka s tak chaoticky propleteným dějem by se měla číst v klidu a několikrát po sobě, a ne narychlo jako já.

Děj se odehrává ve dvou prostředích - jedno je vlhké, zelené a leží v povodí řeky Maraňon, druhé je suché a leží uprostřed peruánské pouště. V jednom je klášter, do kterého sestry s pomocí vojáků odvlékají na civilizační převýchovu domorodé dívky, ve druhém je nevěstinec, který se jmenuje Zelený dům. A někde v meziprostoru a mezičase se pohybují vojáci, kteří jedou zatknout zbytky obávané bandy, a taky členové této bandy, a žena následující svého manžela do pouštní Pirui... Všechny reálie máme u tohoto autora "z první ruky", protože obě oblasti skutečně osobně navštívil.
Abych trochu přiblížila, jak tento román vypadá, cituji z doslovu: "Zelený dům není založen jenom na střídání piurských a pralesních sekvencí. Nápadná je jeho celková rozkouskovanost, úryvkovitost vyprávění, přetržitost dějů, nenávaznost dialogů... A dokonce uvnitř těch nějmenších fragmentů najednou zjistíme, že jsme ztratili stopu. Že jsme se nechali svést totožností jmen a nezpozorovali jsme, že jejich nositelé už jsou jiní... Některé postavy jako by exitovaly ve dvojí/několikeré podobě..." Můžeme tedy sledovat několik paralelních příběhů v různých časových rovinách, které se v některých místech nebo postavách setkávají.
Mě nejvíc zaujal příběh klášterní schovanky Bonifacie. Příběh začíná v pralese, kde sledujeme, jak vojáci pomáhají sestrám odvléct další domorodé dívky do kláštera. Bonifacie byla kdysi taky taková "divoška", a když se setkala s těmito dívkami, něco v ní si na to vzpomnělo a ona jim i dalším převychovaným divoškám pomohla utéct. Proto opustila klášter a žila v domě průvodce po pralese. Tam za ní začal docházet poručík, kterého si později vzala. Takhle to vypadá triviálně, ale musím uznat, že je to napsané opravdu nevšedně a technicky mistrně. Mezitím se totiž odehrávají a vplétají do děje příběhy Divošky, "frájů", dona Anselma a dalších a dalších. Přitom některé kapitoly jsou napsané zvláštním, podobně chaotickým stylem, jako tato ukázka:
Sestra Patrocinio je velice bledá, pohybuje rty a tiskne v prstech černé perličky růžence, poslyšte, seržante, nezapomeňte, že jsou to děti, samozřejmě, samozřejmě, Tlouštík a Černouš dohlédnou na ty naháče, a vy, sestro, si nedělejte starosti, a sestra Patrocinio, běda vám, jestli na ně budete suroví, a vůdce posbírá naše věci, slyšíte, mládenci, žádné surovosti; Svatá Marie, matko boží. Všichni hledí na bezkrevné rty sestry Patrocinio, a ta drtí v prstech černé kuličky, oroduj za nás, a sestra Angélica, uklidněte se sestro, a seržant, teď!, tohle je ta pravá chvíle.
nebo:
Je to její manžel, a napořád, měli svatbu v kostele, a to je jediné, co před Bohem platí, a Josefino, co sis to vzala do hlavy, proč do toho motáš Boha, Divoško?, a ona, vidíš to, vidíš, a on, hloupoučká, děvčátko, polib mě, a ona ne, a Josefino, nemít tě rád, nejspíš tě přetrhnu, uchopil ji v podpaží, houpal ji a nedovolil jí vstát, hloupoučká, hlavička palička, jeho lesní žínka...
Takto jsou napsané jenom některé kapitoly a jiné zase normálně, je v tom trochu zmatek poznat o kom se mluví a kdo vlastně mluví a kdy se to odehrává, ale jak už jsem řekla, jednotlivé fragmenty jsou zajímavé a zajímavé je taky skládat si to potom dohromady, jenom mít tak víc času; tohle totiž byla nadlouho moje poslední beletristická knížka a odteď už jenom a jenom diplomka!


Mario Vargas Llosa (1938) je peruánský spisovatel a esejista. Vystudoval práva a filosofii. Poprvé se proslavil románem Město a psi (1963), podruhé "stylisticky a kompozičně velmi originálním" románem Zelený dům (1965), za který získal cenu Premio Rómulo Gallegos (1967) a Premio Cervantes (1994). Žije v Evropě; v roce 1993 získal španělské občanství.

Llosa, Mario Vargas: Zelený dům. (La casa verde.) Praha: Odeon 1981
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.