jarní pardubické kešování

16. března 2009 v 20:20 | leni |  na cestách
#23 Zač je v Pardubicích perník? (Chemcache #5)
#24 Věznice Pardubice
#25 Dick Francis (mystery #5)
#26 Pardubice-město sportu č.3


Pokud se ptáte, co dělá kačer (hledač keší) v zimě, tak sedí u počítače a počítá a luští různé mysterky. Taky občas uloví nějakou tu městskou mikrokeš nebo údaje pro odlov multikeší (tuto zimu hledány údaje pro keše Divadlo, Staré město pardubické, Pernštýnská zvířátka, Moderní architektura v Pardubicích, DC7-Arbor tour a Pravoslavná). A pokud se ptáte, co dělá kačer, když se ozve jaro, tak vyrazí na nejbližší keš mimo asfalt a beton - prostě do přírody, i kdyby tou přírodou měl být pásek lesa široký pouze pár metrů...

Nejdřív teda jedna "chemická" mysterka, která se jmenuje "Zač je v Pardubicích perník". Jednalo se tam o pavouky a drogy. Vyluštěno (vygoogleno) rychle, odloveno taky rychle, v úterý 10. března večer při cestě do knihovny a za obzvláště hnusného počasí, které odrazuje normální lidi, aby vycházeli ven. V tu chvíli vylézají kačeři a šmejdí na místech, na kterých by za světla a za tepla byli příliš nápadní. Potom čekají, až kolem skrýše nikdo nebude, vybírají krabku, logují, smotávají logbook (v mikrokeších bývají nejčastěji logbooky smotané do ruličky) a pak dělají nenápadnou, dokud nebude zase liduprázdno, aby mohli keš vrátit na její místo.
Mysterku "Věznice" jsem vyluštila už někdy na podzim, protože jsem předpokládala, že to bude někde hodně blízko mého domu. Vlastně nešlo o luštění, ale o doplnění informací z historie věznice na Husově ulici. Informace tedy nalezeny, jen ke krabce jsem se nemohla dostat, protože to až tak blízko nebylo.
Ve čtvrtek 12. března jsem se nechala vylákat prvními náznaky pěkného počasí a vyšla jsem si na procházku. Původně jsem chtěla odbočit z Husovy ulice na sever, abych došla k aquaduktu přes kanál Halda, ale nenašla jsem tu správnou odbočku, nojo, co už... Tak jsem si pěkně obešla věznici a konečně jsem si mohla zapsat nález. Naštěstí jsem totiž věděla, kde a co hledat, tak jsem šla skoro na jisto. Krabička to byla originální, ale taky malá a v ní pouze srolovaný logbook. Nález mě potěšil, jako že teda aspoň něco, ale mým cílem bylo umístit někam tu zlatou geocoin, a to se zatím nepodařilo.
Šla jsem teda dál, no spíš bych měla říct, že jsem se obloukem vracela k domovu, ale nechci moc prozrazovat. Snažila jsem se tam najít další mikro, tentokrát mezistage k mysterce "Úterý", ale tentokrát jsem neměla štěstí. Jednak tam pořád postávala paní s dítětem, a stejně jsem nic neviděla. Aspoň jsem se cestou pokochala pohledem na zahrádky u domků, které se začínají zelenat a vonět a ptáčci zpívají...
Další výlet jsem si udělala v sobotu 14. března. Tentokrát už konečně teplo a slunečno. Kde jsem ulovila "Dicka Francise" samozřejmě nemůžu prozradit, ale bylo to konečně na malém kousku přírody, takže kontakt s vonící hlínou, špinavé ruce... Krabka super, skrýš super, takže do krabky putoval můj krásný zlatý poklad "Red Deer". A byla to už moje pátá mysterka!
Potom jsem putovala k pardubickému dostihovému závodišti, po kterém zrovna klusal jeden koník. Tady se totiž nacházela keška "Pardubice-město sportu č.3". Díky nápovědě jsem ji našla na první pohled, ale nechápu, proč na takovém klidném místě musí být jenom mikro, když by se tam vešla mnohem větší. Takže zase rozmotat, zamotat... Už mi to docela jde, cvičení přece dělá mistra, ale ten okamžik, kdy z kešky vypadne cosi bílého a roztáhne to chapadla a pak to vzdoruje mým pokusům o uklizení, ten se mi teda pořád moc nelíbí. Zlaté notýsky!
Od závodište jsem šla přes nadjezd Paramo, kde jsem doufala, že najdu další mikro, ale tentokrát už jsem štěstí neměla. Chvíli jsem tam šmejdila, koukala jsem na vlaky, které projížděly zvolna pode mnou, až jsem to nakonec vzdala a vydala jsem se směrem k Hypernově. Byla jsem docela v ráži, tak jsem cestou přes město ještě našla nějaké indície k multinám a pokusila se o odlov několika dalších mikrokrabek, ale nic dalšího jsem už nenašla. Prostě dvě za den musí stačit.
Tak jsem se aspoň pokochala rozkvetlými žlutými a bílými krokusy v parku na břehu Chrudimky a šla jsem domů.

A opět pár zajímavostí nakonec:

1) Věznice Pardubice: věznice byla postavena na konci 19. st., původně to byl takový tábor nucených prací pro odsouzené. Pracovali na vězeňské zahradě, tkali, lepili pytlíky nebo se mohli přiučit některému řemeslu v dílnách. Za druhé světové války zde okupanti zřídili pracovní tábor pro zběhy a taky sběrný tábor, odkud odeslali 1431 lidí transportem do koncentračních táborů. A zase naopak, v roce 1945 tu byli před odsunem internovaní Němci. Od 50. let 20. st. tu bylo vězněno také mnoho lidí za své politické přesvědčení. Od této doby už to vlastně byla věznice pro ženy, až do roku 2004, kdy věznici poslední žena opustila. Dneska je to věznice pro muže s dozorem a ostrahou, kapacita je 640 míst. To ovšem moc lidí nezaznamenalo a tak se pořád říká "ženská věznice".

2) Dick Francis (1920): spisovatel detektivek a sportovní novinář. V jeho detektivkách vždy hraje určitou roli sportovec nebo žurnalista. Získal i několik ocenění, hlavně v Anglii. A protože to byl (do roku 1956) také velmi dobrý žokej, je od této kešky vidět na dostihové závodiště.

3) Pardubické dostihové závodiště: kdo by neznal Velkou Pardubickou Steeplechase! Tento překážkový dostih se jezdí od roku 1874. Trať dostihu měří 6900 metrů a v současnosti je na ní 31 překážek, včetně Taxisova příkopu, Irské lavice, Havlova skoku a Zahrádek. Na závodišti se jezdí i další, méně významné dostihy. Dřív závodiště vypadalo jinak, dráha směřovala až k Popkovicím. Dnešní závodiště má oválný tvar a mezi ním a Popkovicemi je zástavba.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.