skřítci a víly

25. března 2009 v 12:20 | lenicka |  eko-religiozita

Někdy před rokem nebo dvěma jsem udělala trochu pozdvižení, když jsem prohlásila, že chci psát diplomku o skřítkách a vílách, ale dneska o nich skutečně píšu. Někteří lidé prostě věří v přírodní duchy, podobně jako jiní věří v Boha. Není to jenom výmysl, v jejich životě to nějakým způsobem funguje, jsou s nimi v určité interakci, žijí tím, a zpětně je tato víra ovlivňuje. Tak proč to nezkoumat vědecky, stejně jako víru v Boha, Kršnu, nebo v reinkarnaci? Nebo spíš víru v anděly, démony a ďábly...

Velká potíž je při takovém výzkumu v tom, že se tím dosud nezabývali téměř žádní vědci, takže chybí sekundární literatura (zatímco třeba upíry se dneska z vědeckého hlediska zabývá kdekdo). Jde totiž o docela nový fenomén. Musím si proto pomoct tím, že to přirovnám k něčemu, co už tu bylo a co bylo zkoumáno. Víra v přírodní duchy je typická pro archaická náboženství, staré pohanství a některé další náboženské systémy, jako šintoismus, tibetský buddhismus, šamanismus. V novějších náboženstvích lze tuto víru srovnat s vírou v anděly a démony, jak už jsem napsala výše. Potom můžu takové přírodní duchy pojmenovat slovem "numina", což je religionistický výraz pro božstva nižšího řádu, a takovou víru můžu označit jako animatismus nebo démonismus, přičemž dělící čára je ve zjištění, jestli je přírodní duch neosobní nebo osobní povahy. Bohužel jsou tu i duchové, kteří sice jsou chápáni osoby, ale jaksi nemají vyvinutou osobnost, nemají vlastní povahové rysy (např. elementálové, dévové ve Findhornu). Tyto polo-osobnosti se prostě jenom starají o určitý úsek přírody, jsou její osobní manifestací.
Ano, existují knihy, které se snaží víly nějak sepsat a utřídit, ale to jsou knihy, jejichž autoři sami ve víly věří. Tedy ne vědci, a tedy ne sekundární, ale primární literatura. Jako příklad uvádím: Marko Pogačnik (elementálové a další duchové přírody, jako elfové a duchové určitého místa), D. a G. Bandini (Kniha elfů a víl), Doreen Virtue (víly), ... Mimo knih jsou dnešní víly hlavně na internetu - nebo alespoň jejich obdivovatelé tam o nich píšou články a vystavují jejich obrázky.
Zajímavé na elfech je, že odkazují na "staré zlaté časy" (zlatý věk "na počátku"): "V dávných dobách, kdy ještě vládl král Artuš, byla celá země plná vílího kouzla. Na zelených lukách tančila královna víl se svým veselým doprovodem - tolik jsem přinejmenším četl ve starých knihách. A přece je tomu již mnoho let a dnes už víly vidět nejsou." (G. Chaucer - Canterburské povídky). Před dávnými časy se lidé stýkali s elfy..., popř. před dávnými časy žili pouze elfové, kteří byli věčně mladí a šťastní, a lidé přišli na Zem až později a s nimi násilí a nemoci a smrt (nepřipomíná vám to mýtus o Ráji?). Jsou spojeni s přírodou, takže dneska jsou argumentem pro ochranu přírody: "...je ohrožena i existence víl. Kdykoliv utrhneme divokou rostlinu nebo porazíme strom, ničíme jejich domovy." (Doreen Virtue)
A další zajímavost je jejich rozmanitost, tedy velmi odlišné vidění těchto duchovních bytostí. Třeba Kršna je zobrazován stále stejně (modrý a smějící se), ale víly jsou zobrazovány jednou jako malé děti, podruhé jako motýli, potřetí jako krásné temné ženy. Stejně tak jejich povaha je chápaná jako ambivalentní, což by nás ale nemělo překvapit, protože stejně ambivalentní je povaha pohanských bohů nebo Matky Země: jednou je to krásná panenská bohyně, podruhé dobrá a štědrá matka a potřetí černá bohyně smrti.
Víra ve víly je totiž spojená s evropským pohanstvím. Jejich dnešní rozmanitost má možná kořeny v tom, že anglické víly (fairies, pixies) jsou poněkud jiné, než víly slovanské. K tomu přistupuje jejich zkreslení křesťanstvím a další modifikace v literární a lidové tradici (víly kradou děti, víly čarují...). Další, kdo trochu pozměnil pohled na víly, byli teosofové. Podle nich je jejich tělo z jemnější hmoty než to lidské, tedy z energie jiného řádu.
Některé víly měly dokonce i jméno a vlastní kult, třeba paní Holle, Perchta, Nagumwasuck a Mekumwasuck (postavy mytologie indiánů kmene Passamaquoddy) a další. Zajímavostí je, že tyto víly jsou viděny jako ošklivé stařeny. Na rozdíl od nich je ale většina víl a elfů krásná a spanilá. Třeba jako elfové u Tolkiena, který svým pohledem ovlivnil dnešní pojetí elfů. Tak ještě odkaz na obrázek Nagumwasuck a další informace příště.
 


Komentáře

1 Miky Miky | Web | 17. června 2009 v 21:37 | Reagovat

Zrovna mám rozečtenou knihu Hon na čarodějnice od Vanny de Angelis. Kniha se krom jiného dost obsáhle věnuje lidové víře ve víly ve Skotsku v 16.století.

2 TlusTjoch TlusTjoch | Web | 20. srpna 2009 v 10:33 | Reagovat

To je hodně široké téma. Budeš to pojíma komparativně?
Třebas Shakespeare (Sen noci svatojánské) viděl elfy trochu jinak.
Víl bylo plno:
Banshee (žena z nitra kopce)- dle křesťanské mytologie je to královna víl.
Ale nejvíc se mi (jako pokleslému básníkovi) líbí pojem "mátoha". To slovo už dostalo jiný význam.
Listuji ve starých slovnících a občas narazím na krásné věci, mnohdy již zapomenuté.
Například vazbu mezi šotkem a dědem.
To musí být hezká a zajímavá práce.

3 leni leni | 20. srpna 2009 v 11:58 | Reagovat

Díky za ten optimismus. Práce nebyla jenom o vílách, ale taky o spoustě dalších věcí, možná až moc široce rozkročená. Nepodařilo se mi na ní dodělat v termínu všechno tak, jak bych si představovala, nakonec jsem ji obhájila za 3. Doufám, že se k ní budu moct někdy vrátit a předělat ji k dokonalosti (chtěla bych ji po částech někde publikovat).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.