na Blog.cz

Tato knížka je antologií různých textů, které hovoří o přírodě a vztahu lidstva k ní. Zajímavé podle mého názoru je, že mezi texty najdeme klasiky ekologického myšlení (Snyder, Jeffers, Lorenz, Seton, Norberg-Hodge, Thoreau, Sheldrake, Al Gore, Keller, Pecina, Kohák), ale i české klasiky, kteří s ekologií většinou spojováni nejsou (Erben, Čech, Mrštíkové, Holeček, Čapek, Páral, Orten, Seifert, Mácha, Deml, Halas, Hrubín, Žáček, Holan, Skácel - většinu jde o popis přírody, návrat k tradicím a o úctu k domovské krajině), a také několik historických zajímavostí (Hymnus na Atona, Poselství náčelníka Seattla, Maiestas Carolina).

Mamčina zahrada, tedy zahrada mého dětství, je poměrně velká. Bývala poloviční, ale nedávno se zvětšila o plochu, kterou rodiče přikoupili od příbuzných. Tato část je romanticky zpustlá, rostou tam hlavně stromy a taky třeba meduňka, šalvěj nebo rododenron. Když jsem byla na návštěvě, kvetlo tam hodně květin a celé to vypadalo pěkně. Hlavně teda zásluhou rodičů, kteří zahradu pořád zvelebují. Kácí a prostříhávají polosuché a přerostlé stromy a keře, sekají trávu a tak. Nafotila jsem tam ve čtvrtek spoustu květů a rozvíjejících se pupenů a ratolestí. Tady jsou některé z nich:

Dneska slavím. Mám proč.

Zaprvé je krásný den. Jsem za to moc ráda.

Zadruhé jsem dokončila práci na své diplomce a odnesla jsem ji na svázání. Ve čtvrtek bude hotová.

Zatřetí má jeden jistý nejmenovaný můj nejmilejší narozeniny. Upekla jsem mu medovník.

Teď plánuju, co budu dělat, když už konečně nemusím pořád vysedávat u počítače. Chtěla bych si rychle přečíst něco pěkného. Rychle proto, že musím dohonit, co jsem zameškala v sanskrtu a začít se učit na státnice, které budou za měsíc. Taky mám v plánu dodělat nějaké práce v bytě, uklidit nepořádek, který se tam za poslední dobu navršil, a přestat zanedbávat zahrádku. Jo a taky si chci zajít do přírody. Dneska už jsem byla, ale doufám, že půjdu v nejbližší době zase. Je tam totiž v téhle době moc krásně.

Svět má novou senzaci... Na pódium soutěže Britain's Got Talent vystoupila podivná paní s ještě podivnějším chováním. Husté obočí, podivná chůze, druhá brada, není schopná rozumně odpovědět na otázku. Prozrazuje, že jí je 47 let, je nezaměstnaná a nemá rodinu. Když se tomu porotce zašklebí, rozvlní podivně boky a řekne něco jako "to jsem já, a to ještě není všechno". Už už ji chcou vypískat, ale dobře, tak ať zazpívá. Ovšem po prvních tónech všem doslova spadnou brady, a všichni ti krásní a dokonalí lidé začnou řvát nadšením z jejího hlasu....

Opět po roce jsme byli v Jitravě v Lužických horách. Mimo toho, že tu můžeme strávit Velikonoce duchovně a s kamarády mám moc ráda zdejší krajinu. Letos jsem si navíc připravila výlety na kešky a s foťákem. Některé obrázky v této reportáži zveřejním.

Vyrazili jsme na Velký pátek dopoledne. Než jsme vyjeli z rozkopaných Pardubic do rozkopaného Hradce, utekla celá hodina. Po dalších dvou hodinách jsme konečně projeli Libercem a dorazili na místo, zrovna když přijela další část výpravy z Prahy. Takže lehký oběd a vzhůru na křížovou cestu do přírody. Začínala na Sloních kamenech a pokračovala do kopečka nad ně.

Jarní probouzející se příroda láká. V rámci snahy pročistit si hlavu a zhuntovat si tělo jsem se v pondělí 30. března cestou do Brna zastavila v Boskovicích. Samozřejmě jsem si dala za cíl ulovit nějakou tu kešku, ale hlavně se projít, něco nového poznat, nafotit si pěkné fotky a tak. Venku jsem prostě hrozně ráda.