ekologická čítanka

29. dubna 2009 v 23:19 | lenicka |  eko-religiozita

Tato knížka je antologií různých textů, které hovoří o přírodě a vztahu lidstva k ní. Zajímavé podle mého názoru je, že mezi texty najdeme klasiky ekologického myšlení (Snyder, Jeffers, Lorenz, Seton, Norberg-Hodge, Thoreau, Sheldrake, Al Gore, Keller, Pecina, Kohák), ale i české klasiky, kteří s ekologií většinou spojováni nejsou (Erben, Čech, Mrštíkové, Holeček, Čapek, Páral, Orten, Seifert, Mácha, Deml, Halas, Hrubín, Žáček, Holan, Skácel - většinu jde o popis přírody, návrat k tradicím a o úctu k domovské krajině), a také několik historických zajímavostí (Hymnus na Atona, Poselství náčelníka Seattla, Maiestas Carolina).

Prolog s názvem Tvář krajiny, obzory představivosti napsal Erazim Kohák. Kohák kritizuje představu, že Země patří lidem a ti s ní můžou nakládat, jak se jim zlíbí. Nabízí alternativní přístup: my lidé patříme Zemi, jsme s ní důvěrně spojeni, a když ničíme Zemi, ničíme sami sebe. Zpustošená krajina totiž lidem štěstí nepřinese.
Chybí nám představivost: nenapadá nás, jak zastavit své ničivé chování. Mezi stranou průmyslových budovatelů a ochranářů přírody je zákopová válka. Kohák tedy hledá ideu, která by je mohla sjednotit. Tou ideou je touha po světě bez zla. Podle budovatelů je dobro skryté v budoucnosti, a cesta k němu se nazývá pokrok. Dokonalost je podle nich dílem člověka, ne přirozenosti. Úkolem člověka je tedy převést svět od přirozenosti k umělé dokonalosti. Podle Koháka patří k výsledkům těchto snah paneláková sídliště, dálnice a hypermarkety. A tvrdí, že tato strategie selhala.
Podle ochranářů je dokonalá naopak minulost. Jejich strategií je návrat k tradičním hodnotám a přirozenosti. Tyto romantické představy se ujaly hlavně v USA. Každý chce mít vlastní domek se zahrádkou, "na samotě u lesa". Jenže podle Koháka ani tato strategie není možná, hlavně kvůli obrovskému počtu obyvatel naší planety. Navrhuje strategii udržitelnosti, která žije současností a v souladu se společenstvím všeho života.
Dále se zamýšlí nad tím, co je krajina. Krajinou se určité předměty a jevy stávají, když nabývají hodnotu a význam ve vztahu k životu. Člověk, který vstupuje do krajiny, vstupuje do uspořádaného prostředí. Člověk ale s přírodou nesplývá, má v jejím společenství svéráznou úlohu. Měl by ke krajině přistoupit s úctou k jejímu uspořádání a "v jeho mezích ztvárnit lidské pobývání v jeho zvláštnosti".

Z dalších článků, citátů a příběhů už vyberu jen ty nejzajímavější. Např. vědecky přesný, ale přitom umělecky krásný popis života borovice od J. Vrby; myšlenka V. Párala, že hmota odpadků naší civilizace je jediným velkým organizmem; o srdci světa od L. Pavláta; pohled do hlubších tůní od L. Ferlinghettiho; vyznání kulhavého poutníka od J. Čapka ("Příroda je nebezpečná; člověk se může do ní propadnout."); chvála krásné skály od R. Jefferse; Turgeněvův sen o "nespravedlivé" matce Přírodě; dokonalý kamínek Z. Herberta; vize Krušných hor od J. Žáčka; trápení ošklivých zvířátek od M. Holuba a nebo Pecinův rozbor stavu české společnosti, která se v zoufalé snaze o národní svébytnost vzdala přírodovědy a nahradila ji historií a podobnými vědami.

Tato knížka je dobrá v tom, že přináší inspiraci, co číst, když člověk rád čte o přírodě nebo ho zajímá environmentální problematika. Nenabízí žádný ucelený pohled. Zajímavé je právě to, že tu vedle sebe najdeme Snydera, Turgeněva a Seiferta, a že tu člověk objeví autory, které ještě neznal (Milan Rúfus, Zbigniew Herbert), nebo odhalí jinou stránku těch, které znal už předtím.

Ukázka: Zbigniew Herbert: Kamínek

Kamínek je stvoření
dokonalé
sám sobě roven
sám svoje hranice střeží
naprosto vyplněn
kamenným smyslem
...
kamínky se nedají ochočit
do konce budou na nás pohlížet
klidným a velmi jasným okem



Dejmalová, Kateřina - Peterka, Josef. 2001. Ekologická čítanka. Pozdě na budoucnost???? Praha: Fortuna


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.