kolem mrtvých ramen Labe

10. dubna 2009 v 10:00 | leni |  na cestách

#30 Stare Labe - Podkova
# (budouci) Stare Labe - Brozanske rameno

Tak jsem pořád zahrabaná ve svém koutku s počítačem a spoustou knížek, až mi z toho hrabe. Plánovala jsem si, že si vyrazím na kratší výlet někde blízko Pardubic, abych si odpočinula a abych trochu pobyla v jarní přírodě. Protože jsem měla u sebe TB potápěče, bylo jasné, že musím někam k vodě. V pátek jsem si teda mezi snahou něco kloudného vypotit nakreslila plánek, kam že to půjdu. To abych nedopadla jak minule, když jsem se chystala na aquadukt přes Haldu, ale nenašla jsem ani tu Haldu. Jenomže najednou byl večer, tak jsem to odložila na pondělí (o víkendu jsme jeli do Ronova, stříhat jabloně a překopávat zahrádku).
V pondělí jsem vyrazila přesně podle plánku. Po cestě jsem chtěla ještě zjistit indicie na multi-kešku Brozanské rameno. Od zdymadla jsem šla po zelené značce kolem koupaliště, kde jsem si opsala z rozcestníku číslo A (stage 1). Pokračovala jsem směrem na Brozany kolem prvního mrtvého ramene. Tam to trošku znám, někdy dřív jsme tam pálili čarodějnice. Tentokrát jsem tam našla spousty krásných květinek, jedny žluté a další fialové a hrozně jsem se tím kochala. Potom jsem šla kousek dál od Labe, až jsem došla k Brozanskému rameni. Na cestě jsem našla pomníček dvou padlých běžců (stage 2). Podél Brozanského ramene jsem došla až na místo, kde zelená značka odbočuje do Brozan. Tady jsem si opsala číslo C (stage 3). To mi to krásně šlo! A také počasí bylo přenádherné, co víc si můžu přát?
Po odbočení z turistické značky jsem měla projít po cestě kolem slepého ramene k Labi. Cesta tam byla, ale na jejím začátku oznámení, že vede po soukromých pozemcích. Projít tam je sice možné, ale ten den tam bylo spousta chalupářů, a chodit někomu po zahrádce se mi nechtělo. Vzala jsem to raději trochu oklikou po okraji pole. Cestou necestou jsem došla na křižovatku cyklostezek. Asfaltové vedoucí od Brozan a do Pardubic byly hodně frekventované, tak jsem byla ráda, že moje cesta vede po pěšině na druhou stranu. Na této části cyklostezky jsem potkala víc rybářů než cyklistů, což se mi moc líbilo, protože tam bylo krásně ticho a klid. Mohla jsem si tak vychutnávat blízkost Labe, které mi najednou přišlo takové milé a důvěrně známé jako třeba skály nad Babicema... Tak jsem se v tomto kraji asi definitivně zabydlela.
Po cestičce jsem došla ke třetímu slepému rameni, kterému se říká Podkova. Tam jsem natrefila na starý stan, který zvolna odplouval do Labe, starou rozbitou loďku, která vypadala jako velryba na pláži, a spoustu bordelu. Měla jsem si vzít rukavice a pytlík, abych mohla sebrat aspoň pár pet-lahví. Škoda takového krásného kousku přírody.
Ale našla jsem tam i krabku a to mi zvedlo náladu. Byla suchá, čistá, a byly v ní i docela zajímavé věci. Naštěstí jsem si s sebou vzala trade-pytlík, tak jsem mohla vyměňovat. Nechala jsem tam hlavu paní Shrekové, žabku, TB potápěč a TB Železníkův duch a vzala jsem si umělohmotnou lupu a skleněnou kuličku. Bylo přesně 15:15 hodin, když jsem logovala.
Tak, a teď nazpátek. Po cestičce to bylo fajn. Na jednom místě jsem si všimla úplné záplavy modro-fialových a bílých kytek, které neznám (a to jich znám docela hodně), a které opylovali čmeláci. Bzučelo to tam jako v úle, a nebo jako na letišti... Na křižovatce cyklostezek jsem si opsala další čísla (stage 4). Z křižovatky jsem odbočila na cestu, která vede po vnitřním okraji Brozanského ramene. Tam jsem měla najít nějaký významný strom, ale nepodařilo se mi to. A to jsem si do té doby myslela, že najdu všechny stage a ještě ten den odlovím finálku. Ale zase tak moc mi to nevadilo, protože už jsem našla krabku na Podkově a umístila jsem do ní oba TB, takže pro ten den byla mise splněná.
Přece jen jsem se ještě úplně nevzdala. Opsala jsem si údaj G na stage 6 a potom jsem se pokusila určit barvu zábradlí kousek za loděnicí. Podle mě je světle šedé, ale taková možnost tam nebyla. Zkusila jsem určit, kde by mohla být finálka a zkusila jsem ji podle hintu najít. Dopadlo to tak, že jsem nejdřív prošla tam a zpátky směr, kde jsem ji očekávala, a prolízala při tom kolem všech možných skrýší. Potom jsem si ještě prolezla lesíkem poblíž koupaliště, ale tam jsem zase neviděla žádnou možnou schovku. Jenom jsem cestou vyplašila zajíce, který popoběhl kousek dál, a já jsem ho o kousek dál vyplašila znovu. Chudáček.
Raději jsem to pro ten den odpískala, u Dědy na kolejích jsem si koupila letošního prvního Míšu, protože bylo skutečně vedro, a šla domů. Tam jsem zjistila, že to byla už moje 30. keška a radostí jsem málem otevřela víno. Ale jenom málem.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.