velikonoční reportáž z Lužických hor

14. dubna 2009 v 17:08 | lenicka |  na cestách

Opět po roce jsme byli v Jitravě v Lužických horách. Mimo toho, že tu můžeme strávit Velikonoce duchovně a s kamarády mám moc ráda zdejší krajinu. Letos jsem si navíc připravila výlety na kešky a s foťákem. Některé obrázky v této reportáži zveřejním.
Vyrazili jsme na Velký pátek dopoledne. Než jsme vyjeli z rozkopaných Pardubic do rozkopaného Hradce, utekla celá hodina. Po dalších dvou hodinách jsme konečně projeli Libercem a dorazili na místo, zrovna když přijela další část výpravy z Prahy. Takže lehký oběd a vzhůru na křížovou cestu do přírody. Začínala na Sloních kamenech a pokračovala do kopečka nad ně.



Letos se v jejím vedení střídal otec Vladimír s mladým Vladimírem, a pro mě to byl až nečekaně hluboký zážitek, i když jsme později jejich myšlenky ironizovali tím, že jsme je shrnuli jako "já si pamatuju, že se máme držet za ruce, abysme nepadali". Večer duchovní program pokračoval velkopáteční bohoslužbou. Potom už jsme jenom naplánovali, co se bude vařit, kupovat, a kam se půjde, a zalehli do spacáků.
Na Bílou sobotu jsme proto vstali nečekaně brzy - většina v půl osmé, někteří ještě dřív. Kluci (a spol.) jeli nakoupit do Chrastavy, takže na snídani bylo čerstvé pečivo. Na výlet šla naše skupina jako již tradičně: na Sloní kameny, přes Kozí hřbety, přes osadu Horní Sedlo, s odpočinkem v Krásném údolí, na Popovu skálu. Letos se výlet vydařil, hlavně díky nádhernému počasí, které jsme ve zdejším kraji ještě nezažili. Na Sloní kameny si většina lidí neodpustilo vylézt a pokochat se výhledem i svou vlastní odvahou.

Toto místo už je tak nějak "naše", prostě se tam cítíme dobře.
Na Kozí hřbety je to sice do pěkného kopečku, ale nás nic nemůže zastavit:))) Další zastávka byla v osadě Horní Sedlo, kde se uprostřed domů nachází do růžova natřená kaplička a hned vedle řopík. Kousek nad osadou je pěkný rozhled na kraj "trojzemí". Taky jsou tam krásné staré roubenky, i když některé v podivných kýčovitých úpravách, třeba s trpaslíky apod. Jak ale píše doc. Kováč v Sedmé generaci (2001/4), je v lidské povaze fotit si spíš ty romanticky "původní".
No a pak už je vidět Popova skála (565 m). Nejdřív jako malý bobek nad lesem, ale pomalu se přibližuje. Ještě jsme si oddechli a pak jsme ji dobyli. Nahoru jsem vylezla dokonce i já, i když výšky nemám ráda. Taky jsem jako první slezla, zatímco kamarádi se tam ještě dlouho slunili.
Na Popovce jsme se setkali s dalšími, kteří šli ráno na Grabštejn. Odtud jsme šli kolem imaginární Tobiášovy borovice a Pekařův kříž na Polesí. S dalšími, kteří šli jen tak na procházku do okolí Jitravy, jsme se setkali u Budulínka, kde jsem se stavili na "jedno". Pak už jsme pokračovali do Rynoltické hospody, kde jsme si konečně dali pořádné jídlo, i když většinou pořád ještě bezmasé. No a pak už se čas nachýlil k večeru a všichni spěchali, aby se stihli připravit na největší slavnost v roce - sobotní vigílii. Nakonec všechno proběhlo tak jak mělo, a bylo to pěkné a slavné a taky dojemné (zvlášť Vladimírovo kázání o osamělosti a přátelství). No a pozdě večer jsme tu úžasnou událost oslavili, trochu zapili, Vladimírové si popovídali rusky... Ale letos to zdaleka nebylo tak bujaré jako minulý rok, asi tou únavou po cestě nebo co.
V neděli jsme vstávali někdy v půl desáté a rovnou zase do kostela. Marie přišla zrána ke hrobu - a on byl prázdný, a všechno je dneska nové a plné naděje a života... Tak jsme ještě vyrazili na jednu procházku do nádherné okolní přírody, tentokrát na zříceninu Roimund. Nejdřív jsme ale museli projít Jitravou, a tak jsme zase mohli obdivovat lidovou architekturu, a někde i lidovou velikonoční výzdobu.
Z Jitravy jsme šli pořád do kopce kolem Panenského potoka do rezervace Velký vápenný. Tam jsem si připadala skoro jako doma v Moravském krasu, protože i tady byl bukový les a skály. Nejdřív jsme došli ke studánce a potom po žluté turistické značce na Roimund.
Je to sice jenom jedna zeď na kopečku, ale i ten kopeček s valem okolo stojí za to. Navíc jsem vzadu objevila kvetoucí keř lýkovce, který jsem si hned musela vyfotit.
Z Roimundu jsme se vrátili ke studánce, tedy jenom línější část výpravy. Ti zdatnější si zašli ještě po červené na vrchol Velký Vápenný (790 m). Od studánky jsme scházeli po červené dolů, až skoro k silnici. Já a Luboš jsme tam ještě odbočili, abychom se podívali na skálu Havran. Ta předčila moje očekávání. Je úplně jiná než Sloní kameny, ponurejší a štíhlejší, jako d(D)vě věže.

A ještě fotka na rozloučenou, proti zapadajícímu slunci.
A to je skoro všechno. Po tomto výletu jsme se sbalili a odjeli do normálního světa, teda aspoň já a Luboš. Ostatní si to tam užívali až do pondělí. Pro mě ještě přišla malá dohra v podobě večerního setkání s Pavlem, kterému jsme do Pardubic přivezli kabel, který si na Jitravě zapomněl. Tak zase až za rok...


Jitrava (německy Pankratz) je část obce Rynoltice v okrese Liberec. Leží pod Ještědsko-kozákovským hřbetem na horním toku Panenského potoka. Při sčítání lidu roku 2001 měla 82 domů a 137 obyvatel. Poprvé je uváděna roku 1370 pod jménem Ditherivilla, později Dittersdorf nebo Dittrichsdorf. Za husitských válek byla vypálena a později musela být založena znovu, tentokrát pod jménem Pankratz. Do roku 1878 pracovalo mnoho obyvatel vsi jako kameníci v pískovcových lomech na Vysoké nebo ve vápencových dolech na Ještědském hřbetu. Barokní kostel sv. Pankráce pochází z roku 1710, polygonální kaple z roku 1737. Kostel vyhořel po zásahu bleskem 8. dubna 1868, vzápětí byl ale znovu postaven. (opsáno z wikipedie)
 


Komentáře

1 Jeremy Jeremy | Web | 16. dubna 2009 v 7:40 | Reagovat

Pěkná fotoreportáž, krásné počasí, je vidět že hodně z nás využilo velikonoce pobytem venku. V Lužických horách jsem nikdy ještě nebyl, ale vypadá to tam velmi hezky :-)

2 lenicka lenicka | 16. dubna 2009 v 9:18 | Reagovat

díky za pochvalu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.