mithraismus podle R. Turcana

9. května 2009 v 16:33 | lenicka |  knihovnička náboženství
Protože se snažím naučit něco ke státnicím, čtu si knihu Mithra a mithraismus od Roberta Turcana. V první kapitole se probírá Mithra ve védách a Avestě, ve druhé Mithra v říši Achaimenovců (neboli znovu v Avestě), v helenizované Malé Asii, u kilikijských pirátů a u jakýchsi mágů (o kterých se dozvídám, že nepocházeli z Babylónu, ale nic víc). Třetí kapitola se snaží popsat šíření mithraismu v římském světě, kde je Mithra viděn jako bůh obětující býka. Tam se ujal hlavně ve vojenském prostředí, u obchodníků, ale rozšířil se i do vládnoucích kruhů. Asi nejpřínosnější je kapitola o mithraické ikonografii. Nejdůležitější je ztvárnění Mithry, jak obětuje býka, jak se rodí ze skály, v podobě slunce nebo se lví hlavou. Některá ikonografie (hostiny, procesí, zasvěcování) znázorňuje liturgii.

V páté kapitole se snaží rekonstruovat kult. Také zde popisuje mithrea (mithraistické chrámy). Hlavním bodem liturgie byla hostina na památku spojení Mithry a Slunce. Tuto hostinu předcházelo obětování zvířat. Při hostinách se pilo víno a posvěcoval se chléb, což rané křesťanství považovalo za ďábelskou nápodobu eucharistie. Je zde vysvětlená hierarchie sedmi kněžských stupňů a také zasvěcování obyčejných věřících. Konečné přijetí se odehrálo stiskem pravé ruky (dexiósis). Jsou zde přiblíženy i atributy a funkce jednotlivých kněží. Zajímavé je propojení mithraismu s astrologií. Dále se zde snaží vyvrátit existenci lidských obětí, ze které je obviňovali příslušníci jiných náboženství (znovu v poslední kapitole).
Šestá kapitola s názvem "učení" se snaží odhalit mithraistický mýtus z různých reliéfů, potom hovoří o kosmogonii a theogonii a zakládací oběti býka, která měla mít spásný účinek. Mithra spíše spásu přináší, není spasitelem, který by obětoval sám sebe. Poslední kapitola, která líčí konec mithraismu po "konstantiovském obratu", hledá viníka konce tohoto kultu, a nachází jej v křesťanství, které v něm vidělo uctívání démonů.
Na závěr ještě zmiňuje, že v Persii Mithra částečně přežil jako Mihrjašt, a také vyjmenovává klady tohoto kultu, díky nimž se mohl rozšířit v římské říši: nebyl vázaný na určité místo, hierarchičnost substituovala to, co v rozkládající se římské společnosti chybělo, a dodával lidem optimistickou vizi v konečné vítězství nebes. Následuje několik nesouvislých příloh (prameny, kult).

Vážně nevím, jestli je to tak šílený překlad, nebo jestli to tak bylo napsáno už v originále, ale pár věcí mě od této knížky odradilo. Je to nepřehledné, názvy kapitolek většinou příliš neodpovídají jejich obsahu, některé věty nemají smysl, některá "fakta" jsou úplně mimo (zvlášť v prvních kapitolách). Jak může vědec napsat, že se perští bohové a mágové usadili v Malé Asii? A kdo jsou ti "mágové", o kterých se tam mluví? A co ty výkřičníky, jejichž význam ani souvislost čtenář prostě nechápe? Proč píše o nějaké knize, že je pozoruhodná, když o ní píše, že je zjednodušující a zavádějící? A proč, když už občas uvádí podobnosti s římským nebo jinými pohanskými náboženstvími, nesleduje podobnost s křesťanstvím, a to ani když je do očí bijící (bůh spasitel, slunce, oběť, víno, které představuje krev oběti...), a když už to udělá, číší z toho neznalost a/nebo nepřátelství?
Podle mě je to neprofesionální a až na některé kapitolky nezáživné a nečtivé. Přesto jsem se tu dozvěděla hodně cenných informací, které jinde v českém jazyce nenajdu. Znovu jsem si tak ověřila, že sehnat/napsat skutečně fundovaný a nestranný religionistický text o starověkých náboženstvích je umění.


Turcan, Robert. 2004. Mithra a mithraismus. Praha: Vyšehrad
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.