na Kunětické hoře

18. května 2009 v 16:09 | leni |  na cestách
#36 Kuneticka hora
#37 Skokansky mustek na Kuneticke hore
#38 Pernikova chaloupka (traditional cache #30)
(budoucí): Soutok řek, Halda, Loučná slepé rameno, Úzké

V neděli se na Kunětické hoře jel cyklomaraton horských kol OkoloPardubic. Luboš si to nechtěl nechat ujít a já jsem taky měla chuť si udělat výlet. Nejdřív jsem myslela, že vezmu kolo a dojedu tam, ale stále mám jenom silniční, takže by byl problém, když bych chtěla zajet někam blíž ke skrýši, ani bych nemohla putovat přírodou, ale musela bych jet po silnici. Jak se později ukázalo, dvě ze tří skrýší byly na takových místech, že bylo jedině dobře, že jsem se nakonec rozhodla jít pěšky, protože bych k nim nedojela ani na tom horském (ani bych tam to kolo nedotáhla).
Takže jsem někdy v 11 hodin vyšla z domu směrem ke zdymadlu, kde jsem odbočila po zelené značce ke koupališti. Tam jsem potkala čápa a taky záplavy takové té bílé vaty, co v těchto dnech lítá ve vzduchu a všude leze (myslím, že to má něco společného s topoly).
Dál jsem šla kolem mrtvých ramen Labe, až do chvíle, kdy zelená odbočovala do Brozan. Tentokrát jsem ji následovala. Prošla jsem přes Brozany, potom Ráby, a už jsem byla pod Kuňkou, u Perníkové chaloupky. Kolem byla spousta lidí, tak jsem zdejší kešku ani nehledala, a po krátkém oddychu jsem vystoupila nahoru na horu.
Keška Kunětická hora se vztahuje přímo k místnímu hradu. Nikdy jsem do těch míst nelezla, tak jsem šla nejdřív ze špatné strany. Věděla jsem, že to má být obtížnější terén, ale tam to vypadalo tak na 4,5 - šplhání po skalách, hradbách, příkopech, džunglí, zakázanou cestou... Raději jsem zkusila najít lepší cestu, a ona tam naštěstí byla. Nahoru pohodlná, dolů to jenom trochu podkluzovalo. Krabku jsem našla bez problémů, a protože byla umístěná na takhle nepřístupném místě, vložila jsem do ní TB puddy cat (hrozně uřvaná kočka), který jsme si za těch pár dní fakt oblíbili. Ale co naděláme, musí cestovat dál. Taky jsem zde výměnou za nějakou figurku ukořistila pěknou dřevěnou píšťalku.
Druhá místní keška informuje o tom, že někdy ve 30. letech někoho napadlo, že by na Kuňce mohl stát skokanský můstek, a někdy v roce 1945 k tomu někdo i vypracoval plány. Dokonce se začalo s terénními úpravami, ale naštěstí to nedošlo nijak daleko a můstek na Kuňce je dnes jenom zajímavou epizodou z historie.
Ke skrýši jsem opět šla ze špatné strany. I když tentokrát nehrozily žádné srázy nebo skály, to křoví taky nebylo nic moc. Bordel z něho a klíšťata mi napadaly za krk, na batoh, tričko a všude. Samotná keška byla skutečně vymazlená. Ukrytá na odlehlém místě, kam není vůbec vidět, skrýš přímo luxusní, hezký logbook (žádné poskládané papíry, ale notýsek), krabka lock&lock v suchu a čistu, co víc si kačer může přát. U skrýše jsem potkala nějakého hada, který se se šustěním odplazil, takže jsem si ani nestačila všimnout, co to vlastně bylo. Vložila jsem GC lapu lapu, jinak jsem nic neměnila. Pak jsem se ještě zastavila u ohrady místní zoo a pozorovala jsem pštrosy a nějakého paroháče.
Pro třetí kešku jsem se vrátila dolů k Perníkové chaloupce. V lese nikde nikdo, tak jsem začala hledat skrýš podle nápovědy. Nedalo to ani moc velkou práci, až jsem se divila. Tato skrýš byla na rozdíl od předchozích úplně obyčejná, ale stejně musím pochválit, protože se nekonal žádný slizký pytlík, salátový logbook apod., kterých si občas užívám. Dokonce bylo ve skrýši množství věcí, takže jsem se konečně vyblbla. Vzala jsem si dvě roztomilé plastové figurky, které měly v bříšku hrací kostičky a ještě mnou oblíbenou skleněnku. Na výměnu jsem tam dala dvě umyvatelné podložky (pod hrníček) a pěknou sponku do vlasů.
Ještě než jsem stihla kešku vrátit na místo, volal Luboš, že už je v cíli. Rychle jsem ji vrátila a utíkala jsem za ním. Dali jsme si těstoviny s rajčatovou omáčkou a Birell a když jsme si odpočinuli, vydali jsme se k domovu. Tentokrát jsem šla po červené do Kunětic. Luboš jel trochu oklikou, ale stejně mě za chvilku dojel. Za mostem jsme se vydali podél Labe k soutoku s Loučnou. Tam se mi moc líbilo, je to krásné místo pro piknik, ale kešku jsme nenašli.
Od soutoku jsme se museli vrátit do Počápel, protože bližší most přes Loučnou slouží pouze vodohospodářům. Už jsem toho začínala mít dost. Bylo vedro, sluníčko pálilo, a mě tlačily boty (opět jsem si vzala tenisky, které se víc hodí do města, než na dlouhé výlety). Luboš se mnou ještě kousek jel, ale když jsme došli k Labi, rozloučil se a odfrčel domů. Aspoň jsem si mohla úplně klidně odpočinout a trochu zpomalit. Šla jsem po červené do Úzkého, kde z jedné strany teče Labe, a ze druhé Halda. V Úzkém jsem si zjistila nějaké indicie na další kešku a pak jsem odbočila po betonovém mostě po neznačené cestě. Naštěstí se nešlo ztratit, i když jsem tam šla poprvé v životě. Halda, kterou jsem měla po pravé ruce, mě spolehlivě dovedla až domů.
Celkem jsem tedy našla 3 kešky, což je můj denní rekord, našlapala 20 kilometrů, potkala spoustu zvířátek (čápa, zrzavou veverku, slepýše, pštrosy), a hlavně jsem se prošla nádhernou přírodou kolem Pardubic, Kunětické hory, Labe a jeho přítoků a kanálů.

Kunětická hora je "horou" jen podle názvu, asi jako hora Říp. S tím má skutečně mnoho společného. Masiv tvoří vyvřelina, i když zde nikdy nebyla sopka. Láva ztuhla ještě pod zemským povrchem a do nynější podoby byla vypreparovaná odnosem okolních usazenin. Vyčnívá z nekonečných rovin České tabule, takže je zdaleka viditelnou dominantou, přestože je vysoká pouhých 307 m.
Hrad byl vybudovaný někdy na poč. 15. st., v době husitských válek. Dodnes můžeme obdivovat jeho fortifikaci - systém hradeb, příkopů a zdí v kombinaci s přírodními podmínkami. Od třicetileté války hrad chátral. Ve 20. letech 20. st. bylo provedeno několik úprav podle návrhů Dušana Jurkoviče (balkónky, restaurace poblíž vstupní brány). Další úpravy a rekonstrukce naštěstí směřovaly spíš ke konzervaci hradu. Pěkně je opravená např. hradní studna s dřevěným rumpálem.
 


Komentáře

1 Lady Adiel.Ka Lady Adiel.Ka | Web | 18. května 2009 v 16:12 | Reagovat

Čáááukyyyy :P:P

2 Andrea Andrea | Web | 18. května 2009 v 16:15 | Reagovat

Ahoj, nemám co dělat tak serfuji po blogoch ostatních lidí. Tvůj blog se mi líbí. Napiš co bys zlepšila na mém blogu, když budeš mít čas. Dík za názor

3 kamilka kamilka | Web | 18. května 2009 v 16:20 | Reagovat

super blog a články úžasné:-) :-)   :-)

4 a-l-u-e-n a-l-u-e-n | Web | 18. května 2009 v 16:23 | Reagovat

prossim byla bych moc rada kdybyste nam dali co nejvice hlasu zde ) http://www.zarici-talent.cz/gallery/teams/133 (jde tam dat z jednoho počítače 100hlasu tak proosim

5 lenicka lenicka | 19. května 2009 v 15:38 | Reagovat

velice děkuji za pochvalu a pozdravy
aluen: sorry, ale nehlasuju

6 Ice Ice | Web | 22. května 2009 v 21:25 | Reagovat

Opět hezky napsaný článek. :o)
Těch komentářů bych si být tebou nevšímala. Vsadím se, že to jsou prachobyčejné reklamy.
A jinak děkuji za upozornění na Kosheen s Placebem - tuhle písničku jsem ještě neslyšela. The Bitter End tedy samozřejmě ano, mám teď namysli celý mix. Je pěkný.

7 lenicka lenicka | 23. května 2009 v 12:42 | Reagovat

Ice: mě náhodou těší každá pochvala, která není spojená třeba s prosbou o hlásnutí, a to pochvaly od Andreji a Kamilky nejsou, takže jsem ráda, že si ke mně holky našly cestu. Navíc musím říct, že Andrea svůj blog změnila tak, jak jsem jí radila (o což mě žádala), a musím říct, že i když mě obsahově nic moc neříká, tak ta změna je příjemná

8 Ice Ice | Web | 23. května 2009 v 19:29 | Reagovat

Promiň, asi jsem se spletla. Hodně lidí píše na blogy, na kterých si nepřečtou ani řádku, pochvaly, jak se jim líbí. To mi přijde jako výsměch. Myslela jsem, že tohle je takový případ.

9 Jitka Jitka | Web | 24. května 2009 v 7:18 | Reagovat

Ty jsi tedy turista. Tolik jsi toho pochodila. já bych z takového výletu určitě onemocněla.Hi,hi.:D

10 Eva* Eva* | Web | 25. května 2009 v 17:43 | Reagovat

Já mám pocit, že bych nenašla vůbec nic. Známí se teď taky dali na hledání pokladů a docela jsou úspěšní a hlavně, úplě je to pohltilo, hrozně moc je to baví. Dostanou se mezi správný lidičky.

No já nevím taky jsem tý houbičce zpočátku nevěřila, ale člověk když má problémy, tak se chytá všecho. Mně ten kefír navíc i chutná a tak ušetřím, vždyť kupivaný přijde litr na dvacku o Actimelu ani radši nemluvím...a když koupím mléko v akci, tak ho mám za 9Kč.  Navíc mám pocit, že mi upravuje střevní mikroflóru líp, než ten Actimel..
Já tomu věřím a ono je to možná i tím, jak se říká, veř a víra tvá tě uzdraví. :-d

11 Eva* Eva* | Web | 26. května 2009 v 10:24 | Reagovat

Leničko, s tím cos napsala taky souhlasím, už několikrát jsem se napálila a koupila drahý, tibetský čas.
Nevím, proč se téhle kefírové houbě tak říká, na internetu bylo, že ji vynalezli tibetší mnichové? teď to neumím správně sklonit, ale to mi přejde jako nesmysl, jak někdo může vynalézt živý organismus a máš pravdu, je to jedno, hlavně že pomáhá a mně to pomáhá stoprocentně a hlavně vím, co piju, když si to připravuju doma sama. :-)
Hezký sluníčkový den. ☼

12 Jitka Jitka | Web | 28. května 2009 v 11:17 | Reagovat

Evi to bylo asi špatně vyjádřeno. Samozřejmě, že nemohli vynalézt samotnou houbičku ale asi objevili její léčebné účinky. Já už dělám kefír z litru mléka. Kupuju si na to selské čerstvé. Je z toho kefír jedna báseň. I kdyby to žádné léčebné účinky nemělo, je to dobrůtka.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.