v domečku slevy nevedou

5. května 2009 v 23:16 | lenicka |  deníček

Moje poslední přednáška (tedy spíš cvičení) na magisterském stupni. Jsem z toho tak trochu naměkko. Rozhodla jsem se proto napsat sem pár podrobností z tohoto památného dne.


Budík je nemilosrdný. Budí mě ve tři čtvrtě na sedm. Spala jsem jen pár hodin, protože jsem se do noci snažila ještě něco naučit. Prý bude zkoušet, aby si prověřil, že jsme schopní udělat zkoušku.

V ranním chladném vzduchu procházím krásně zeleným lesem. Musím se proběhnout, abych stihla vlak. Na chodbičce smrdí záchod.

PhDr. Ondřej Šefčík je po ránu dobře naladěn, jako vždy, zato mě není úplně nejlíp a chtěla bych ještě spát. Ale probouzím se a čtu a překládám sanskrtské větičky. Dokonce vím, co ostatní nevědí, a jsem za to pochválená. Snad tu zkoušku fakt udělám.

V Domečku, bufetu na dvorku Filozofické fakulty, vystojím frontu a kupuju si bagetku s vajíčky natvrdo, protože jsem na ně měla chuť a protože je na obalu napsáno, že bagetka je v akci za 25 Kč (sleva potěší). U pokladny po mně ale chcou 29 jako obvykle. V Domečku slevy nevedou.

Rozhlížím se po dvorku, který se mi od prvního dne moc líbil. Před dvěma týdny tu kvetly plnokvěté třešně, teď je po dešti a pod kovovou rohoží jsou naváté poslední růžové lístky. Už se sem možná nebudu nikdy vracet. Dojímá mě to. Jdu raději do knihovny.

Skoro půl hodiny nemůžu najít volný počítač. Potuluju se po knihovně s knížkama pod paží a vyhlížím, až se nějaký uvolní. Nakonec sedám a vypisuju si nějaké poznámky k otázkám na magisterskou zkoušku.

Jdu se podívat do parku u Špilberku. Cestou dojídám bagetu. Odbočuju z rozkopané Husovy a směřuju do kopečka. I tady opravují cestu. Obloukem se vracím k bagrům na Husovce. Nestihnou ji opravit ani do mé promoce (jak doufám). A já zase už do té doby nenajdu špilberskou kešku.

Odpoledne se ještě vracím domů. Mamka mi domluvila ostříhání vlasů, abych na té hypotetické promoci vypadala k světu. Včera mi taky pomohla koupit kostýmek. Začínám si uvědomovat, že už jsem asi velká holka. Dospělá ženská. Nějak si nemůžu zvyknout.

A zase do chladného, tentokrát podvečerního vzduchu v lese na cestě k vlaku. Cestou se stavuju v Babické schovce pro travel bug. Ten předčil moje očekávání. Naštěstí až doma zjišťuju, že když se té kočičce zmáčkne na bříško, začne šíleně mňoukat, pak řvát a nakonec se chechtat.

Tentokrát pojedu na druhou stranu, než jsem jela ráno. A bude to trvat dvě hodiny, než dojedu domů. Do Pardubic. K manželovi. Který mi pochválí nový účes. A pak řekne, že už musíme jít spát. Však jo, mě se už taky chce.

 


Komentáře

1 Ice Ice | Web | 6. května 2009 v 18:46 | Reagovat

Opravdu velmi pěkně napsaný článek, úplně jsem se při něm zasnila.

2 Jeremy Jeremy | Web | 14. května 2009 v 17:22 | Reagovat

Jj, moc pěkně napsané. Samozřejmě poznávám místa v Brně, o kterých píšeš. Do Pardubic je to docela štreka, ne? :-)

3 lenicka lenicka | 14. května 2009 v 21:06 | Reagovat

díky za pochvaly.
jo, vlakem je to minimálně 1:40 hodin. to cestování mi rozhodně chybět nebude.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.