bloudění v Sudetech

16. června 2009 v 17:48 | leni |  na cestách
#40: Hrad Adrspach
#41: Prameny Metuje

Další pěkný výlet jsme si udělali do Adršpašských skal. Brzy ráno jsme vyjeli z Pardubic přes Býšť, Třebechovice pod Orebem, Opočno, Nové Město nad Metují, Náchod a Hronov. Chtěli jsme jet dál do Teplic nad Metují, ale v Hronově byla taková nejasná objížďka, tak jsme se ještě povozili po krajině.

V Teplicích nad Metují byla děsná zima, škaredý kostel a hodní policajti. Luboš se postavil na start cyklo-maratonu Sudety Tour (tentokrát na silničním kole) a v 10 hodin odjel. Já jsem hledala vlakovou zastávku... Cestou k ní jsem prolezla skrz travnatou mez a byla jsem ihned pokárána nějakým místním strejdou, že chodím, kde nemám. No kdybych věděla, kudy k té zastávce po cestě, tak se nebrouzdám mokrou trávou... Ale je to moje chyba, úplně jsem od té doby, co bydlím ve městě, zapomněla, že lidi na vesnici a malých městech považují okolí domu za svoje a není jim šumafuk, kdo jim tam lozí.
Nakonec jsem tedy úspěšně odjela prvním motoráčkem z Teplic do Adršpachu. Po vystoupení mi Adršpach připadal velice malebný a přívětivý, ale... Potom jsem uviděla davy lidí, které stály u kasy před mříží u vstupu do skal, a další davy lidí za mříží, jak si spokojeně za svých 60 korun užívají pohledu na přírodu... No a potom jsem uviděla mega-parkoviště nacpané auty a autobusy a už jsem odtud prchala do (neplaceného) lesa.

V tom lese totiž mají skály také, a dokonce s křížovou cestou. Říkala jsem si, že projít si křížovou cestu bude příjemný začátek dne. To jsem ale ještě nevěděla, že tady (kde si za pohled na přírodu neplatím) mají na blátivých místech polorozpadlé dřevěné neudržované chodníky, a co víc, že ta křížová cesta nevede jenom do kopečka, ale až úplně nahoru na skálu! Kdo zná moji fóbii z výšek, asi pochopí, že jenom nějaká odměna mě mohla přesvědčit, abych vylezla až nahoru. Tou odměnou měly být zjištěné indicie na zdejší kešku (co kdybych se sem ještě někdy vrátila). První jsem zjistila pod kopcem, druhé asi uprostřed, a třetí měly být právě nahoře, u kříže. Jenže to bych ten kříž musela obejít z druhé strany, kde je tak max. 1 metr k hraně skály, na které není žádné zábradlí!!! Ano, správně, vylezla jsem až nahoru a málem jsem se po......, když jsem viděla, kam bych se měla odvážit... a neodvážila. Takže snad někdy příště, nebo si tam budu muset vyslat nějakého odvážlivce.
Rychle jsem se vrátila do Adršpachu a pokračovala po červené značce, která obkružuje skalní město. Cestou jsem viděla louku plnou kvetoucích vlčích bobů. Konečně začalo svítit a hřát sluníčko. Došla jsem až na křižovatku pod adršpašským hradem, a poprvé ten den jsem nevěděla, kam jít. Tentokrát jsem se vydala správnou cestou, do kopečka po žluté. Po nějaké době jsem došla ke skalám, na kterých jsou zbytky hradu. Dost dlouho jsem se tam zdržela, ani tak kvůli obdivování těch zbytků (zase tak moc jich tam nebylo), ale kvůli hledání kešky. Když jsem uviděla --- pochopila jsem, že je to přesně to, na co navádí hint, a už jsem ji držela. Našla jsem v ní několik mincí, a protože mince sbírám, tak jsem si jich hned několik vzala a za ně jsem tam nechala několik figurek, hvězdiček apod.
Podruhé jsem sešla ze správné cesty, když jsem za hradem nezahnula doprava, ale šla jsem rovně. Po chvíli mi to došlo a vrátila jsem se. Potřetí jsem nevědala, kam jít, když jsem se vrátila z okružní cesty k hradu zpátky na červenou. Šipka ukazovala kamsi do houští a cesty z křižovatky vedly nazpátek, odkud jsem původně vyšla k hradu. Po dost dlouhém pátrání jsem konečně našla správnou cestu a pokračovala jsem dál. Ale zase ne moc dlouho. Počtvrté ten den jsem neviděla odbočku, ale šla jsem rovnou za nosem. Ještě na začátku louky, pod obrovským stromem, u kříže, jsem si zkontrolovala směr podle vybledlé (ve skutečnosti neplatné) červené šipky, a pak jsem si jen užívala... Zamilovala jsem se do louky táhnoucí se až k obzoru, klidu a samoty, kterou rušili jenom přelétající ptáci... Ovšem moje zklamání na obzoru bylo o to větší. Vrátila jsem se tedy k oné poslední vybledlé šipce a vydala se další možnou cestou. Po nějaké době jsem došla k nějaké vodní nádržce. A pochopila jsem, že jsem zase špatně. Ale věděla jsem, že jsem měla dobrý směr, a že právná cesta vede někde po okraji lesa. Tentokrát jsem se už nevracela, ale vzala jsem to rovnou k lesu, a tam jsem skutečně na ztracenou červenou narazila. Hurááá!
Za chvilku jsem došla k pramenům Metuje, kde měla být další keška. Jen jsem počkala, až odešli lidi, co tam byli, a nález se podařil docela rychle. Šla jsem dál a dávala jsem si velký pozor, abych už značku neztratila, což se mi dařilo skoro až do konce, i když jsem zase šla loukami. Pokračovala jsem na Liščí sedlo a Pod Zvětralým vrchem. Ohromil mě výhled zezadu na skály...
Poslední moje přehlédnutí správné cesty už můžu přičítat začínajícímu úpalu, nebo totální slepotě. Odbočila jsem pod Čapí vrch, ale prostě jsem zase šla rovně, místo abych zahnula ke skalám. Protože už bylo skoro 17 hodin, tak jsem se zase vrátila a už bez problémů došla do cíle závodu, který byl v osadě Skály. Tam se mi moc líbilo, až jsem litovala všech těch zacházek, protože jsem se mohla válet na trávě v cíli, konečně se napít a najíst a sedět a nikam nechodit... Ale ne, vlastně jsem byla ráda, že jsem si to prošla, jenom jsem byla naštvaná sama na sebe, že jsem si to mohla projít líp.
Asi po půl hodině přijel i Luboš, koupil mi klobásku, pivo, čokoládu, prostě na co jsem si vzpomněla. V tombole jsme tentokrát skoro vyhráli (prý: vyhrálo číslo s osmičkou a pětkou, ale nakonec to nebylo našich 85, ale 58) zájezd od Kudrny. Organizátoři si u mě šplhli tím, že cíl byl v krásném prostředí a byla tam pohodička, ale ten bordel v číslování jezdců a smutné konstatování, že kdo chce podvádět, tak si cestu vždycky najde a oni s tím nic neudělají...
Nazpátek jsme jeli už večer, zrovna zapadalo sluníčko a začínalo se šeřit. Z rádia nám vyhrávali Gipsy Kings a já jsem se ten den už podruhé zamilovala...

 


Komentáře

1 Eva* Eva* | Web | 17. června 2009 v 11:42 | Reagovat

Ahoj Leničko, skoro až ty krásné výlety závidím...:-)

2 Sunny :) Sunny :) | Web | 17. června 2009 v 14:42 | Reagovat

Ahooj :)) Děkuju Ti moc , jsi moc hodná :) .. To Ti závidím , my tam nejspíš budeme ještě muset jít , když ta baba je neschopná přijít .. No kdybys viděla , jak byla mamka příšerně nasupená :D Ty výlety Ti  závidím , já skoro nikam nejezdím :( :D . Měj se krásně zatím papa :))

3 Miky Miky | Web | 17. června 2009 v 21:49 | Reagovat

V Adršpachu jsem byl kdysi dávno na školním výletě ,článek byl příjemným připomenutím tamější krajiny.
Jinak jsem rád ,že jsem na tvůj blog narazil ,zběžně jsem ho projel a je tu pro mě hromada zajímavých témat ,už se těším až budu mít víc času a články si přečtu.

4 Ice Ice | Web | 18. června 2009 v 19:53 | Reagovat

Páni, ty fotky vypadají nádherně! Opravdu doufám, že se mi podaří se do Adršpachu někdy dostat. Je vidět, že výlet se vydařil. Nic si nedělej z toho, že jsi vždycky nenatrefila na správnou cestu, mě se to stává pořád. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.