neděle na Plachtě

9. června 2009 v 11:11 | leni |  na cestách
#39: Na Plachte

V neděli má člověk odpočívat. Člověk, který při práci sedí u počítače a přemýšlí, může naopak vyrazit na výlet a do přírody. Pohyb v přírodě je jako balzám na duši... Tuto neděli jsme vyrazili na výlet do blízkého Hradce Králové. Luboš jel závod OkoloHradce - 60 km na horském kole, já jsem hledala poklady, obdivovala zbytky opevnění a přírodní památku Plachta.

Brzy ráno jsme tedy přijeli ke stadionu "pod lízátky" (neboli Všesportovnímu stadionu FK Hradec Králové). Protože jsme tam byli tak brzy, udělali jsme si krátkou romantickou procházku od jednoho mostu ke druhému kolem řeky Orlice. Její břehy jsou nechané přírodně zarostlé stromy a trávou a rákosím.
Poté, co Luboš odstartoval, jsem konečně mohla vyrazit do města. Šla jsem nejdřív opět kolem Orlice, tentokrát ale po proudu, po Orlickém nábřeží. U budovy Biskupského gymnázia jsem přešla most. Našla jsem bylinkovou botanickou zahradu a vedle ní Pajkrovu flošnu. To je taková polorozpadlá budova, která zbyla z hradeckého opevnění. Je velká 25x25m a vysoká 6m, postavená z cihel, porostlá trávou a náletovými dřevinami, s pomalovanými vraty a vnitřním dvorem. Hned za touto budovou začínají panelové budovy a čtyřproudá silnice.
Po silnici jsem se kousek vrátila a pak jsem zabočila po brněnské výpadovce k centru Futurum. Koupila jsem si chleba a tvrdý sýr, protože už bylo poledne a mě nějak zlobil žaludek. Pak jsem šla ještě kousíček k Lidlu a tam už začínala nádherná příroda. Hurá! Jenom jsem měla strach z počasí, protože se mračilo a foukal vítr a předpověď hlásila bouřky.
Chvíli jsem ještě bloudila na okraji přírodní památky Na Plachtě. Našla jsem značku naučné stezky (takový ten bílý čtverec se zeleným šikmým pruhem), tak jsem myslela, že jdu po naučné stezce podle mapy, ale ve skutečnosti jsem šla jinudy. Na cedulce jsem si přečetla vysvětlení, že ty bílé ohrádky jsou tam za účelem výzkumů a nesmí se ničit. Tak jsem šla po cestičce, až jsem došla k nějakému rybníčku, pak jsem šla po jiné cestičce, a potkala jsem další cedulku, tentokrát o tom, jací broučci žijí na místním vřesovišti, a pak jsem se trochu vrátila, a vůbec jsem nevěděla, jak jsem se to zamotala.
Ale bylo tam nádherně, i počasí se zlepšilo, svítilo sluníčko, kvetly tu šípkové růže a malé karafiátky, podařilo se mi vyfotit zlatě blýskavou vážku a hlavu ještěrky... Chtěla jsem tam najít kešku, ale říkala jsem si, že za prvé můžu být ráda, že jsem tam díky tomu šla a mohla jsem tu krásu vidět, a za druhé, že budu ráda, když najdu cestu nazpátek. Cestu mi naštěstí poradily nějaké starší paní. Už jsem tedy odcházela, ale uviděla jsem místo, které mi připadalo nápadně skrýšoidní. A světe div se, ona tam ta krabička doopravdy byla. Takže i ten bodík mám.
Nazpátek jsem šla po široké cestě a nadávala jsem, že tam není turistická značka, kterou jsem tam očekávala, a že zase nesvítí slunko, takže ani nevím, jestli jdu správně na sever. Ale nakonec jsem se ocitla u jezdeckého klubu v Malšovicích a už jsem pádila po značce přes město až ke stadionu. Luboš už byl asi 20 minut v cíli a čekal ve frontě na ostříkání kola. Já jsem se teda postavila do druhé fronty na těstoviny a pivo, kde jsem čekala 45 minut. Byla jsem naštvaná na organizátory, že to nebyli schopní nějak urychlit, protože jsem celou dobu stála na slunci, které začalo pěkně pálit, a před reprobednama, které řvaly na plné pecky. Po 45 minutách jsem konečně dostala misku těstovin a mohla jsem se vrátit k Lubošovi, který se teprve v té době (po hodině!) dostával pomalu na řadu. Mezitím už proběhlo vyhlašování výsledků a nakonec i tombola, ve které jsme opět nic nevyhráli, a jeli jsme domů.

Přírodní památka Na Plachtě má rozlohu celkem 39 ha. Žije a roste na ní spousta jedinečných druhů. Je zajímavá obrovskou rozmanitostí stanovišť, od rybníčků s rákosím, přes borové hájky, až k písčitému suchému vřesovišti. V současné době probíhá spor ochránců přírody a několika firem, které chtějí na okraji postavit bytovky, nebo tam odkládají odpady a tak. Informace najdete na stránkách www.naplachte.cz.
 


Komentáře

1 Ice Ice | Web | 9. června 2009 v 19:07 | Reagovat

Moc pěkně popsané zážitky. :) Zaujalo mě slovo "skrýšoidní" Ať žijí patvary! :)

2 Eva* Eva* | Web | 10. června 2009 v 18:41 | Reagovat

Ahoj Leničko, tak tohle byl krásný výlet. My chodíme jen po našem okolí, občas zajdu s mojí fenkou do lesa. Potřebovala bych někoho, kdo by mne vytáhl třeba na kolo.
Svět podle Garpa si určitě přečti co nejdřív, opravdu stojí za to! Mně tu knihu ksdysi daroval jeden můj ctitel a už jsem jí četla několikrát. Vlastně kvůli ní jsem pak četla další knihy od Irvinga.
Hezký podvečer :-)

3 ViK ViK | Web | 10. června 2009 v 18:58 | Reagovat

Ahoj Leni, děkuju za návštěvu :o)
Koukám na tu předposlední fotku .. zdá se mi to, nebo je tam nějaký tvoreček vzhledu pakobylky ?
Sprejeři jsou hrozní .. vandalové. Nechápu, co to je za umění, postříkat zeď či vrata jakousi čmáranicí ..

4 ViK ViK | Web | 10. června 2009 v 19:00 | Reagovat

Áááá tak už jsem na to přišel. Ona je to vážka :o) Já si až teď všiml těch průsvitných křidélek :o)

5 Cherees Cherees | Web | 11. června 2009 v 16:17 | Reagovat

Jej hezký, musel to být pěknej výlet.

6 lenicka lenicka | 11. června 2009 v 16:37 | Reagovat

Vik: zrovna u této budovy bych spíš řešila, proč ji magitrát neopraví, než to že někdo posprejoval rezavá vrata...
jo, je to vážka s průhlednými křidýlky. kdybys měl zájem o mnohem hezčí fotky vážek, tak doporučuju http://www.vazky.cz/show.php?id=34
všem: děkuji za reakce a doufám, že mi zachováte přízeň...

7 jana jana | Web | 13. června 2009 v 16:30 | Reagovat

Leničko,taky jsem byla kdysi mladá a lehce jsem si dělala názory na druhé.Kéž ti ten jednoduchý pohled na svět vydrží co nejdéle.Je to tak lepší a tolik to nebolí.

8 lenicka lenicka | 13. června 2009 v 23:25 | Reagovat

OK, tak já až do padesáti budu raději než svoje "jednoduché" názory psát do komentářů jenom obvyklé hlášky jako "jé, ta fotka je krásná", "přeju pěkný den a ťuťu ňuňu" a přestanu prudit starší a zkušenější :)))

9 jana jana | Web | 14. června 2009 v 13:29 | Reagovat

[8]:Tak přesně tohle si dost často myslím i já,že si jen píšeme jak je co krásný a chválíme se,ale jakmile jednomu o něco jde a chce to vyjádřit,tak se to svrhne na něco úplně ji nýho,jen proto,že Ten druhý je Eva a ta je přece lítostivá,tak toho druhýho,aniž by jsme věděli o co jde napadneme.Že by tomu druhému mohlo taky o něco jít,to je vedlejší.A víš proč?Protože se kamarádíte s Evou a je opravdu příjemné,si mít jít kam napsat utěšující komentář,cítíme se užiteční,že jsmeb jednoho povzbudili a on se na oplátku na nás mile chová.Jenže milá zlatá,problémy máme všechny,včetně tebe,jen je tak neventilujeme.A druhý když pak narazí ve chvíli,kdy mu šlo taky o něco osobního a není to člověk,který by se věčně litoval,tak do toho se pustíme,vždyt on to vydrží.Stejně jsi ted nic nepochopila,vím to,ani nevím,proč to sem já hloupá píšu.

10 ViK ViK | 14. června 2009 v 18:49 | Reagovat

Všiml jsem si vedle ve sloupečku, že se chystáš na knížku Les Myták od Holdstocka. To já kdysi dávno četl a pak i několik navazujících knížek a teď mám docela chuť, přečíst si něco z toho znovu. Občas jsem se sice malinko ztrácel v ději (zvlášť třeba asi v páté knížce Lavondyss), ale ta atmosféra .. ta byla prostě kouzelná :o)
Hekou neděli přeju :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.