první den zbytku mého života

1. června 2009 v 13:57 | lenicka |  moje studium
Ve středu 27. května jsem se snažila udělat státnice, ale neudělala. Musím říct, že když mi v sobotu došel posudek na magisterskou práci, která je podle pana oponenta zcela nevyhovující, s nulovým vědeckým přínosem a spoustou chybných formulací, tak jsem už skoro přestala doufat, že bych tu zkoušku mohla aspoň nějak složit. Věděla jsem totiž, že o některých otázkách (hlavně co se týká teorie a metodologie) ví každý brněnský bakalář víc, než já dva dny před magisterskou státnicí. Že to celou dobu jen těžko doháním, a do toho se snažím dozvídat a učit nové věci. Že budu mít zase tu pitomou trému a nevzpomenu si ani na to málo, co vím. Že o některých otázkách nevím vůbec nic, a u některých zase nevím, co vlastně z toho, co vím, bych měla říkat. Že zkouška začne čtením onoho posudku a mou zoufalou snahou tu ne úplně podařenou práci obhájit. Že jsem sice měla docela dost času, ale nedokázala jsem ho efektivně využít, takže jsem si ani nějak systematicky nerozepsala, co ke které otázce vím, nebo kde mám co napsané.

Dopadlo to tak, že jsem práci nakonec obhájila, ale zkoušku jsem neudělala. Dostala jsem tři otázky: definice náboženství (a2), kněžská kolegia v Římě (b73) a Pavel z Tarsu (b89), z toho o druhé otázce nevím vůbec nic (celkem bylo takových otázek asi 20 ze 185), a po pravdě ani o dalších dvou jsem nedokázala vyplodit nic moc smysluplného - jo, nevzpomenout si, jak definoval náboženství Durkheim, nebo který z Pavlových listů je ten nejstarší, to je vážně akorát tak na ostudu. Takže odpovídám všem, kteří se mě ptají, jestli byli zkoušející zlí, protože asi nemůžou pochopit, proč jsem to neudělala: zkoušející nebyli zlí, já byla dutá. A možná je to i tím, že mi dochází "šťáva" a nadšení, se kterými jsem se učila na začátku. Nebo že bych došla k hranicím svých možností? I to je možné.
Přerušila jsem tedy studium a znovu se o to pokusím někdy v lednu 2010. Půl roku sice vypadá jako hodně dlouhá doba, ale vzhledem k počtu otázek je to čas na jednu otázku denně. Takže žádné velké odpočívání a vzhůru do práce. A když říkám do práce, tak to myslím doslova. Dneska (za chvilku, jen co tohle dopíšu) se jdu podívat na pracák. Je nejvyšší čas, abych si začala budovat kariéru, i když asi vezmu cokoliv, kde hlavně získám pracovní zkušenosti a trochu peněz k tomu. No co, velký religionista už ze mě asi nebude... Dobrý člověk (ještě) snad jo.
Ve středu večer jsem si říkala, že to možná byl jenom zlý sen; pak jsem si říkala, že je divný a nespravedlivý, že si život jde klidně dál. Už nejsem student, a ještě nevím, co budu. Musím si rozmyslet, co v tom zbytku života dělat, aby za něco stál.
 


Komentáře

1 Jirka a Alena Jirka a Alena | 2. června 2009 v 21:57 | Reagovat

jojo, sebereflexe je dobrá věc, teď by bylo dobrý uspořádat život, určit priority a začít pořádně makat. Jseš chytrá holka, a určitě máš na to, abys toho magistra zvládla, držíme ti palce a věříme Ti - rodiče

2 Ice Ice | Web | 3. června 2009 v 18:12 | Reagovat

Přidávám se k rodičům. Jejich komentář perfektně vystihuje to, co jsem chtěla říct. :)

3 lenicka lenicka | 3. června 2009 v 22:03 | Reagovat

jé, děkuji všem, moc si toho vážím

4 Zmražená Opice Zmražená Opice | Web | 6. června 2009 v 20:21 | Reagovat

Tewn název článku se mi hrozně líbí...
Mimochodem-kolik je ti let?

5 lenicka lenicka | 6. června 2009 v 22:03 | Reagovat

Zmražená Opice: 27 (už mi bylo)
a díky za komentáře

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.