staré Zahrádkáře, poprvé na pracáku a pernštýnská noc

6. června 2009 v 17:47 | lenicka |  deníček
Tak, končím s hrozně vážnými články a začínám zase psát o všem možném i nemožném. Poslední týden a kousek byl sice plný všelijakých hrozně vážných a důležitých zkoušek a jednání, ale i normálního života a příjemných každodenností.

Jak jsem už napsala, ve středu 27. května jsem dělala státní závěrečnou zkoušku, ale neúspěšně. Ve čtvrtek jsem zajela k dědovi, abych mu popřála k osmdesátinám. Už jsem u nich dlouho nebyla, takže jsme si (hlavně s babičkou) celé odpoledne povídali a povídali. Dědovi jsem přinesla jako dárek ovocný čajík pro dobrou náladu a Brněnského draka. Myslím, že ho to potěšilo. Na oplátku mi hned chtěl dát staré ročníky časopisu Zahrádkář. Zatím je mám u něho schované, ale doufám, že si v nich brzo polistuju. S babičkou jsme prošly jejich obrovskou zahradu a trochu jsem jim i pomohla. Honili jsme krtka, zalívali brambory (jo, takové tam měli sucho), ozobávali lesní jahůdky, a nakonec mě naučili, jak pečovat o vinnou révu. Celý den se mračilo, ale pršet začalo, až když jsem jela domů. Naštěstí jsem měla deštník.

O víkendu jsem po delší době zase jela s manželem ke tchýni. Zrajou tam třešně, tak jsme si jich pár natrhali, jinak ale nic moc (trochu nuda, protože nás počasí drželo doma). Začala jsem číst knihu Náboženství a magie starověkého Egypta od Rosalie Davidové. A taky jsem se pořádně nacpala, jako pokaždé. V neděli večer jsme na mši v pardubickém kostele sv. Bartoloměje zažili nevídanou věc, když se nějací dva přiožralí pánové snažili hanlivými prohlášeními zasahovat do kázání p. Vladimíra. Ten se to nejdřív snažil nějak přejít, ale když začínali být hlasitější, byli vyvedeni ven. Naštěstí se nijak nebránili, takže to proběhlo relativně v klidu. (Asi nepochopili, že v rámci mše není prostor ani pro slušnou debatu, natož pro obtěžující výkřiky. Když si chce někdo podebatovat, je dost prostoru jinde a jindy. Tohle je prostě narušení určitého předem vymezeného rituálu.)
V pondělí jsem chtěla jít na ten pracák, ale nakonec jsem nešla. Při úklidu suterénu našeho domu (podle rozpisu služeb) mě přišla paní sousedka požádat, abych něco konečně dělala s tou zarostlou zahrádkou. Tak jsem tam šla. V práci jsem pokračovala i další dny, když bylo počasí. Začala jsem plet záhony, zbavovat se plevele v zadním koutě (pod bezem a jabloní), a připravovat místo na nový kompost, protože ten starý už mi přerostl přes hlavu. O to se snažím už od jara, ale narazila jsem na dost velký problém. Předchozí majitelé si tam totiž udělali malou skládku, a já se teď pokouším vybrat třeba kousky igelitu, silonových provázků (asi úvazků z rajčat), kosti, kusy sádry nebo čeho, střepy a různý sajrajt. Tak to přebírám, hlínu roznáším různě po zahrádce, abych vyrovnala terénní nerovnosti, a nepořádek hážu po trochách do popelnice. Už se konečně blížím k úrovni země, takže snad už to nebude dlouho trvat, a založím nový kompost. Potřebuju ho jako sůl, až to prostě nemám kam dávat.
Na pracák jsem tedy šla až v úterý. Základní problém, totiž najití budovy pracáku, jsem díku instruktáži svého manžela úspěšně zvládla. Podařilo se mi i vyplnit papíry do evidence, tak jsem tam. A mám spoustu úkolů, hlavně musím přinést kopie všeho možného, třeba diplomu, přerušení studia (což pořád nemám v ruce), záznamy z předchozích brigád (nevím proč, a mám jenom něco, doufám, že nebudu muset obcházet všechno, kde jsem kdy pracovala). Ve čtvrtek jsem se stavila na VZP a taky si hledám nějakou práci přes internet. Zatím teda nic, co by mě vyloženě zaujalo, ale něčím se začít musí.
V pátek jsem poprvé od chvíle, kdy jsem si řekla, že nemám čas na zbytečnosti, uvařila pořádné jídlo, a to papriky plněné sojovým masem, vajíčkem a sýrem, zalité rajskou omáčkou. Ne že by to byl takový hit, ale po těch instantních nudlích a rychlých polívkách je to docela pokrok.
Večer mě manžel vytáhl do města, kde se konala pernštýnská noc. Na náměstí hrály lidové hudby, tančili v krojích, na Příhrádku zase folk, a mezi tím jarmark a klobásy a medovina. Mě teda chození v davu na zámek a zpátky jako velká zábava nepřijde, ale pak jsme přišli na náměstí, kde byly stánky se zajímavými věcičkami, dali jsme si jednu medovinu, pak druhou...., koupili jsme si ovčí sýr, ořechy, arašídy ve wasabi... Viděli jsme spoustu zajímavých lidí, třeba ty v různých českých krojích, nebo pána, který se nechal svázat řetězy a pak se z nich vykroutil... Jenom mi to zkazil jeden zážitek, kdy se nějaký čokl zakousl do druhého a docela dlouho se těm lidem nedařilo je od sebe odtrhnout, to byl hnus.
Dneska jsem byla odvolit, jak už jsem psala. Celý den je úplně hnusně, poprchá a je tak zataženo, že je skoro tma. A začíná bouřka. Já to nechcííí, já chci na zahrádku a na výlet do Hradce!!!
Tak se všichni mějte pěkně, jo a kdyby se někdo ptal, proč píšu na blog a neučím se, tak musím říct, že jsem u toho večeřela a už si jdu zase číst o těch Egypťanech :)))
 


Komentáře

1 Zmražená Opice Zmražená Opice | Web | 6. června 2009 v 20:19 | Reagovat

To je zvláštní vidět, že blog má i někdo jiný, než "malé hloupé děcko" :D
Naše babička má taky obrovskou zahradu, ani nevím, kde končí, ona to nemá ohrazené plotem.. bydlí na kopci a tam mají ohromký pozemek... mají tam všechno možné ovoce a zeleninu, lesy, louky, dokonce i potůček.. mám to tam moc ráda :)

2 sl. Lenka sl. Lenka | Web | 7. června 2009 v 12:13 | Reagovat

Koukám, že i když jsi zatím bez práce, tak se vůbec nenudíš! ;)
Ať Ti to s tou prací brzy dopadne!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.