moje šumavská dobrodružství: bloudění kolem Bobíka

17. srpna 2009 v 12:06 | lenicka |  na cestách
V pátek 7. srpna ráno jsme vyrazili už sami, protože rodiče odjeli domů. Jeli jsme opět ranním vlakem do Zátoně. Po známé cestě jsme došli k parkovišti a k Idině pile. Bylo něco po deváté, takže jsme tam mohli navštívit infocentrum NP Šumava. Moc se mi líbilo, jak to tam měli udělané, jaké měli krásné fotografie, plno informací o lese, houbách, broucích, zvířatech atd., a mezi tím postavičky šumavských skřítků.

Z Idiny pily jsme pokračovali po modré přes Amortovku k Boubínskému jezírku.
Tentokrát jsme se vydali druhou stranou naučné stezky kolem Boubínského pralesa. Viděli jsme chůdový strom a možná taky (nového) krále smrků, ale protože nebyl nijak označený, tak nevíme, který z těch velikánů to byl. Cesta nahoru byla na začátku široká a suchá, ale později na "loveckém chodníku" úzká, strmá a plná kamenů. Nahoře jsme se napojili na širokou Lukenskou stezku.
Ještě jsme si došli přečíst pátou a šestou info-tabuli. U šesté tabule měli označené stromy a měli tam jejich stáří a průměr. Překvapilo mě, že stoleté smrky jsou tak tenké - mají průměr asi 35 cm. To dvouset- a třísetleté už jsou pořádně velké. Třísetletý jsem se pokusila obejmout, ale měla jsem pocit, že to spíš on obejmul mě. Jeho kmen měl přes 1 metr v průměru, tedy skoro 4 metry obvodu.
Od šesté infotabule jsme se kousek vrátili a pokračovali po Lukenské cestě. Na ní sice nebyly značky, ale za chvíli jsme se napojili na modrou a došli jsme pohodlně na rozcestí na Křížkách. Tam jsme posvačili, přelezli plot a po červené jsme prošli jelení oboru. Trochu zvláštní nám připadalo, že v oplocené oboře jsou ještě další oplocené plochy, třeba Milešický prales nebo různé lesní školky. Šli jsme po pohodlné asfaltce pořád mírně dolů a cesta rychle ubíhala. Na rozcestí Na Kubrnech (1020 m) pod Malým Bobíkem jsme viděli pěknou loveckou chatu na pěkné, udržované louce. Kolem cesty kvetly růžové hvozdíky a rostly staleté listnaté stromy a někde nad námi se tyčil Velký Bobík.
Na rozcestí Pod Bobíkem - sedlo (1085 m) jsme opět přelezli plot a vydali jsme se po červené do kopce na rozcestí Pod Velkým Bobíkem, ze kterého vede odbočka nahoru. Cesta vede nahoru smíšeným lesem a po cestě místy teče potůček. Z odbočky Pod Velkým Bobíkem (1207 m) už je to nahoru jenom kousek a kolem úzké cestičky je tráva, kapradí a borůvky.
Na temeni Bobíku (1264 m) je v současnosti slunečná paseka, protože smrky byly částečně sežrané od kůrovce, částečně vytěžené a částečně popadaly. Všude roste spousta borůvek a lítají tam hejna much. Taky jsou tam různé kameny a skalky a taky je tam keška, jenomže je tak strašně dobře schovaná, že prostě nejde najít. Abych běhala po všech možných skrýších po všech okolních stráních, na to jsem byla moc unavená, a ty, které se logicky nabízely poblíž, byly prázdné. Nechápu, proč mají majitelé kešky takový strach, že by krabku někdo v těchto místech kradl nebo ničil, když i v blízkosti měst jsou schované méně důkladně. Možná, že s GPS by to tak složité nebylo, ale podle logů na stránkách geocachinku je mi jasné, že najít tuto kešku je prostě oříšek. A já ho zatím nerozlouskla.
Sešli jsme tedy nazpátek na rozcestí a pokračovali po červené do Volar. Jenomže jsme někde odbočili z cesty, a jak jsme se přesvědčili, nebyli jsme první ani poslední. Stalo se to asi někde v místech, kde jsme kvůli bahnu koukali víc pod nohy než kolem sebe. Pán, který nás předběhl, se najednou vracel, že jde asi špatně, a že to zkusí střihnout nějakou cestou na jinou stranu. My jsme zůstali na cestě a pokračovali po ní dál. Mysleli jsme, že máme docela dobrý směr, ale bohužel jsme se úplně otočili a vrátili půl kilometru od rozcestí Pod Bobíkem (toho prvního).
Byli jsme trochu rádi, že už nejsme ztracení, ale věděli jsme, že to do cíle máme ještě daleko. Šli jsme tedy po modré na druhou stranu od Bobíka, protože jsme nechtěli opakovat výstup k rozcestí pod jeho vrcholem. Na rozcestí U Obrázku (948 m) jsme se rozhodovali, jestli jít 2 km do Zátoně (po modré) nebo 8 km do Volar (byla tam šipka, ale cesta nebyla značená). Rozhodli jsme se, že půjdeme do Volar. Naštěstí vedla cesta po rovné lesní silničce, jedinou odbočku jsme přešli a neodbočili, a tak jsme nakonec uviděli před sebou Volary jako na dlani.
Nohy nás bolely až hrůza, ale byli jsme tam! Ještě jsme prošli kolem nějakých statků a benzínek na okraji, u Brixova statku jsme se napojili na místní modrý okruh, v obchodě koupili jídlo a dokodrcali se do restaurace U Potůčku, kde jsme si dali pivo a candáta (moc mi nezachutnal, byl neslaný, ale maso bylo dobré, podobné kapřímu) a filé na česneku (nojo, co si dávat v pátek jiného...). Pobavil mě vstup na WC, který vypadal jako dveře od kadibudky, ale za nimi byly moderní záchody.
Cestou k penzionu jsem tomu, který šel tu celou šílenou cestu se mnou, koupila borůvkovou zmrzlinu, pak jsme pomalu zabalili a asi v půl deváté jsme odjeli přes Lenoru, Vimperk, Příbram a Prahu nazpátek do Pardubic. Někde za Prahou jsme stavěli, aby si řidič dal kafíčko, a po půlnoci jsme byli doma.

Bez rodičů bloudíme..

 


Komentáře

1 Dragolwin Dragolwin | Web | 17. srpna 2009 v 12:58 | Reagovat

Skvělý článek, hezké fotky, pěkný blog :DCo víc si může čitatel přát:D

2 RedGr!L RedGr!L | Web | 17. srpna 2009 v 18:27 | Reagovat

já to tam hlavně vůbec nechápu... Pořád mi přijde, že můj blog sempatří, ale nepatřim sem já...
o jo to tu eště nebylo... už vim proč se furt nemůžu rozhodnou t jestli se mám napsat xD
Ale eště k rossovi: kdo má něco proti čechům, měl by podle tebe bejt v ČESKYM klubu?

3 °°Popy°°..♥ °°Popy°°..♥ | Web | 17. srpna 2009 v 18:41 | Reagovat

Ta fotka kde teče ta voda je úžasná!!

4 inharmony inharmony | Web | 9. září 2016 v 2:09 | Reagovat

půjčky pro firmy :-!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.