moje šumavská dobrodružství: Volary a okolí

10. srpna 2009 v 23:50 | leni |  na cestách
#47: Volarske menhiry
#48: Volary

V sobotu 1. srpna jsme někdy po jedenácté hodině vyjeli po dálnici na Prahu. Jižní spojka byla kupodivu skoro prázdná, takže jsme projeli bez problémů, a pokračovali na Příbram.

Někde tam jsme začali mít hlad a začali jsme hledat restauraci. Na první pokus jsme měli smůlu, restaurace to byla sympatická, ale plná. Na druhý pokus jsme místo sice dostali, ale jenom na jídelníček jsme čekali asi čtvrt hodiny, a pivo donesli až s jídlem asi za další půl hodiny. Z menu už měli jenom svíčkovou, která nebyla špatná, ale chyběly mi brusinky, a taky byla nezvykle řídká.
Po jednom špatném zabočení u Písku a serpentinách jsme projeli Lenorou. Chtěli jsme se podívat na Soumarský most, tak jsme tam odbočili, ale mimo tábořiště jsme nic zvláštního neviděli. Konečně jsme tedy dojeli do Volar k penzionu u Koscisů. Ubytování není špatné, máme ložnici s televizí a kuchyň s ledničkou a koupelnu. Když jsme si trochu odpočinuli a zabydleli se, vydali jsme se do města, ze kterého máme rozporuplné pocity. Střídají se tu pěkně opravené, staré dřevěné i neudržované domy, a na druhém konci města jsou paneláky. Je tu několik heren, obchodů, pěkný barokní kostel, a překvapivě velká spousta Romů.
Obešli jsme kostel, prohlídli si i hasičskou zbrojnici, o které jsme si podle zvoničky mysleli, že je to další kostel, budovu školy se štuky nad vchodem, a pak jsme prošli ulicí nad město. Tam jsou kamenné menhiry, které ukazují světové strany a východ a západ o slunovratech a Beltine. Tento den byl Lughnasad. Keška u menhirů proto byla stylová. Poblíž je ohrada, ve které chovají daňky, ti ale před námi prchli.
Na zpáteční cestě jsme se zastavili v restauraci Kukačka, což je společně s hospodou U Potůčku, která je hned přes ulici, jediná pěkná restaurace ve městě. Já jsem si dala olivovou a Lubošek špenátovou pizzu. Byly dobré, i když na nich byl salám (což normálně nejíme), a uprostřed byly připálené.

V neděli jsme posnídali čokoládové kuličky s mlíkem, protože jsme neměli pečivo. Vyšli jsme si na místní "červený okruh", který vede kolem hřbitova po Zlaté stezce. U hřbitova je ještě pietní pohřebiště obětí pochodu smrti z roku 1945. Tam taky měla být keška, ale myslela jsem, že je jinde, než je. Cestou k ní jsem se třískla do ramene o beton, ale zatím jsem ji nenašla.
Pokračovali jsme příjemnou cestou do mírného kopečka. Minuli jsme několik malých kapliček a laviček. Křížová cesta začínala u větší kaple v lese. Zastavení vypadala starobyle, ale už v nich nebyly obrázky. Asi někdy nedávno tam dodali krásné nové, ale asi jim nedržely přilepené nebo je někdo odlepil, tak je jenom postavili na rantlík. Některé byly shozené a rozbité nebo úplně pryč. Ale ty co tam zůstaly, stály za to. Moc se mi to líbilo.
Cesta vedla cik cak do kopce jménem Kamenáč (899 m). Skoro na jeho vrcholu byl velký zlatý kříž jako XII. zastavení, kousek vedle XIII. a místo posledního stylizovaný boží hrob. Kešku jsem našla až podezřele snadno a vzala jsem si z ní žlutého méďu výměnou za Shreka.
Sešli jsme opět na Zlatou stezku, po které jsme šli až na rozcestí Vysoký les (881 m). Dolů jsme scházeli přes NP Vraniště. Od rozcestí už jsme pokračovali po modré značce po silnici, kolem černých kraviček, chovného rybníka a bývalého pivovaru.
Jenom jsme si chvilku odpočinuli, přijeli rodiče. Pojedli jsme a pak jsme šli na pivo ke Kukačce. Já jsem všem přečetla pověst o zmetkovi od Plešného jezera z knížky Neznámé Čechy - Šumava od Hynka Klímy. Večer začalo pršet, tak jsme se trochu báli, jak bude následující den.

Bez lásky a porozumnění padáme...
 


Komentáře

1 Eva* Eva* | Web | 12. srpna 2009 v 9:21 | Reagovat

Tak moc bych potřebovala mít někoho, s kým bych mohla jezdit, nebo chodit na výlety...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.