Vrdy, Zbyslav a Žleby v dešti

26. srpna 2009 v 21:56 | lenicka |  geocaching
#55 Zbyslavska mozaika
#56 Zanikla lokalka
(zatím neuloveno) Ztraceny kostel
(zatím neuloveno) Old bridge

V sobotu ráno, když jsme vyjížděli z Pardubic, bylo docela pěkné počasí. Luboš se mi ještě smál, že mi v dlouhých kalhotách bude moc teplo, tak jsem si k nim vzala jenom sandálky. Když jsme dojeli do Vrdů, bylo už trochu chladno a mračilo se. Natáhla jsem aspoň ponožky a fleesovou mikinu (všechno, co jsem s sebou měla) a když Luboš odjel vyměnit auto za kolo, aby se mohl zúčastnit cyklistického závodu Doubrava Vysočina Tour na 110 km, tak jsem vyrazila do Zbyslavi.
Prošla jsem vesnicí a odbočila ke kostelu. Kostel vypadá zchátrale, jenom báně jeho dvou věží jsou vyspravené dřevěnými laťkami. Za polorozpadlou zdí je hřbitov. Na sloupu u brány seděli dva holoubci, jako by tam patřili. Kostel jsem si obešla a nafotila.
Pak jsem se kousek vrátila, abych našla miniaturní chráněné území Zbyslavská mozaika. To je rulová skála s vrstvou vápnitého tmelu, ve kterém jsou vlepené tmavé valounky a zkameněliny. Tento zkamenělý příboj křídového moře (které tu bylo před 65 mil. let) je ohrožený zarůstáním mechů a lišejníků a taky námi, lidmi.
Když jsem skalku našla, tak jsem se chvilku jenom potichu kochala. Pak jsem se rozhlídla, vyzvedla krabku, vložila do ní krásný kovový coin, zapsala se a zase ji schovala. A pak už jsem se musela jít dál.
Vrátila jsem se stejnou cestou do Vrdů. To už drobně poprchalo, ale nebylo to nijak hrozné. Protože foukal boční vítr, mohla jsem cestu jabloňovou alejí projít úplně v suchu. Ve Vrdech právě startoval krátký závod maličkých cyklistů, a protože jeli stejným směrem jako já, mohla jsem jim fandit...
Prošla jsem přes Vrdy na druhou stranu, kolem budov cukrovaru a takové hrozně obyčejné zvoničky. A byla jsem ráda, když jsem vyšla cestou do volné krajiny. Kolem silnice právě zrály "špendlíky" všech barev, od žluté přes světle červenou až skoro do černé. Někde jsem vyrušila pískající myš a jinde jsem viděla dravce, jak se třepotá na jednom místě a vyhlíží kořist. Ještě jsem taky viděla spoustu obrovských oranžových slimáků, ale to už tak skvělé nebylo...
Potom jsem před sebou uviděla zastávku Skovice, kudy jezdí lokálka z Třemošnice do Čáslavi. Dřív tu vlaky zahýbaly i na odbočku do Vrdů, ale dneska je tato trať zrušená, i když koleje i výhybky tu pořád jsou. Na počest této zaniklé lokálky je tady keška. I tuto jsem našla bez problémů a opět se mi líbila. Dala jsem do ní dračí hlavu a vzala jsem si hrací kostku, nic zajímavějšího tam totiž nebylo. No, hlavní je přece bod za nález.
Pokračovala jsem pořád rovně, kolem odporně páchnoucí budovy slepičárny, až k markovickému statku. Odtud jsem se chtěla vydat ke kostelíku sv. Marka, ale nepodařilo se mi najít správnou cestu. Kostel je totiž trochu schovaný a navíc na okraji lomu na amfibolit. Protože jsem strašpytel a neumím se orientovat, tak jsem raději vypadla a šla dál.
Na začátku Žlebů jsem si důkladně prohlédla malou kapličku a byla jsem mile překvapená, když jsem uvnitř uviděla moc pěknou fresku Nejsvětější Trojice a dalších asi 7 obrazů na stěnách i jen tak opřených o zdi.
Potom jsem sešla cestičkou bokem od silničních serpentin, kde jsem potkala sochu bezhlavého svatého. Dole jsem se dala cestou do zámeckého parku. Asi před rokem tam řádila vichřice, ale dneska už to skoro není poznat.
Přes mostek jsem došla k bráně obory, ve které chovají bílé jeleny, ale protože skoro nikdy nejsou vidět, mají tam pro platící návštěvníky několik dalších atrakcí, jako třeba dravé ptáky. Ale já jsem jenom prošla okolo a podle pokynů u další kešky jsem se vydala cestičkou podél řeky. Nejdřív jsem procházela kopřivama, ale potom cestička začala šplhat kolem řeky. Byla uzoučká a nakloněná směrem k řece. A v tom dešti hrozně klouzala, zvlášť v těch mých sandálkách. Prostě jít dál znamenalo riskovat pád asi ze dvou metrů do řeky, což by se asi dalo přežít, ale moc se mi do toho nechtělo, už kvůli foťáku a dalším věcem v mém batůžku. Tak jsem se zase obrátila a šla těma kopřivama nazpátek.
U vrat obory měli uvázaného dravce, který byl z toho deště asi tak nadšený jako já. Schlíple tam seděl a pomalu otáčel hlavou, aby se kouknul, kdo ho to fotí, a vypadal smutně. Mě se ale nechtělo ještě odejít, měla jsem dost času, a tak jsem začala hledat jinou možnost, jak se dostat ke kešce. Pod zámkem jsem přešla zelený most a zkoušela jsem se vrátit proti proudu, ale jak jsem později zjistila, tak tudy se tam dostat nedá. Cestou se rozpršelo a já jsem se pomalu dostávala do bodu, kdy člověku začne být jedno, jestli si zarousá kalhoty od mokré trávy, nebo mu zmokne hlava, protože už je mokrý a mokrá je i celá krajina.
Vrátila jsem se k zámku a pod kamenným mostkem jsem chvilku čekala, jestli déšť přejde, ale nepřecházel a mě začalo být trochu zima na mokré nohy. Tak jsem se rozhodla projít co nejrychleji zbytek cesty do Ronova, kde mě čekala střecha nad hlavou a suché oblečení. Cestou jsem potkala Luboše na kole, byl sice taky mokrý, ale vypadal docela spokojeně a když mě míjel, tak na mě mával a snažil se plácnout si se mnou. Ani já jsem neměla nijak pokaženou náladu. Brouzdala jsem se potůčky, které tekly po silnici, užívala jsem si pohledy na krajinu v dešti, a ani jsem se nenadála, už jsem před sebou viděla věž ronovského kostela. Došla jsem veselá, z vlasů mi kapalo, kalhoty mokré, ale kupodivu tričko stále ještě suché. Nechápu, proč s sebou pořád tahám deštník, když mám vodotěsnou fleesku, a proč si chci šetřit na boty s membránou, když ze sandálků voda vyteče sama :)
 


Komentáře

1 Eva* Eva* | Web | 27. srpna 2009 v 18:06 | Reagovat

Leni, krásný vyprávění, doplněný obrázky..přesně tohle já neumím.
Toho dravce mi je líto, fakt vypadá chudák smutně a osamoceně..:-(

2 Eva* Eva* | E-mail | Web | 28. srpna 2009 v 11:06 | Reagovat

Přečetla jsem si zprávičku a budu jen ráda :-)  

3 HAAS HAAS | Web | 28. srpna 2009 v 13:46 | Reagovat

Ahoj! Budu dbát na tvé rady, lenicko!
Jo mimochodem, ty obrázky jsou k volnému použití, takže nejsou žádný skopírovaný, protože si je ukládám a maj svoje jméno, který jsem jim dal já. Mimochodem, máš krásnej blog, budu ho navštěvovat.

4 leni leni | 28. srpna 2009 v 15:26 | Reagovat

Haas: díky, zdravím a vítej!

5 TlusTjoch TlusTjoch | Web | 28. srpna 2009 v 17:46 | Reagovat

Hezký cestopis a parádní fotodokumentace. Sbírám obaly od hygienicky balených cukrů, takže mne zajímá ten cukrovar ve Vrdech. Nemáš nějakou jeho fotku?

6 leni leni | 28. srpna 2009 v 17:51 | Reagovat

TlusTjoch: mám fotku, o které si myslím, že je to jedna z budov cukrovaru, ale ne nějaká technická, spíš pěkně opravená hala nebo budova kanceláří. A pak ještě Vrdy zdálky, tam asi taky kousek je vidět. Hodila bych to třeba na FB (pokud máš) nebo na email. Ale obaly od cukříků nemáme, už se tam nějakou dobu nevaří. :)

7 HAAS HAAS | 28. srpna 2009 v 19:40 | Reagovat

Dík za radu na blogu, něco s toho skusím, ale moc to nechápu!

8 HAAS HAAS | Web | 28. srpna 2009 v 19:40 | Reagovat

Jo, tady je můj web.

9 HAAS HAAS | Web | 28. srpna 2009 v 20:06 | Reagovat

Ale já to nějak skusím. Napíšu aspoň autora a rok vydání. Ty knížky mám, takže to napíšu lechce. Jo a dík za novej koment na mojem blogu.

10 HAAS HAAS | 28. srpna 2009 v 20:30 | Reagovat

Novej článek na mojem blogu přijde po 1ě hodině ráno. Tento čloánek je pěkný! Jen tak dál!

11 Lucka Lucka | Web | 28. srpna 2009 v 23:03 | Reagovat

Krásný článek! Jen si tak jdeš a jdeš a fotíš cestou krásné obrázky. :-)

12 leni leni | 28. srpna 2009 v 23:41 | Reagovat

Všem vám moc děkuji za komentáře, každá vaše reakce mě hrozně těší (ať už je to pochvala nebo jiná reakce). Za chvilku dodám další fotečky...

13 kriza kriza | Web | 29. srpna 2009 v 3:00 | Reagovat

Promiň, vyjádřím se ti sem k těm rubrikám:
Ten přehled byl vytvořen, jen aby se někteří zmatení jedinci zamysleli, co, proč a jak na svůj blog píší a aby se mohli lépe rozhodnout, více lidí nemá jen jedno téma ale nakonec vyberou nějaký svůj hlavní směr a zařadí se. Někdo má opravdu více témat a chce se jim věnovat plnohodnotně, komentář o nerozhodnosti byl myšlen jen jako vtípek(v reakci na Krutomluva který vidí salámisty jen dočasně). Moje dělení nepokrývá celé spektrum a nikdy nebylo myšleno, jako hlavní určovací element. Rubriky a konečné rozdělení má na starosti Hubert, takže uvidíme, jak se s tím chudák popere, protože to není věru snadné a mnoho lidí by chtělo být zároveň ve více rubrikách...
Tam se snad najdeš :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.