náboženství starých Keltů

11. prosince 2009 v 17:56 | lenicka |  evropské pohanství
Otázka č. B 83

Historie keltského etnika

Pravlast Keltů se nachází někde mezi Brnem na východě, Prahou na severu a La Tēne ve Francii na jihu. Zasahovala dnešní Švýcarsko, Německo, Francii a jz Čechy. Odtud expandovaly jednotlivé keltské kmeny dále do Evropy - v první migrační vlně do Británie, Španělska a do Itálie. Ve druhé vlně (od 280 př.l.) až do Řecka a Malé Asie. Od 2. st. př.l. však začal úpadek, a po prohraných válkách s Římany (Caesar) a Dáky keltská moc postupně zanikla. Keltové se stáhli na okraje: na Britské ostrovy, do západní Francie a zvláště do Irska, kde se v symbióze s ranným křesťanstvím udrželi až do středověku.

  • fáze prakeltská a protokeltská (1500-400 př. l.): keltské etnikum se formovalo od střední doby bronzové, na sever od Alp, vyhranilo se z kultury mohylové a kultury lidu popelnicových polí
  • mladší doba železná/doba laténská (400-1 př. l.): fáze historických Keltů
  • největší expanze: 400-300 př.l. - kontakt s Etrusky, Illyry, Skýthy, Thráky, Římany, Germány ad.
  • během 1. st. př. l. poraženi Římany, Dáky a Germány; romanizováni
  • gallo-římská fáze: 1-400 n.l.
  • keltsko-křesťanská ostrovní fáze: 200-900 n.l.
  • keltské kmeny: Haeduové, Biturgiové, Bójové, Arverni, Senoni, Belgové, Helvetiové, Vindelikové, Skordiskové, Volkové ad.

Vývoj náboženství a panteon

  • předkové Keltů vyznávali animismus a animatismus, kult Velké Matky, totemismus, kult přírodních sil a héroů (významných mrtvých předků)
  • v keltském polyteismu zůstávají relikty starší religiozity (uctívání pramenů, hor a rostlin, bohyně-Matky), je ovlivněn řeckým orfismem a pythagoreismem (nesmrtelnost duše, posmrtná odměna za ctnostný život)
  • posvátná zvířata: jelen (průvodce duší mrtvých, posel obnovy), kanec (síla a odvaha), býk (kult Deiotarose, božského býka v Galatii), kůň, kozel, beran (spojen s plodností a svákem Beltine), had (symbol opakování a obnovy, falický symbol), pes, havran (spojen s božstvy smrti a bitvy), jeřáb (posel ročních období), labuť, holub, orel a kohout (zrození nového dne)
  • panteon: Keltové uctívali mnoho místních/kmenových božstev, bytostí ochraňujících prameny, háje apod. a bohyní-Matek
  • nejsou jasné hranice mezi bohy a lidskými hrdiny, ani nejsou přesně vymezené kompetence jednotlivých bohů. Bohové jsou ambivalentní - mohou být zároveň válečníci i léčitelé atd.
  • "Matka bohů" Dan (Danu, Modron): bohyně země a plodnosti, prakeltská bohyně z doby, kdy se keltské etnikum vyvíjelo v horním Podunají (Dan - Dunaj), strážkyně mateřského práva, matka Dagdy (Dobrý bůh)
  • z původní roztříštěnosti se vyvinul celokeltský panteon v čele s trojicí bohů: Taranis, Teutates a Esus - někdy jako trojjediný trojhlavý bůh; lidské oběti
  • Taranis: nebeský bůh, vládce hromu (taran) a blesků, sesílá krupobití ničící úrodu, oběti byly upalovány - kult ohně. Zobrazován s palicí/kladivem (hrom), kolem s loukotěmi (slunce), v koňské podobě, zvíře býk, symbol spirála. Uctíván zvl. kmenem Haeduů. Římané ho ztotožňovali s Jupiterem.
  • Teutates: ochranný bůh války, pán kmene, naučil lidi řemeslům a obchodu, na jeho počest sbírali jmelí z dubů, přináší plodnost a blahobyt, spojen s věštěním a magií (zobrazován na zbroji pro ochranu), soudce padlých bojovníků; zvíře beran, kanec, lev; oběti utopeny ve vodě. Kmenový bůh Arvernů, podle Římanů totožný s Merkurem nebo Marsem.
  • Esus: bůh stromů a větru, bohatství a války. Oběti oběšeny na stromě.
  • Cernunnos: bůh s jeleními parohy na hlavě, zobrazován sedící, s torquesem, bůh života a smrti, vládce lesních duchů
  • Ogmios: průvodce mrtvých, bůh války a královské moci, bůh řečnického umění, zobrazován jako stařec s kyjem lukem, oblečený do lví kůže, který táhne za sebou zástup radostných lidí na tenkých zlatých řetízcích (víra v účinnost mluveného slova, básnické řeči a zaklínadel). Uctíván zvl. v Galii, ztotožněn s Herkulem.
  • Ogma: spojoval válečné řemeslo a básnictví (jednou tváří se usmívá, druhou se mračí). Vlastní kouzelnou harfu. Syn Eladena (bůh vědeckých a básnických znalostí a dovedností) a Etan (učená básnířka a jasnovidka). Uctíván v Irsku.
  • Belenos: bůh slunce, světla, ohně, umění, lékařství. Ztotožněn s Apollónem.
  • Lugh: patron rolníků, řemeslníků, umění a válečných ctností, ztotožněn s Merkurem. Bůh města Lugdunum (Lyon), kde se 1. srpna konala oslava Lugnasadu.
  • Sucellus: bůh ohně, kovářství, bohatství, ztotožněn s Plutem, jeho průvodkyní je bohyně domácností, úrody a bohatství Nantosuelta.
  • Epona: bohyně koní, jezdců a pocestných, chtonická bohyně země, podobně jako walleská Rhiannon.
  • Séqana: uctívaná u pramenů řeky Seiny, léčitelka - podobně Sirona, Covertina, Visuna, Niskai, Arduinna, Rosmerta, Sul (horský pramen v Bathu) ad.
  • uctívání triád bohyní-matek/matron - ochránkyní mateřství, plodnosti, zobrazovány jako tři staré ženy s košíky plnými plodů, měsícem atd.
  • noví bohové, kteří začali být uctívaní v gallo-římském období: Abnoba (bohyně lesů a řek), Alisanos (bůh země), Icauna (říční bohyně), Nehalennia (bohyně mořeplavců), Nemetona (bohyně posvátných hájů), Rudiobus (bůh koní)
  • v gallo-římském období byli někteří bohové ztotožněni s římskými nebo byli uctívaní ve smíšené podobě: Sulisa Minerva (chrám v Bathu v Anglii), Antenocitikus (chrám v Benwellu v Anglii), Apollón Grannus ad.
  • v pozdní ostrovní fázi uctíváni chtoničtí (Arianrhod, Donn, Hern), váleční (Badb, Camulos, Gwydion, Neit), plodnostní (Banbha, Eriu, Modron) a další bohové (Belatucadros = Cernunnos, Ogma, Aengus - bůh mládí, Melusine - bohyně hadů, Boann - bohyně řek, Cocidius - bůh lovu, Gobniu, Britannia - bohyně ochránkyně Británie) ad.
  • na ostrovech uctívány šíly = ženské modly plodnosti
  • o přijetí křesťanství Kelty se zasloužil sv. Martin z Tours (316-397), sv. Patrik (380-461) a sv. Augustin z Canterbury (540-604)

Svatyně a chrámy

  • pův. uctívali bohy v přírodě, na posvátných místech, v jeskyních, na horách, v bažinách, u vodních pramenů, u vztyčených menhirů, stromů (dub, tis) apod.
  • posvátné zóny v krajině, např. les v Českém ráji
  • původní svatyně byly vymezené plotem nebo příkopem
  • kruhový areál obehnaný příkopem = rondel (doba halštatská), výstavný sakrální okrsek = temonos, posvátný háj = nemeton, později čtyřúhelné valy (Viereckschanze) a obětiště uvnitř sídlišť
  • využívání starších megalitů (kromlech, henge)
  • nestavěli chrámy, až později pod římským vlivem
  • např. svatyně v Libenicích na Kolínsku, v oppidu Závist u Zbraslavi, v Mšeckých Žehrovicích, Gournay-sur-Aronde (Francie), Acy-Romance (Francie), Palárikovo (SR), Hayling Island (Anglie), Heiligeberg u Heidelbergu, Fellbach-Schmiden, Bobfingen-Flochberg (Bavorsko), Achselschwang (Bavorsko) ad.
  • uvnitř posvátných okrsků obětní šachty
  • ke kultovním účelům sloužily různé sošky, plastiky, dřevěné sloupky (štíhlé dřevořezby, primitivní), dřevořezby někdy kolorované, bronzové plastiky, torquesy, zlaté srpy, kovové masky na obličej atd.; např: opuková hlava druida z Mšeckých Žehrovic, kotel z Gundestrupu (Dánsko)
  • kult hlav: svatyně se Sálem hlav v Entremontu (Francie), kamenné sloupy s výklenky pro lebky

Náboženské aktivity

  • základní obřady: invokace bohů, modlitby, oběti a věštění
  • obětiny dávali do kotlů (symbol hojnosti, lůno bohyně-matky) (nález pokladu z Podmokel), do šachet, do studánek ...
  • krvavé oběti zvířecí nebo lidské, např. základové/stavební oběti. Obětovali hlavně zločince, méně často nevinné lidi. Největší lidské obětiště v Ribemont-sur-Ancre (10 000 lidí bez hlav). Obětní šachta v Leonding (Linec, Rakousko, upálené oběti), dále usmrcení utopením v rašeliništích a močálech
  • sál hlav v oppidu v Entremontu
  • natírání kamenů/figur krví obětí (+ mlékem, máslem)
  • věštění (podle křečí popraveného)
  • rituální sbírání jmelí
  • rituál při nastolování krále (hieros gamos)
  • koňská oběť při nastolování krále (Irsko)

Keltský kalendář

  • lunární, později i sluneční
  • péče o kalendář byla povinnost druidů
  • teplé a studené období (Samhain/Beltine)
  • základem je koloběh roku zemědělců: svátky Beltine (vyhánění dobytka na pastvu), Lughnasad (žně), Samhain (konec sklizně plodů), Imbolc (vrh ovcí, obnova rostlin)

Pohřby

  • původně pohřbívali pod mohyly, potom do popelnic (jako lid popelnicových polí)
  • knížata pohřbívali v komorových hrobkách pod mohylami, někdy s pohřebním vozem
  • v době expanze obyčejné pohřby - plochá pohřebiště
  • do hrobů dávali osobní věci, zbraně, potraviny a nápoje
  • pohřebiště v Jenišově Újezdě, v Holubicích u Vyškova aj.
  • ve střední a jv Evropě najdeme i žárové pohřby
  • v Galatii prý nechávali mrtvoly supům
  • pohřeb 3x zabitého muže z Lindowského močálu (Anglie)

Přečtená literatura:

Bauerová, Anna. 2004. Zlatý věk Keltů v Čechách. Praha: Mladá fronta
Eliade, Mircea. 1995. Dějiny náboženského myšlení II. Praha: Oikoymenh
Filip, Jan: 1994. Keltská civilizace a její dědictví. Praha: Academia (4. vydání)
Podborský, Vladimír. 1994. Náboženství našich prapředků. Brno: FF MU
Podborský, Vladimír. 2006. Náboženství pravěkých Evropanů. Brno: FF MU
Vlčková, J. 2002. Encyklopedie keltské mytologie. Praha: Libri.

Internetové odkazy:

Nemeton. (stránky o náboženstv Keltů, nejsou vědecké, ale je tam toho hodně, hlavně o bozích)
Keltoi. (články od Václava Horáka v češtině)
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.