nový rok 2010

14. ledna 2010 v 10:27 | lenicka |  deníček
Už je to nějakou dobu, co jsme slavili Nový rok, ale rok 2010 je stále ještě "nový". Už jste si zvykli na ten divný tvar? Já pořád ještě píšu dvojku a dvě nuly, a až potom si uvědomím, že už je to zase jinak...

Před Silvestrem jsem ještě oběhla nějaké ty doktory a knihovny a pracák, a pak jsem odjeli na Moravu k mým rodičům. Letos podruhé jsme dostali vánoční dárečky, tentokrát to byly praktické plastové boxy různých velikostí, a pár menších věcí, jako třeba pomerančem vonící koupelová sůl. A taky nový monitor k počítači, což bylo obrovské překvapení. Mamka od nás dostala krém a usušené šípky, taťka cosi počítačového, sestra náušnice a její přítel sadu na otevírání vína. A pár drobností k tomu. Tak jsme nakonec měli skutečně bohaté Vánoce.
Na Silvestra bylo krásné počasí, tak jsme se s manželem vydali na procházku k Alexandrově rozhledně. Ale nějak jsme zapomněli, že tady ještě leží v lese asi 20 cm sněhu a díky krásnému počasí to taje, takže cesta čvachtala. Já hloupá jsem si vzala hadrové turistické boty, takže za chvíli jsem v nich měla rybníčky a potůčky... Naštěstí ale bylo teplo, a i když jsem se chvílema bála, že se nachladím, tak z toho byl jenom zajímavý zážitek.
Ještě před Alexandrovkou, která stojí na kopci nad řekou Svitavou, se lesem proplétala mlha, která stoupala od řeky. Díky mlze jsme z rozhledny viděli spíš zajímavé obrazce, než skutečnou krajinu, i když byl vidět vysílač Hády a úplně vzadu mezi mraky obrysy Pálavy. Rozhledna je krásně zrenovovaná, takže jsem se přemohla a vylezla jsem až nahoru, ale jak jsem šla po točitých schodech, tak se mi nahoře nějak motala hlava při pohledu dolů. Jenom jsem vyfotila pár obrázků a zase jsem spěchala dolů na pevnou zem.
Původně jsme chtěli jít ještě kousek dál, ale kvůli mokrým botám jsme se druhou cestou, kolem Malé Macochy, vrátili co nejrychleji domů. Cestou jsme vyřvávali úryvky Rybovy mše, abych na ty mokré boty nemyslela, a skutečně - za chvilku jsme byli nahoře ve vesnici a za další chvilku v teple.
Silvestra jsem letos trochu zazdila. Měli jsme spoustu chlebíčků a přípitek šampaňským, ale v televizi stejně byly samé blbosti, tak jsem se raději učila. Druhý den jsme původně chtěli jít na další procházku, ale Luboš se necítil zdravý, tak jsme nikam nešli. Rozstříhala jsem pexeso, které nechala natisknout obec, a pak jsme hráli. Bylo to docela těžké, protože tam bylo několik podobných křížů a obrázků s dětmi a pomníků, ale podařilo se mi vyhrát. I podruhé.
V sobotu jsme jeli autem na Vinohrady, kde bydlí naše pra-tetička. Už jí je asi 95 roků, ale je čiperná a zvídavá. Přivezli jsme jí žemlovku, kterou má moc ráda. Pak jsme ještě chtěli jet na zubní pohotovost, ale nebyla tam, kde jsme mysleli, že je, a Luboše to stejně "přešlo samo". Odpoledne jsme se vydali aspoň na kratší procházku na Skály. Nahoře na Skálách foukal nepříjemně studený vítr. Zkontrolovala jsem místní kešku a přes malé Skalky jsme slezli zase nazpátek do vesnice.
V neděli už Luboš musel jet domů o Pardubic a já jsem se začala učit a nervovat, protože v pondělí jsem šla na stuijní, jestli moje přihlášení nazpátek do studia proběhlo úspěšně. Naštěstí proběhlo, ale další nervy přišly, když jsem večer zjistila, že se stejně nemůžu přihlásit na zkoušku. Opět naštěstí šlo jenom o to, že přepočet stavů probíhá až o půlnoci, takže hned ráno jsem se mohla konečně přihlásit. Ty dvě noci jsem skoro nespala, jednak kvůli tomuhle nervovávání a pak taky kvůli mé kočičce, která vždycky přišla, lehla si pod peřinu, a tam se vrtěla.
V úterý ráno jsem už byla v pohodě a jela jsem navštívit babičku do Želešic, což je kousíček za Brnem, abych jí a dědovi popřála pěkný nový rok, a abych jim donesla trochu cukroví. Byla jsem domluvená, že přijdu po obědě, protože jsem si myslela, že dopoledne budu běhat po škole a řešit to přihlášení. Protože ale už bylo všechno v pořádku, mohla jsem si udělat pěkný výlet.
Z Brna jsem jela vlakem do Modřic. Ještě nikdy jsem tuto variantu nezkoušela, vždycky jsem jela šalinou, ale tentokrát jsem chtěla zkusit něco nového. Po vystoupení z vlaku jsem se vydala rovnou za nosem. Začalo se mi zdát, že jdu špatně, a když jsem došla k modřickému kostelu na úplně druhé straně, tak jsem se zase otočila a šla nazpátek k náraží. Modřice jsou mnohem větší, než jsem si myslela. Ale jsem ráda, že jsem je poznala.
Takže od nádraží jsem šla na druhou stranu, přes koleje, a tam už jsem to poznala. Potom jsem ještě bloumala kolem dálničního mostu (za svodidly vede pohodlná cestička), abych se podívala na jednu kešku, a pak už jsem šla přes známý kopec do Želešic. Nahoře na kopci stojí zvláštní stavba, asi z betonu, namalovaná jako imitace věže v Pise. U ní jsem si našla krabičku a pak už jsem šla k babičce, protože bylo docela zima. Přišla jsem akorát na oběd ...
Ve středu a ve čtvrtek jsem šla opět do fakultní knihovny, abych se ještě něco naučila. A ve čtvrtek večer jsem jela vlakem domů. Byla jsem utahaná jako kotě. Ještě jsem se cestou zastavila na jednom místě, kde jsou v maličké kešce schované souřadnice pro další krabičku, opsala jsem si to, a potom jsem 3 dny nevylezla z domu (pokud nepočítám cestu k popelnicím).

Tož trochu opožděně přeju všem krásný, šťastný a úspěšný nový rok 2010.
 


Komentáře

1 pavel pavel | Web | 14. ledna 2010 v 11:02 | Reagovat

hezké fotky... mlha dělá zázraky... když nemusíš v ní jet autem...
jsi velká cestovatelka, jak vidím :)
hezký den

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 14. ledna 2010 v 11:07 | Reagovat

Krásné mlhoffky.

3 Janah Janah | Web | 14. ledna 2010 v 16:46 | Reagovat

Jak říká Tlusťjoch a Pavel, mc podařené fotky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.