religionistika - věda o náboženství(ch)

9. ledna 2010 v 23:58 | lenicka |  teorie
Když se mě někdo zeptá, co studuju, říkám: religionistiku... to je věda o (všech) náboženstvích. A ne, není to teologie (teologie uznává jenom jedno náboženství).
A teď už k otázkce č. A 1: religionistika jako věda


Předmět religionistiky
- předmětem zkoumání = náboženství
- religionistika zkoumá náboženské představy, jevy, proudy, formy, skutečnosti, symboly a celé náboženské systémy; analyzuje historické, kulturní a myšlenkové kontexty (Horyna)
- 3 hlavní problémy, které zkoumá:
1) co je náboženství? - vymezení pojmu, analýza konkrétních forem náboženství
2) jak náboženství zkoumat vědecky? jaký přístup zvolit?
- přístup náboženský (náboženství jako jev sám o sobě, božského původu), historický (náboženství jako dějinný jev, zkoumá zvl. posvátné texty), sociologický (náboženství jako sociální jev), filosofický (výklad náboženství v rovině ideje), kulturně-historický (náboženství jako jev dějin a kultury)
3) jaké metody používáme při studiu?

Religionistika jako systematický obor
- úkol religionistiky: shromažďovat vědění o náboženstvích, třídit a systematizovat poznatky o náboženských skutečnostech (Horyna); přitom se řídí urč. teoriemi
- 3 východiska pro systematizaci religionistiky (Horyna):
- teorie náboženství: poskytuje hypotézy (autonomie religionistického přístupu)
- komparatistika: umožňuje získávat obecné kategorie
- fenomenologie: umožňuje klasifikaci
- vhodnější je rozlišovat tato východiska (Horyna, Waardenburg):
- historický výzkum náboženství (nejstarší, navzdory tvrzení o nadčasovosti náboženství; zkoumá posv. texty, vznik náboženství a vzájemný vliv náboženství a kultury v čase; zkoumá přechod od ústní tradice k písemně kodifikovanému náboženství, vznik kněžské vrstvy, vznik kánonu posvátných knih) - společně s biblistikou, asyrologií, egyptologií, semitologií, indologií, sinologií atd., např. M. Müller
- srovnávací výzkum náboženství (zpočátku hodnotící přístup; fenomenologie; typologie a taxonomie, strukturální přístup); např. R. Petazzoni, G. Dumézil
- kontextuální výzkum náboženství (odhaluje celkové souvislosti, popisuje mimo-náboženské (sociální, kulturní) aspekty náboženství: etnologie/antropologie náboženství (E. B. Tylor, W. Schmidt, A. R. Radcliffe-Brown, B. Malinowski, E. E. Evans-Pritchard, C. Lévi-Strauss), sociologie náboženství (E. Durkheim, E. Troeltsch, J. Wach, T. Luckmann, P. Berger), psychologie náboženství (E. D. Starbuck, W. James, C. G. Jung), geografie náboženství ad.
- hermeneutický přístup: pochopení smyslu a významu náboženských faktů pro společnost; náboženství jako systémy znaků; rozumění (F. Schleiermacher, W. Dilthey, H. G. Gadamer, J. Waardenburg, M. Eliade)

Metodologie religionistiky (Heller, Mrázek)
- postup diachronický (popisuje náboženství jako historický jev, Religionsgeschichte)
- postup synchronický (srovnání prvků náboženství bez ohledu na čas) - např. fenomenologie, strukturální přístup
- religionistika využívá metodologií různých dalších věd - pluralita metodologií
- religionistika není empirickou vědou (Waardenburg, Štampach)
- objektivita, testování hypotéz metodou falzifikace
- hermeneutika (metoda výkladu textů)
- religionistika jako nomotetická věda (formuluje obecné zákony) (na rozdíl od ideografické/ popisné vědy) (třídění podle Kanta)

Základní religionistické pojmy
- náboženství
- bůh, svaté, posvátné
- "věřící", nábožensky založený člověk...
- církev, náboženská společnost, sekta... (viz sociologie náboženství)
- kult, rituál, liturgie, mýtus, modlitba atd.

Dějiny religionistiky
- počátky religionistiky: viz otázka A 26
- institucionalizace religionistiky: viz otázka A 40

Současná religionistika
- prochází krizí (viz Horyna, Wiebe, J. Z. Smith…)
- nomotetická úzkost (strach z generalizování) (Wiebe)
- religionistika má ideologické kořeny (Strenski, Fitgerald, B. Lincoln, Wiebe)
- neustálý boj o výklad pojmu náboženství (Fitgerald)
- možnost nahradit religionistiku kulturní vědou (Fitgerald, Horyna)
- zápas o vymezení pole zkoumání a metodologie religionistiky
- nové přístupy: kognitivní religionistika ad.

- deklarace kongresu IAHR 1960 (Z. Werblowsky) o základních předpokladech studia náboženství:
- nedělit přístupy na západní a orientální, všechny se mají pokusit o generalizaci
- chápat náboženství jako produkt a aspekt lidské kultury
- odmítnout chápání náboženství jako zjevení transcendentální pravdy
- religionistika nemá hledat legitimizaci mimo sebe
- religionista může participovat v urč. zájmových kruzích pouze v rámci svého osobního zájmu (religionistika jako věda nemá sloužit žádným zájmům)

Prameny:
Heller, Jan; Mrázek, Milan. 1988. Nástin religionistiky. Uvedení do vědy o náboženství. Praha: Kalich
Horyna, Břetislav, "Kulturní věda - další dilema religionistiky", Religio, Vol. 15, N. 1, 2007, str. 3-28
Horyna, Břetislav. 1994. Úvod do religionistiky. Praha: Oikoymenh
Waardenburg, Jacques. 1997. Bohové zblízka. Brno: MU
Wiebe, Donald, "Theory in the Study of Religion", Religion, Vol. 13, N. 13, str. 283-309

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.