cesta do hlubin lesa

30. března 2010 v 22:25 | lenicka |  knihovnička
lavondyss

Lavondyss je druhá kniha o tajemném Ryhopském (neboli Shadoxkém) lese. Nenavazuje přímo na první Les mytág, ale některé postavy (Harry Keeton, Wynne-Jones), prostředí (starý srub), a hlavně procesy (vznik mytág) jsou zde stejné, jenom možná trochu rozvinutější. Oproti Lesu mytág ubyla sci-fi složka (pseudo-vědecké vysvětlování vzniku mytág) a přibylo tajemného, magického nádechu, různých rovin mýtů a propletenosti příběhu.

Tentokrát je hlavní postavou malá Tallis Keetonová, která je odmalička přitahovaná tajemným lesem, který začíná kousek za jejich domem. Nejdřív se ale musí naučit hodně věcí, např. ovládat "hloubení" - vytváření přechodů a vchodů do dalších rovin lesa. Taky si vyrábí dřevěné masky, třeba Gaberlungi, Hloubenu, Sinisalo, Falkennu, Skogena, Cunhavala, Mornduna. Většina z nich hraje důležitou roli v dalším příběhu.
Tallis se několikrát zjevil její pohřešovaný bratr Harry, uvězněný v mrazivém světě. Tallis se postupně učí, rozvíjí své schopnosti a hledá cestu do lesa. Částečně jí v tom pomůže její strážný duch - starý jelen. Jednou odkryje průzor do jiného světa, do Země ptačího ducha, kde vidí krásného muže umírat pod stromem. Snaží se ho zachránit, ale nepodaří se jí to. Právě tahle scéna je klíčová a celý příběh se oklikou vrací zpět, aby nakonec pochopila, kdo byl ten muž a další postavy.
Když už je připravená, přicválá z lesa Scathach, napůl mytágo a napůl muž (a je to TEN muž), a odveze ji do lesa. Potom spolu dlouho putují, ale to už se příběh přesouvá jinam, hluboko do mýtických světů.
V lese žije bývalý vědec Wyn v postavení šamana primitivního kmene Tuthanachů. Ví, že se blíží někdo, kdo dokáže svou mladou vůlí přetvářet les. Očekává proto návrat svého syna Scathacha, ale pochopí, že novým tvůrcem mytág není on, ale Tallis. Tallis se dostane do osudového konfliktu se Scathachovou mladší sestrou Morthenou, která odjede, aby zestárla a mohla o Scathacha soupeřit. Následuje mezihra s poměrně nechutným malým chlapcem Tigem, novým šamanem, požíračem kostí mrtvých. Potom (raději) Scathach, Tallis i Wyn odjíždějí přes velké jezero do nejhlubších částí lesa. Tallis tam chce najít cestu do mrazivého světa a zachránit tak svého bratra, Scathacha zase láká naplnění jeho vlastního osudu bojovníka. A Wyn musí odejít, protože jinak by ho Tig sežral.
Cestou potkají oživlé stromy - Daurogy. Za jezerem se dostanou ke zvláštnímu hradu. Scathach ujede vstříc svému osudu, ale cesty Tallis, Scathacha a Mortheny se ještě jednou setkají na bojišti z Tallisina vidění. Záhada obrazu bojiště je vyřešená, Tallis stará a zraněná, a příběh zdánlivě končí... Potom ale vstoupí do hradu, kde se stane stromem. Tallis ve dřevě vykoná cestu do prvotní země, Lavondyss, a ta cesta je mnohem krutější, než čekala. Zvláštními cestami se dostane do mrazivé země, osvobodí bratra a potom se jako Daurog vrací na hrad. Tahle kapitola mě vážně dostala, kdo nečetl, neuvěří. A pak se to rozmotá a skončí. I když podle mě spíš maximálně zamotá.

Z téhle knížky jsem naprosto nadšená. Tak například: tajemné síly lesa, různé varianty a vrstvy starých evropských mýtů, vůbec pohled na lidskou historii a vytváření mýtů, autentičnost, složité vztahy. Právě kvůli složitosti doporučuju knížku dočíst a přečíst ještě jednou (já jsem neměla tolik času, ale k jednomu jsem se vrátit musela). Jenom nevím, jestli to autor už trochu nepřehání s těma nechutnostma, jako je vyžírání "duchů" z kostí mrtvých lidí, znásilnění a prorůstání stromem, nošení mrtvolky v ranečku, nebo to, že pomalu každé mytágo a každá kožešina smrdí potem a močí. To, co v prvním dílu dodávalo pocit autentičnosti (popis postavy včetně jejích specifických pachů) tu začíná zavánět vyžíváním se v takovýchto detailech. A ještě jedna věc mi trochu vadila: ten konec. Autor byl snad na tripu, když psal o Tallisině přerodu ve strom (tato část je opravdu... zvláštní a dokonalá), ale když se pak vrátil do reality, udělal konec alá telenovely - rozuzelním příběhu má být to, že zjistí, že je něčí tetička? To se k těm drsným scénám fakt moc nehodí.
Takže moje doporučení zní: pokud vás zajímá mytologie, pokud máte rádi složitě psané příběhy, pokud se chcete nechat vtáhnout do tajemného světa, kde z lesního prachu a vašich myšlenek povstávají bytosti mýtů, pokud chcete s Tallis projít život po boku milovaného prince a pak se dívat na svět očima stromu... a pokud vám nevadí, že v tom zvláštním světě všechno páchne a dějí se tu hodně kruté věci, tak neváhejte...

Holdstock, Robert. 1995. Lavondyss. Frenštát pod Radhoštěm: Polaris
 


Komentáře

1 leni leni | Web | 30. března 2010 v 22:29 | Reagovat

P.S. Tahle recenze je můj několik měsíců starý dluh. Knížku jsem začala číst o Vánocích, a dočetla jsem ji, když jsem byla nedávno nemocná. A protože na ni nechci zapomenout, tak ji sem dávám. Ale od teď už budou jenom religionistické články, slibuju.

2 Lucerna Lucerna | Web | 31. března 2010 v 10:23 | Reagovat

musim povedat ze ma to zaujalo, ale ten konec ma od knizky nacisto odradil :D

3 pavel pavel | Web | 31. března 2010 v 20:29 | Reagovat

já chodím do lesa často rád i v noci, konce i po půlnoci a bez světla, ale zatím jsem žádného ducha nepotkal... mám prostě smůlu... jednou na mne v Karpatech vyskočil medvěd, ale ten byl skutečný :)

4 leni leni | Web | 3. dubna 2010 v 19:46 | Reagovat

[2]: To je škoda, protože ta knížka je vážně dokonalá, a nezmění to ani ten závěr, který působí trochu nadbytečně. Podle mě je to trochu i tím, že autor se do děje zažral a pak se mu to nechtělo ukončovat (ani čtenář nechce, aby to někdy zkončilo), ale přece jen něčím to končit musí, a nějaké vysvětlení nebo návrat do reality tam taky musí být. O to víc se pak člověk těší, až ho autor znovu zavede do Lesa...

[3]: Mytága nejsou duchové, mytága jsou (někdy až nepříjemně skutečně) zhmotnělé postavy z mýtů a kolektivního nevědomí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.