mýty o založení Říma a jejich interpretace

12. března 2010 v 23:23 | lenicka |  antika
Mýty o založení a osídlení Říma, které byly později chápané jako vyprávění o historických událostech, odrážejí podle Mircei Eliada nebo George Dumézila hlubší mytologické vrstvy, které najdeme i u jiných indoevropských etnik.


Obsah mýtu o založení Říma: Král Alby Longy Numitor byl svržen svým bratrem Amuliem. Amulius zavraždil jeho syny a jeho dceru Rheu Silvii donutil stát se vestálkou. Rhea Silvia otěhotněla s bohem Marsem a porodila dvojčata Romula a Rema. Protože je odložila, vychovala je vlčice a později pastýři. Když vyrostli, zabili Amulia a znovu dosadili Numitora. Na místech, kde je vychovávala vlčice, se rozhodli založit město. Pozorovali proto znamení - Remus uviděl 6 supů, Romulus 12. Romulus tedy vyznačil pluhem brázdu, čímž symbolicky vyznačil zdi města. Remus hradby přeskočil a Romulus ho zabil.

Paralely k tomuto mýtu nachází Eliade v mýtech Germánů, Židů i dalších etnik. Za prvé je zde oplodnění panny bohem (nemusím doufám připomínat), za druhé ponechání novorozence jeho osudu (Mojžíš a další), za třetí návrat dospělých synů na královský dvůr a odstranění zlého strýce a konečně boj mezi dvojčaty (Jákob a Ezau, Atreus a Tyestus, Yama a Yami, Set a Osiris...) a prvotní oběť.
Další motivy se vztahují k tradičnímu jednání - věštění z letu ptáků, vyznačení města pomocí pluhu atd. Toto jednání zůstávalo stejné po celou dobu existence Římské říše.

Obsah mýtů o osídlení Říma, únosu Sabinek a prvních vládcích: Romulovo město osídlili pastýři a tuláci z celého Latia, ale chyběly jim ženy. Romulus vymyslel lest: uspořádal svátek, pozval Sabiny a Římané unesli jejich ženy. Sabinové s nimi chtěli válčit, ale Sabinky je usmířily. Poté Romulus zavedl v Římě politické struktury (senát, sněm lidu). Na konci života zmizel v bouři/Mars ho odnesl do nebes, stal se bohem. Po Romulovi vládl král Numa, který pocházel ze Sabinů, a který zavedl náboženské instituce a uctívání bohyně Fides Publica. Jako šestý vládl král Servius Tullius, který provedl administrativní reformy, rozšířil město a za jehož vládl kvetl obchod a Řím bohatnul.

Šlo o historické události a osoby? Podle interpretací pozdějších římských historiků ano, podle Mircei Eliada jde o mýty (ne, mýtus neznamená lživou báchorku, ale má jiné funkce než zachycovat historii). Podle Dumézila je mýtus o únosu Sabinek shodný s mýtem o germánských rodech bohů. Ásové byli muži, válečníci, stejně jako muži pod vládou Romula, syna Martova. Vanové byli bohové plodnosti. Po dlouhé válce se usmířili s Ásy a část jich přesídlila do Ásgardu, aby tam přinesli plodnost - stejně jako sabinské ženy přinesly plodnost do Říma.
Symbolická je i funkce vládce Římanů a Sabinů: Romulus zavedl kult Dia a Marta, Tatius (vládce Sabinů) zavedl kult Quirina, boha plodnosti. Flaminové Dia, Marta a Quirina patřili ke "třem velkým flaminům". Nejvyšší nebeský bůh, válečný bůh a bůh plodnosti odpovídají jiných indoevropským trojicím, např. Varuna/Mitra, Indra, Násatjové; a také třem složkám společnosti - kastě kněžích, vojáků a zemědělců.
Bohužel tato interpretace je trochu násilná a myslím, že nemá oporu ve faktech. Nenašla jsem nic o tom, že by Quirinus byl bůh plodnosti, naopak encyklopedie tvrdí, že Quirinus byl bůh války. A další zajímavostí je, že Mars byl původně bohem vegetace, úrody a plodnosti. Teprve později byl ztotožněný s Areem a stal se bohem války. Tady se nám ta interpretace trochu zamotává ...
Důležité je, že podle Eliada a Dumézila se tu dochovaly původní indoevropské představy ve zhistorizované podobě. Např. první vládci (Romulus a Tatius) představují nejvyšší duchovní a právní moc, podobně jako dvojice bohů Varuna a Mitra. Trojice Romulus+Tatius/Numa/Servius Tullius odpovídá trojici bohů válečné, duchovní a právní moci a obchodu a prosperity.

Zdá se tedy, že Romulus a další "první vládci" nebyli historické postavy, o kterých se později začaly vyprávět legendy, ale postavy z mytologie, o kterých se začaly vyprávět příběhy zasazené do historie (podobné závěry vyslovil Záviš Kalandra o postavách z české historie - Krok a jeho dcery, bájná knížata a dokonce i sv. Václav). Původní trojčlenné nejvyšší božstvo nebo tři nejvyšší bohové zosobňující tři složky nejvyšší moci bylo v římském mýtu "rozloženo" do chronologické posloupnosti. Tato historizace je podle Eliada ukázkou římského způsobu pojetí náboženství, které se zajímá hlavně o bezprostřední skutečnost.


Literatura:
Eliade, Mircea. 1995. Dějiny náboženského myšlení II. Praha: Oikoymenh
 


Komentáře

1 Libor Libor | Web | 13. března 2010 v 8:07 | Reagovat

A v jaké době mají přibližně tyto mýty počátek?
Jinak opět velmi pěkně a čtivě zpracovaný článek.

2 leni leni | Web | 13. března 2010 v 20:54 | Reagovat

[1]: Mýty nemají žádný jasný počátek, žádného prvního vypravěče... Vyprávějí o době, kdy vznikl Řím (traduje se datum 753 př.l., ale ve skutečnosti to bude asi o trochu později), zapsané byly římskými historiky a básníky, přesnou dobu nevím. Takže ten vznik bych odhadovala na 7.-5. st. př.l., ovšem jenom hádám ... A asi navazují na mnohem starší vrstvy a mýty (cca od 6. tis. př.l. - proto-indoevropské kořeny)

3 Elvena Elvena | Web | 18. března 2010 v 16:47 | Reagovat

Ahoj, veľmi pekne ďakujem za tú "jemnú chválu". Možno mám na blogu pár skopírovaných článkov a obrázkov. A mimochodom, vysvetluj! Žiadny dobrovoľník sa totiž nenašiel.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.