v tahu

27. března 2010 v 0:35 | lenicka |  deníček
Jsem naštvaná, protože předsevzetí o tom, že se od začátku března budu učit, je v tahu, a fakt to není tím, že bych se učit nechtěla. Jsem naštvaná, protože si nedokážu najít čas na to, k čemu mám chuť ze všeho nejvíc. Jsem naštvaná...

...když musím odejít z domu ve chvíli, kdy jsem se zrovna pustila do učení, a jít učit jednoho génia a jednoho malýho blbečka, který mě stejně ignoruje a jenom čeká (a při tom čekání neustále něco pokřikuje a ruší tím moje snahy něco jim vysvětlit), až mu dovolím hrát si jakousi hru, ve které střílí po jiných podobných blbečkách. Jsem naštvaná, že se nedokážu začít učit už ráno a většinou celé dopoledne promarním. Nevím, čím to je, ale dopoledne zvládám jenom manuální práci, ale soustředit se nedokážu. Teď na jaře to můžu aspoň využít k tomu, že jdu hned po ránu na zahrádku a něco tam dělám, ale stejně s tím chci zkusit něco udělat. Jenomže nevím co. Jsem naštvaná, protože kvůli blbostem a blbým povinnostem mi uniká šance, že se tentokrát opravdu naučím a udělám zkoušku. A jsem naštvaná, že mě pořád něco bolí nebo je mi blbě jako dneska, kdy jsem při nakupování v Tesku víc přemýšlela nad tím, jestli sebou seknu hned nebo až u pokladny, než na to, co jsem to vlastně chtěla koupit. A jsem naštvaná, že jsem vlastně chtěla koupit čerstvá rajčata a salát, ale rajčata stojí 50-200 korun za kilo (podle kvality) a salát vypadá jako zelená hadra. Ze zimní únavy jsem plynule přešla do jarní, jenom s tím rozdílem, že v zimě jsem byla ospalá a zimomřivá, a teď mi chybí energie a jsem naštvaná na celý svět, který raší a zelená se, a já s ním nestíhám držet krok...
No, v tomto týdnu jsem toho udělala docela dost, na moje poměry. V sobotu jsem zašla na studovnu a doma jsem uvařila hned 2 jídla, v neděli jsem s manželovou pomocí udělala úklid v obýváku a pak sama ve společných prostorách v domě. V pondělí jsem byla v DDM, stejně jako v úterý, a potom večer na studovně. Učím se o Comtovi z knížky od Kellera, hrozně mě to baví. Domů jsem přišla až někdy v 9 večer, strašně unavená. A bolí mě záda, jenomže jsem si odvykla cvičit a nedokážu se sebrat, udělat si chvilku a začít. Ve středu jsem se hned ráno vydala na zahrádku, kde jsem přesadila jostu na příhodnější místo. Odpoledne mě čekal syn jednoho známého, že mu pomůžu s češtinou, ale naštval mě ještě víc než ten blbeček v DDM. Představte si, že se snažíte někomu pomoct, a on si místo přemýšlení hází korunou (padne Y nebo I?) a pak začne bouchat do stolu razítkem, prostě úplně mimo, a nereaguje na moje prosby a napomínání... Tentokrát, protože tohle není pracovní smluvní vztah, jsem se prostě zvedla, že to fakt nemá cenu. Byla jsem tak vytočená, až jsem se klepala. Sice mě uprosil (ze strachu před tatíkem), ať ještě chvíli zůstanu, a tu chvíli už byl hodnej, ale stejně... Mám pocit, že jsem ztratila celý den a přišla o nervy na další 2 dny dopředu. Navečer jsem si cestou domů zašla odlovit jednu kešku na břehu Labe. Ještě později večer jsme si zašli do čajovny, kde se mi podařilo porazit v go loskiho. Trochu jsem se odreagovala a mohla jsem se radovat, že mám další kešku a ještě k tomu pěknou GC a že mi jde hra, ale nějak mi ta radost nešla. Ve čtvrtek jsem konečně mohla zůstat celý den doma a využít krásného počasí, abych udělala kus práce na zahrádce, což se mi podařilo. Zasela jsem hrášek, petržel, cibulku, roketu a mrkev, takže se dá říct, že až na nějaké drobnosti mám prozatím splněno. V pátek na mě zase dolehla únava, ale nakonec jsem se dokopala k tomu, abych hodila prádlo do pračky, odnesla manželovo sako do čistírny, zašla na studovnu a na nákup do Tesca, ale jak už jsem řekla, nijak mě to tam nenadchlo.
Jenomže jsem stejně nestihla spoustu dalších věcí, hlavně právě to učení a vypracovávání otázek, což mě hrozně štve, ale to už jsem myslím psala. A štve mě, že i když se snažím a každý den udělám kus práce, tak je to pořád hrozně málo a pořád nestíhám. Musím si to nějak líp uspořádat, třeba ty dopoledne bych se měla nějak snažit využít, ale nevím, nějak nemám sílu... Hlavně když mám jít odpoledne učit ty zlobivý haranty (neříkám, že zlobí všichni, ale on úplně stačí jeden), tak nemám celé dopoledne náladu vůbec na nic. A když si spočítám, že zítra, pozítří, v pondělí, v úterý... to nebude s tím časem na učení lepší, že se k tomu dostanu nejdřív někdy ve čtvrtek 8. dubna, tak je mi úplně blbě. Nazdar. Tečka.
... Ne, já s tím něco udělám a budu se učit třeba o přestávce mezi jedním a druhým kroužkem. Protože chci. Tak, teď tečka.
 


Komentáře

1 Aailyyn Aailyyn | Web | 27. března 2010 v 12:14 | Reagovat

A zkoušela ses učit třeba večer ? A ráno se hýbat ? Když už musíš cvičit a soustředit se nedokážeš. Dokopat se ke cvičení je těžký, to jo. Ale pomůže to i psychicky, budeš se líp cítit.

2 Janah Janah | Web | 27. března 2010 v 23:14 | Reagovat

Nač se učit vyjmenovaná slova? Stačí si hodit korunou!

3 leni leni | Web | 28. března 2010 v 19:51 | Reagovat

[1]: Nechci tu zveřejňovat můj přesný denní rozvrh, ale většinou večer vypadá tak, že mezi 18. a 20. hodinou přijde domů manžel, já připravím večeři, jíme, koukáme na zprávy a povídáme si (je to skoro jediný společně trávený čas). Asi od 21 do 23 hodin se pokouším učit, ale protože mi za zády hraje TV, tak už to s tím soustředěním není neplepší. Jak kdy, někdy se do toho zakousnu a pustím, až mi manžel řekne, že bych měla jít spát. Mě to večerní učení vyhovuje, jsem noční tvor. Jenom když jsem psychicky vyčerpaná (z těch malých zlobilů), nebo přijdu pozdě, nebo je náhodou nějaký pěkný film, tak ten večer vypouštím. Každopádně, dopoledne cvičit nebo pracovat a odpoledne a večer se učit, to je můj ideál. Teď jenom to splnit.

4 Muminek Muminek | 29. března 2010 v 13:12 | Reagovat

A co zkusit ráno cvičit 1/4 hodiny jógu, pak se učit, udělat něco k jídlu, po obědě jít chvíli ven, třeba na zahrádku, nebo něco nakupit, odpoledne zase sednout na několi hodin k učení (než přijde Luboš) po večeři chvíli relaxovat a pak se ještě večer chvíli učit nebo číst povinné čtivo. Nebo číst dopoledne.

5 pavel pavel | Web | 30. března 2010 v 10:31 | Reagovat

taky často lituji promarněný čas... u těch dětí je to ovšem naopak, ty ho mají před sebou víc než dost, proto s ním nešetří :D
co ti mohu poradit, abys víc ožila ... tolik nespěchat a taky... to si už dopověz :D

6 Lenka Lenka | Web | 30. března 2010 v 19:07 | Reagovat

Kéž bychom vždy dokázali a měli podmínky splnit to, co jsme si naplánovali! Zvlášť ty podmínky - naše vnitřní a okolní vlivy jsou velmi důležité, ale málokdy je lze nějak ovlivnit. Na to je rada jediná nenechat příliš ovlivnit sama sebe, respektive minimálně se o to maximálně snažit! Takže přeji minimum narušitelů a maximum vnitřní energie!!!

7 Lucerna Lucerna | Web | 31. března 2010 v 10:32 | Reagovat

poznam to ked si neco naplanujem, tak vzdy mi neco do toho pride :-D ja mam pravidelne jarni, letni, jesenni aj zimni unavu :D :D
stym ucenim to mas dost blbe, ked chces a neda sa.. nja  na doucovani deti treba svatu trpezlivost, mas muj obdiv (skusila si ich podplatit? ze ked sa neco naucia tak potom pc alebo sladkost..)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.