knížka o sociologii náboženství

27. dubna 2010 v 22:16 | lenicka |  knihovnička náboženství
sociologie nabozenstvi
Kniha Sociologie náboženství od Mgr. Zdeňka Nešpora, Ph.D., a docenta PhDr. Dušana Lužného, Dr., která vyšla před třemi roky v nakladatelství Portál, mě nadchla. Je totiž psaná opravdu srozumitelně, takže by jí měl porozumět i student-začátečník nebo úplný laik. Na začátku pěkně představuje obor studia, a to nejen nějak teoreticky, ale i v praktické rovině (poukazuje na stoupající vliv náboženství ve společnosti nebo na to, že i když se EU přímo nehlásí ke křesťanství, jsou její hranice vymezené hranicemi křesťanské civilizace). Po úvodu, který využijí spíš noví zájemci o studium, představuje v dalších částech jednotlivé teorie a definice náboženství u různých sociologů, což je látka, kterou využije každý student i hlubší zájemce. Přitom zůstává stále přehledná a srozumitelná.

Celkově je kniha rozdělená do sedmi velkých kapitol. První kapitola je úvodem ke studiu, druhá představuje výzkum od vzniku oboru téměř do současnosti, další kapitoly se zabývají výzkumem a situací v posledních desetiletích.
První kapitola s názvem Úvod je, jak už jsem napsala, velmi dobrým úvodem do oboru. Některé humanitní obory mají trochu problém s tím, jak představit výsledky svého výzkumu a tím legitimovat svou existenci v očích veřejnosti. Po přečtení tohoto úvodu si snad každý udělá na sociologii náboženství pozitivní názor, protože zjistí, že je to zajímavá a potřebná věda, která nabízí poznání společenské, ekonomické a politické dimenze náboženského života. Na otázku "proč studovat náboženství?" odpovídají autoři takto: "Jedním z důvodů, proč studovat náboženství, je nepochybně jejich aktuální sociální, politický, kulturní i ekonomický význam. Nevystačíme už s tím, že náboženství "by měla" zmizet ze světa, protože to zřejmě nechtějí udělat a jejich význam v posledních dvaceti třiceti letech naopak evidentně roste."(s. 10)
Dále se v této kapitole dočteme, z jaké pozice sociologie náboženství to náboženství studuje a jak ho pojímá. Samozřejmě neexistuje jednotná teorie, proto jsou tady uvedeni nejvýznamnější sociologové a jejich pohled. Všechny teorie jsou autory knihy kriticky zhodnocené vzhledem k současnému stavu výzkumu. Také je tu zdůrazněno, že studium se omezuje na lidskou dimenzi náboženských jevů, takže nemůže vypovídat o jejich pravdivosti. Dozvíme se také, jak se vědecký pohled na náboženství vyvíjel od osvícenství, přes první sociology (A. Comte), kritiky náboženství (L. Feuerbach, K. Marx), Durkheima, Mausse a další, až k P. Bergerovi, T. Luckmannovi a R. Starkovi s W. Bainbridgem.
Druhá kapitola Náboženství v kontextu obecné sociální teorie je velice přínosná - stručně seznamuje s postavami a teoriemi sociologie náboženství, znovu od osvícenství až k dnešku. Dokládá, že když se snižoval význam náboženství ve společnosti, snižoval se i zájem o jeho výzkum - a naopak, dnes, když význam náboženství opět stoupá, stoupá i zájem o jeho studium. Podrobněji se věnuje "klasickým sociálním teoriím" K. Marxe, E. Durkheima a M. Webera, pokračuje funkcionalistickými teoriemi T. Parsonse a T. O'Dei, a představuje "velká témata" sociologie náboženství - problém sociálního řádu (podle starších teorií náboženství upevňují řád) a problém významu kolektivního života.
Kapitola Sociologie farnosti, sekularizace a nových náboženských hnutí se věnuje teoriím, které se ve studiu náboženství vyskytovaly v průběhu 20. st. Většina sociologů (např. B. Wilson, T. O'Dea, P. Berger, T. Luckmann) po druhé světové válce studovala právě téma sekularizace, protože působili v zemích, kde sekularizace skutečně probíhala. Později v rozporu s jejich přesvědčením nastalo nové oživení religiozity (od 60. let 20. st.) a tato teorie byla z větší části zpochybněna - P. Berger a D. Martin hovoří o desekularizaci světa. Jiným tématům se věnovala francouzská sociologie (G. Le Brass a jeho žáci): pomocí terénního výzkumu podrobně zkoumali chování věřících v určité farnosti. Ve Francii ovšem probíhala sekularizace odlišně od jiných zemí, proto tyto výzkumy nemohly poskytnout obecně platné závěry. Obrat k rechristianizaci se odráží v díle G. Kepela Boží pomsta. Z německých sociologů je nevýznamnější N. Luhmann, podle kterého je hlavní funkcí náboženství to, že umožňuje sebeidentifikaci.
Dalším důležitým tématem je výzkum nových náboženských hnutí. Jejich vznik má souvislost s kontrakulturou 60. let. W. G. McLoughlin přispěl teorií velkých probuzení (Great Awakenings), R. B. Bellah teorií o krizi modernity a klasických institucí, R. Wuthnow tvrzením, že základem těchto hnutí je experimentování a R. Stark výzkumem konverze a typologií sekta X církev.
Čtvrtá kapitola Alternativní přístupy představuje zvl. Luckmannův koncept neviditelného náboženství. V moderní společnosti je církevní forma náboženství jen jedním z prvků, a ani ne nejdůležitějším. Luckmann poukazuje na další formy, jako je privatizované náboženství (člověk si vybírá prvky z různých náboženství a vytváří si soukromou religiozitu), implicitní náboženství (sekulární systémy nejvyšší významnosti, které se samy za náboženství nepovažují - nacismus, komunismus, nacionalismus, konzum, okultní praktiky, znáboženštění vědy), občanské náboženství (teorie R. Bellaha, americký nacionalismus na křesťanském základu), spiritualita New Age (privatizované náboženství jako alternativa konzumní společnosti, důraz na humanitu, duchovní růst a často i péči o Zemi), ekologická angažovanost atd.
Při čtení páté kapitoly o náboženství v současnosti jsem začala mít pocit, že se autoři opakují - znovu se zabývají desekularizací a deprivatizací náboženství v posledních 40 letech. Sledují ale také další nové jevy jako imigraci, televizní evangelizaci, proměny katolické církve po II. vatikánském koncilu, různou míru (de)sekularizace různých sfér života, politický islamismus, kritiku evropské vědy neevropskými vědci (T. Asad), návrat náboženství do společnosti v západní Evropě atd. Nastiňují různou situaci v různých zemích a částech světa.
Šestá kapitola má název Závěrem, ale není to kapitola poslední. Autoři v ní poukazují na slabé stránky sociologie náboženství a možnosti studia vzhledem ke globalizaci (R. Robertson) a s tím spojené nové pohledy na neevopské kultury, jako třeba kritika orientalismu E. Saida. Další zajímavé téma je koncept reflexivní moderny (U. Beck) a (post)moderní individuace, díky které je dnes jen málo lidí vázaných na určitou skupinu nebo identitu, ale vybírají si z různých tradic. To rozbíjí staré závěry a nabízí nová témata k výzkumu.
Poslední kapitola má název Sociologie náboženství zdola. Pojednává o metodách výzkumu - kvantitativním a kvalitativním empirickém výzkumu, experimentální metodě, zúčastněném pozorování ad. Radí, jakou metodu použít, jak interpretovat výsledky výzkumů, a pojednává i o snaze o nestranný přístup. Popisuje také výzkumy religiozity české společnosti ve 2. polovině 20. st. V úplném závěru najdeme článek o dostupné literatuře s komentáři. Literatura je přehledně seřazená podle témat.

Co říct na závěr? Kdo si přečte tuto zajímavou a přehlednou knihu, měl by dojít k pochopení toho, že náboženství i v dnešní době působí na jedince i celou společnost. Sice už nejsou nejsilnější tradiční formy religiozity, ale to souvisí s celkovými proměnami kultury a myšlení. Sociolog se nezabývá tím, jestli má náboženství pravdu, ale zkoumá, jak náboženství ve společnosti funguje a jak se proměňuje (a jaké vlivy na tyto proměny mají proměny zbytku sociální reality). A o tom je tahleta knížka.


Nešpor Z., Lužný D. 2007. Sociologie náboženství.Praha: Portál
 


Komentáře

1 Lukáš Lukáš | Web | 28. dubna 2010 v 16:15 | Reagovat

Zdravím. Kniha je zcela jistě okouzlijící, nicméně mám k takovým publikacím konkrétní výhrady. Ve zkratce asi takto: Mnoho moudrých lidí píše knihy, a mnoho moudrých se podle nich neřídí.

2 pavel pavel | Web | 28. dubna 2010 v 22:08 | Reagovat

knihu jsem nečetl, ale určitě je zajímavá...
ale četl jsem jeden tvůj komentář u jedné důchodkyně a s tím musím jen souhlasit :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.