fenianský cyklus

14. května 2010 v 20:22 | lenicka |  evropské pohanství
otázka č. B 84 (mytologie Keltů - 3. část)

Fionnský/fenianský jihoirský cyklus
- vznik od 6. st., písemně zaznamenaný ve 12. st.



  • Fionn (Finn) mac Cumhaill: lovec (mystika lovu a zvířat), básník, jasnovidec, věčně mladý vojevůdce, moudrý, v napětí s králem země, vychován druidkou
  • historický rod Uí Néillů vypudil v 5. st. z Tary rod Uí Garchonů, ti měli rodové mýty o Finnovi (prapředek rodu)
  • fianna = elitní skupina válečníků/hraničářů s přísnými pravidly a tabu
  • Finn získává své dědictví (kouzelné zbraně), sní lososa moudrosti, zabije ohnivého démona Ailléna, stává se vůdcem fianny
  • jeho příbuznou Tuirin proměnila víla ve fenu, potom ji proměnila zpět, ale její synové Bran a Scealaing zůstali psi - Finn se jich ujal
  • Finn se zamiloval do víly Saeve (dcera krále víl Bodb Derga), ale čaroděj Fear Dorch si ji odvedl v podobě srnky. Finn ji hledal a vychovával jejich syna Oisína/Ossiana (malé srnče)
  • když se Finn zapletl do osidel sídhu, pomohl mu Goll mac Morna, který předtím zabil Finnova otce Cumhalla, tím se stali přáteli
  • podle Clarusové představují Mornové oheň (Finn vodu), Jiný svět, kouzla
  • Goll byl Finnovi věrný, ale měl spory s fiannou a byl zabit
  • Finn podlehl žádosti krásné víly ze sídhu a vyzvedl pro ni prsten. Víla ho za to proměnila ve starce. Fianna vílu donutila, aby ho proměnila zpět, ale zůstaly mu bílé vlasy
  • starý Finn se ucházel o ruku Gráinne, dcery krále Cormaka. Při zásnubách Gráinne uspala všechny až na Oisína a mladého Dairmaida, se kterým utekla. Schovali se v posvátném háji, kde obr Searbhán hlídal kouzelné jeřabiny
  • Finn vyprovokoval Dairmaida, aby zabil kance, Dairmaid umírá podle svého osudu s ním
  • Finn zemřel, když se pokoušel přeskočit propast, kterou přeskočil jako mladý (podle jedné verze)
  • jeho syn Oisín žil s Níamh Zlatovlasou v Tír na nÓg (Země mládí). Když se jel podívat na svět, uplynulo 300 let. Když se dotknul země, rozpadl se na prach

Prameny:
Greenová, Miranda Jane. 1998. Keltské mýty. Praha: Nakladatelství Lidové noviny
Clarusová, Ingeborg. 2001. Keltské mýty. Praha: Vyšehrad (Clarusová je docentka na Ústavu C. G. Junga)
 


Komentáře

1 Pavlína .) Pavlína .) | Web | 14. května 2010 v 21:02 | Reagovat

ahoj,spřátelíš?

2 Í Zpytuje Í Zpytuje | E-mail | Web | 14. května 2010 v 21:24 | Reagovat

Zajmavé, co to vlastně je? btw: ten film mel ale zverinec :D

3 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 15. května 2010 v 13:16 | Reagovat

Zajímavé, početl jsem si.

4 Lukáš Lukáš | Web | 15. května 2010 v 20:52 | Reagovat

Zajímavý rozbor věci.

5 leni leni | Web | 15. května 2010 v 21:45 | Reagovat

[2]: to jsou jednotlivé příběhy z jednoho mytologického cyklu starých Keltů. Jo, Finn byl tak trochu na zvířátka :)

6 pavel pavel | Web | 17. května 2010 v 10:02 | Reagovat

taky jsem si početl... skákat přes propasti se nevyplácí, u mne to bývá většinou jen potok a voda v botách...
moje pomněnky nevadnou... už je mám tři dny a jsou stále krásné, v 15:00 je uvidíš ve váze, hezký pomněnkový den :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.