konec dilemat, plno nových zážitků na obzoru

21. května 2010 v 23:30 | lenicka |  deníček
Jsem osoba, která musí pořád uvnitř něco řešit. Měla bych se zachovat takhle nebo takhle? Měla bych někomu říct určitá slova? Měla bych něco konkrétního udělat, a měla bych to udělat teď, nebo až někdy jindy? A můžu určitého člověka považovat za přítele, nebo raději ne? Slova většinou nelze vzít zpátky, některá rozhodnutí nelze později změnit. Jsem váha, a tak váhám...


Ještě před pár dny jsem řešila dilema, jestli se přihlásit na ten poslední možný termín státní zkoušky v červnovém termínu, nebo to nechat až na září. Měla jsem špatný pocit z toho, jak probíhala moje jarní příprava - s každou nově naučenou kapitolkou objevuju dvě další, o kterých nic nevím. Příliš pomalu čtu, hlavně knížky v angličtině mi dělají problémy. Nebyla jsem si jistá, vlastně si nejsem ani teď jistá, jestli jsem to udělala správně, ale v sobotu jsem se rozhodla pro září. Jsem srab... ale naštěstí tohle už je vážně poslední a naprosto jediný termín. Takže je rozhodnuto.
Pak jsem řešila ještě takový drobný rozkol v mém diáři, protože jsem dostala předběžnou pozvánku na akci od DDM. Vypadalo to lákavě, šlo o víkend ve vinném sklípku na jižní Moravě. Jenomže pak jsem zjistila, že je to stejný víkend, na který jsme plánovali s manželem výlet do Adršpachu (spojený s cyklo-závodem), kde se mi minule tak líbilo. Včera jsem si zjišťovala další informace a vypadá to, že se akce nakonec neuskuteční (nebo jinak a jindy). Takže bude další výlet do přírody, snad.
A pak jsem řešila ještě další věci, ale to už nechci pitvat veřejně - snad až něco z toho bude vyřešené (i když některá řešení se už pomalu rýsují). Jsou to většinou dlouhodobá životní dilemata, jako třeba co budu v budoucnu dělat a čím se budu živit; čemu se věnovat, čemu věřit, na co se těšit, jestli/kdy se stát matkou, kdo jsem, kam jdu... a tak. Už je asi načase přestat o tom teoretizovat a něco zkusit. A jak už jsem napsala, něco málo se možná rýsuje, i když nejdůležitější na tom všem asi bude to, jak dopadne ta zkouška.

Nové zážitky jsou většinou spojené opět s DDM. Čeká nás zakončení školního roku a několik akcí, na které se už moc těším, třeba opíkání na zahradě. Včera se tam jedno takové opíkání taky konalo a já jsem byla tak nedočkavá, že jsem se tam na chvíli musela podívat, i když to nebylo spojené s kroužky, které vedu. Přišla jsem tam na lepší myšlenky (doma jsem se snažila číst Religion of the Ancient World a nešlo mi to a nešlo), trochu jsem pomohla a pokecala... Jé, já mám tuhle "práci" (a ty lidi tam) tak ráda :) Takže na to zakončení se vlastně zase tak netěším...
Hned zítra mě čekají dvě akce - farmářské trhy a kvalifikační dostih na pardubickém závodišti. Jenom je mi líto, že jsem si ještě nestihla pořídit ty nové brýle. Nedávno jsem zašla do optiky, kde prý měří zrak, ale řekli mi, že nejdřív za týden, tak zase čekám, jestli mi to za ten týden vyjde. Ale co, dostih stejně trvá 5 minut, a je mi jedno, kdo to vyhraje. Docela se těším, že poprvé (a možná i naposledy) v životě ochutnám tu atmosféru na závodišti.
A další nové zážitky jsou spojené s mým skoro-novým trekovým kolem. Sice se v terénu trochu bojím, ale je to něco jiného (a mnohem zábavnějšího), než jezdit jenom po silnici. Třeba se z toho stane můj nový koníček. Kdybyste znali mého manžela, pochopili byste, že kolo může být i životním stylem. Kolo jsme měli i na svatebním dortu, jedno stojí metr ode mě v obýváku, a většina výletů je spojených s jeho účastí na závodech... Někdy na to jeho kolo tiše žárlím... ale v neděli mě neskonale potěšil, když řekl, že se mu se mnou jezdí dokonce líp než s chlapama... Kdo ví, co mě ještě s tím kolem pěkného čeká :)
Aha, já jsem vám ještě nenapsala o tom, co jsem dělali v neděli! Tak tedy: manžel odjel dopoledne na závody kolem Kunětické hory, já jsem z domu vyrazila za pár hodin, abych byla v cíli přibližně stejně s ním. Dali jsme si kolo do depa a dali jsme si těstoviny, pak jsme se prošli nahoru k hradní studni, počkali na tombolu a pak se společně vydali domů. Byla strašná zima a chvílema ostrý vítr, a přece to byl moc pěkný zážitek.
Ne že bych neměla i další pěkné zážitky, jenom mi je blbý o všem psát takhle veřejně. A čekají mě (doufám) i další věci, ale raději vám o nich napíšu "až poté", nerada bych to zakřikla. Tak snad jenom - žiju nadějí, žiju láskou. No co, je přece květen :)

Tak žijte taky!
 


Komentáře

1 KatyRZ KatyRZ | Web | 23. května 2010 v 20:49 | Reagovat

A teď si představ, jak funguje taková rodina, kde jsou ve vahách oba manželé :D.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.