na dvorečku sněží

11. května 2010 v 11:42 | lenicka |  deníček
Poslední dny nabírá můj život spád. Prostě žiju. Kdyby přede mnou nebyl termín zkoušek, tak bych řekla, že tohle je jedno z nejhezčích období mého života. Anebo možná i s tím termínem v zádech...

Objektivně se toho zase tak moc neděje. Ve středu jsem odjela na Moravu k rodičům. I když mě před tím děsili, že moje milovaná stařičká kočička umírá, nic takového nepozoruju. Jo, je chudák slepá a nervózní (jde od misek se žrádlem do "svého" pokoje na "svou" postel, zarazí se o ledničku a začne řvát, že jí něco stojí v cestě, ale pak ji to přejde, obejde to a spokojeně se stočí do klubíčka), ale chutná jí, srst má heboučkou jako když byla koťátko a když ji hladím, potichu vrní.
Ve čtvrtek vyrážím do Brna. Stýská se mi po tomhle skvělém, živém městě. Sleduju žebráka s housličkama, jak na ně fidlá před kostelem u minoritů a poskakuje přitom radostí. Nemůžu mu nic dát, tak se na něho aspoň usměju. Nejraději bych tam chvilku poskakovala s ním.
Došla jsem na fildu, sedla jsem si do nejvyššího patra knihovny a mezi učením o náboženství Egypta a Aztéků jsem koukala přes sklo na "dvoreček". Vítr zvedá záplavy lístků růžových sakur. Vypadá to, jako by sněžilo.
růžový sníh
Večer jsem cestou od vlaku zabloudila do lesa a na louky. Jsou to místa, kam jsme si chodili hrát, když nám bylo kolem čtrnácti. Potůček, zarostlá cestička, skála, potůček, louka plná kopřiv. Ještě jsem se musela stavit na jedné kešce, kterou znám už z dřívějška, co kdyby tam bylo něco hezkého... A taky bylo - malý plyšák s maličkou buzolou na krku. Dala jsem tam místo toho něco ze svých pokladů. Plyšák byl později od buzoly osvobozen, skončil u mamky a buzola u mě. Třeba už se nebudu pořád ztrácet.
V pátek jsem se opět vydala do knihovny. Egyptské náboženství už mám celé, jenom to aztécké jsem nestihla. Musela jsem ještě zajít na studijní, protože po mě už zase chtějí poplatky, a nějak mi neodpovídají na odvolání. Ještě že na poplatkovém oddělení sedí můj kamarád ze základky (né že by mi dělal protekci, ale nemusím se tam bát jít a zeptat se, kde to vázne). A ve 3 hodiny začíná řecko-římský přednáškový maraton. Minule jsem z toho měla lepší pocit, tentokrát mi připadá, že většinu z toho už vlastně znám. Tak jak to, sakra, že nejsu schopná udělat ty zkoušky?
Po přednáškách cestou na nádraží potkávám další a další maturanty v různých maskách (nejvíc se mi líbili polonazí šmoulové), zpívající haré-kršňáky a spoustu dalších zajímavých lidí. Večerním vlakem uháním domů. Tentokrát mi ani nebylo špatně, škvírou v okně na mě celkem příjemně fouká vzduch, vlak je poloprázdný, naproti mě sedí sympaťák s velkým zeleným báglem... V Pardubicích už nepotkávám skoro nikoho, teda mimo potrhlé žebračky. V tomhle městě snad chcípnul pes.
V sobotu manžel vyjížděl z brány a říkal něco jako: podívej se přes ulici. Já koukám jak blázen, vidím sice, že tam, 20m ode mě někdo je, ale kdo? Manžel říká: podívej se na tu paní! A už jsem se hnala přes silnic - ona to byla Anička s mimčem v kočárku. Achjo, ta slepota. Pokecaly jsme a pak jsem se vydala na zahrádku. Je to tam nějak podezřele zelené. Posekala jsem trávník a něco jsem i vyplela. Pak jsem si uvařila těstoviny s omáčkou z fenyklu a rajčat, trochu experiment, ale předčilo to očekávání. A samozřejmě jsem se snažila učit, tentokrát o náboženství Olméků a mayských pyramidách. Stejně tak v neděli.
Na neděli jsem měla v plánu projet se konečně na kole, ale dostala jsem chuť vyžehlit tu kupu prádla, co se nashromáždila nahoře v pokoji (fakt chuť, co se to děje?), tak jsem si jenom zacvičila a žehlila jsem... Vážně - cvičím, zpívám si, žehlím...
Tak že bych se na tom kole projela v pondělí ráno? Bohužel, v pondělí ráno bylo hnusně, ani z postele se mi nechtělo, natož na kolo. Hezky se udělalo až odpoledne, ale to už jsem se musela začít vypravovat do DDM, kde to bylo.... docela divoké. Nejdřív jsme hledali křečka, který utekl den předtím, ale místo křečka jsem našla myš. Vyklopili jsme ji hadovi, ale asi neměl hlad. Děti vydržely půl hodiny fascinovaně koukat na to, jak had pomalu leze po terárku, zatímco myš sedí v opačném koutku a ani nedutá. Takže se hodina trochu rozjela. A to nebylo všechno. Když jsem dala ruku do klece k potkanicím, tak mě jedna kousla do prstu (docela i tekla krev) a moje šéfová to využila k tomu, aby mohla říct dětičkám: vidíte, když se nebudete chovat ke zvířátkům hezky a budete zlobit, taky vás takhle pokoušou! No a nakonec ještě spadlo šéfové něco-ani-nevím-co na nohu. A úplně nakonec jsme obě dostaly od jednoho klučíka obrázek s kytičkou. Heh.
Večer po práci jsem zašla do kadeřnictví, protože už jsem nevěděla, co s těma vlasama udělat. Nechala jsem to na kadeřníkovi a jsem moc moc spokojená. Sice to stálo nehorázný peníze (skoro celou mou výplatu), trvalo skoro hodinu a půl a myslím, že takhle pěkně už to nikdy nevyfoukám, ale jo, líbí se mi to. Ještě si na to hodím barvu a regenerační kůru a bude to dokonalý :)
Nechci, aby to vypadalo, že se chlubím, ale: mám krásný život, jsem spokojená s tím, že jsem se konečně po devíti letech vrátila na svou normální váhu a že mám vlásky jak princezna, venku je krásně, a hlavně - mám kolem sebe skvělý lidi. Díky, Bože, díky!

P.S. Fotky ostříhané Leničky jsou na FB. Sem vám přihodím fotky z babického lesa.

můstek na lesní křižovatce
pralesní potůček
poslední paprsky nad loukou
 


Komentáře

1 Sikar Sikar | Web | 11. května 2010 v 12:02 | Reagovat

Mno jo, v Pardubicích chcípnul pes, to je pravda... Radši nikam nelezu, abych tu zdechlinu nenašel....

2 Janah Janah | Web | 11. května 2010 v 20:54 | Reagovat

Je fajn, že se máš tak hezky, tak si to užij! :-)

3 Lukáš Lukáš | Web | 11. května 2010 v 20:59 | Reagovat

Ahoj. Odjela jsi na Moravu...čili to je tam odkud jsem já. A bydlím blízko Brna. Mimochodem vidím, že se taky umíš rozpovídat (samozřejmě v rámci článku v tomto případě).

4 psi-kraska psi-kraska | Web | 12. května 2010 v 14:59 | Reagovat

Nádherný sníh....;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.