na začátku května

5. května 2010 v 13:02 | lenicka |  deníček
Začalo jaro, to pořádný, zelený a omamně vonící, a moje nálada se úplně změnila. Rozhodně se nenudím a těším se ze života. A jsem tak nějak víc sama sebou. Vlastně ani nevím, co bych vám měla napsat, protože je jasný, že úplně o všem, co jsem udělala a co jsem si myslela a cítila, tady psát nemůžu.

Takže napíšu jenom: Minulý víkend jsme jeli ke tchýni. Hlavním cílem cesty byla jarní výměna pneumatik na našem autě. Manžel dostal jako dárek k narozeninám konečně pořádnej hever, takže to šlo jako po másle (aspoň teda já jsem se vůbec nezapotila). A posekali jsme trávník a tvářili jsme se společensky a nacpávali jsme si břicha. Ve volných chvílích jsem seděla venku pod pergolou a učila jsem se. Takže docela pěkný víkend.
Minulý pondělí mě na cestě do DDM zastihl liják, což mi trochu zkazilo náladu, protože jsem si konečně vzala pěkný kalhoty namísto starých riflí, a hned jsem si je zarousala (ale naštěstí zůstaly čistý). Malí osmáčci už se dají vytáhnout z klece a chovat, takže dětičky samozřejmě nedělají nic jinýho. A taky nám přibyly nový zvířátka - strašilky. Ještě jsou malé a vypadají dost obyčejně. Docela se těším, až se převlečou a začnou vypadat jako malí dráčci. Teda jestli začnou.
Cestou domů jsem se zastavila v C&A, kde právě mají krásný trička z bio-bavlny. Hned jsem si jedno (tmavě růžový) koupila, a jsem moc ráda, cítím se v něm skvěle.
V úterý jsem se cestou stavila pro změnu na poště, abych poslala na univerzitu dopis, že si zase aktivuju studium. Zkouška se pomalu blíží. V DDM jsme měli jeden incident s plošticí, kterou si jeden chlapeček chytil a uvěznil ji v krabičce a odmítal ji pustit na svobodu, jinak normálka.
Zbytek týdne jsem strávila doma, ale co přesně jsem dělala, to si už nepamatuju, asi to nebylo nic důležitýho.
V pátek manžel odjel na sraz od gymnázia (po dvaceti letech). Zůstala jsem tak sama doma až do neděle. Na čarodějnice jsem sama nešla a první máj jsem taky oslavila sama. Večer jsem vzpomínala na svoje bývalé i současné lásky, pustila jsem si romantický film a dokonce jsem napsala básničku (viz 2 příspěvky dozadu).
A v pondělí zase do práce. Tentokrát jsem si (poprvé za tu dobu) nepřipravila žádné povídání, nějak jsme se minule na ničem nedohodly, tak jsme to vymýšlely na místě, ale nakonec to dopadlo dobře, povídaly jsme dětičkám o beruškách, mandelinkách, mravkolvech a podobné havěti, a... prostě jsem z toho dne měla skvělý pocit. Včera jsem měla povídat něco o akvaristice, ale naštěstí tam máme holčičku, která má akvárko doma, tak jsem ji nechala, aby mluvila ona, stejně toho ví víc, než bych vyčetla někde na internetu. A co bude příště, to zase nevím, zásoba zvířátek pozvolna došla, venku je pěkně a blíží se prázdniny, takže už děcka asi nic novýho učit nebudeme. Ještě jsem zapomněla napsat, že jsme pak šly s děckama ven, natrhali jsme různý lístečky a kytičky a z nich jsme potom vyráběly krásný přáníčka pro maminky. I já jsem jedno vyrobila (ahoj mami!).
Z pohodové atmosféry na kroužku chovatelství mě vytrhla až včerejší hodina na počítačích. Já už fakt nevím, co se má dělat: když řeknu 10x, ať si přestanou hrát (hrát si můžou až poslední půlhodinu, ale vysvětlujte to osmiletýmu závislákovi) a otevřou nějaký program, a oni prostě nereagují... každou chvíli se začnou prát a já nedělám skoro nic jinýho, než že je tahám od sebe, čmárají po sobě fixama, a když mu tu fixu vezmu z ruky a řeknu, ať se posadí a udělá, co jsem říkala, tak si klidně vezme druhou a čmárá si dál... Fakt, nevím. Že bych s tím doopravdy praštila, jak tu vyhrožuju už několik měsíců?
Tak jsem se brouzdala poměrně chladným večerem, na studovně jsem se uklidnila při čtení Kellerovy sociologie... A když jsem někdy po osmé večer přišla domů, tak už jsem na to nemyslela, dali jsme si pizzu (můj nový objev: pizza s karamelizovanou cibulí, balkánským sýrem a bazalkou - strašně jednoduchá a strašně dobrá), koukali jsme na Pohlreicha, jak si tam s těma chlapama tentokrát padl do noty... A už je mi zase dobře. A těším se na pátek, protože se (snad) zase něco novýho naučím. A těším se na víkend, protože se (možná) konečně dostanu k tomu, abych si vyjela na svým (skoro)novým trekovým kole. A těším se... na život.


zdraví lenicka zamilovaná do Hansardovy písničky Lies :)


tulipany
 


Komentáře

1 Lukáš Lukáš | Web | 5. května 2010 v 15:20 | Reagovat

Takže zjišťuji v prvé řadě, že bychom si vlastně měli vykat (v podstatě). Kolik vám  je vlastně roků (nejsem totiž pro "tykání" s kýmkoliv) ? A musím říci, že jste tedy měla zajímavé zážitky...kroužek chovatelství zcela jistě musí být zajímavý (to by i mě zajímalo). Bohužel jsem už dost starý na to abych se účastnil kroužků v DDM (o což však mám zájem) a nejraději mám hru šachy.

2 luboš luboš | 5. května 2010 v 18:53 | Reagovat

Fuj, tu číslovku sis mohla odpustit.

Pro Lukáše: ona paní je docela mladší ... a radši máme GO, šachy jsou málo strategické

3 leni leni | Web | 6. května 2010 v 22:25 | Reagovat

[1]: No pokud nejsi (nejste?) pro tykání s kýmkoliv, tak mi klidně vykej(te). Jak je libo :) Já tady v blogovém prostředí drze tykám i paním v důchodu, ale každý ať si vybere podle svého gusta :)
Šachy může(te) hrát i jinde než v DDM, existují určitě i skupiny pro dospělé... Ale jak už napsal Lubošek, my raději hrajeme go.

4 Lukáš Lukáš | Web | 7. května 2010 v 21:17 | Reagovat

[3]: Skupinu pro dospělé sice existují, ale má to jeden "háček"...nescházejí se tak pravidelně jako v DDM. Není to totéž jako v DDM...chtěl jsem něco jako když jsem chodil do školy (takový podobný systém). Jestli si rozumíme ? A vidím že je vám dvacet osm roků...takže jestli vám to nevadí, tak si budeme tykat (protože mně je dvacet pět roků). (pohodově)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.