o sportu trošku jinak

23. května 2010 v 23:55 | lenicka |  teorie
Jestliže je pravda, že náboženství má určitou důležitou funkci, musíme se ptát, jak je možné, že v české společnosti náboženství téměř vymizelo. Co nyní funguje místo náboženství? Nebo Češi skutečně náboženství nepotřebují (jak rádi tvrdí)?


Podle klasika sociologie náboženství Durkheima (a dalších) má náboženství hlavně integrační funkci - vůči jedinci i celé společnosti. Jedinci dává interpretační rámec (v jeho mezích potom každý sestavuje a chápe smysl svého života - viz P. L. Berger), společnost stmeluje pomocí společných rituálů, pravidel solidarity i díky vymezení vůči společnému nepříteli. Posiluje a obnovuje kolektivní představy a city pomocí shromáždění, kde se věřící vzájemně přesvědčují o společných cílech a touhách.
Náboženství uspořádává svět náhod a chaosu v kosmos, dává všemu smysl a řád. Weber, Simmel a Troeltsch chápali náboženství jako zásobárnu základních kulturních významů, jako něco, co pomáhá interpretovat podmínky lidské existence a utvářet identitu a uspořádávat prostředí, poskytuje vyšší významy, funguje jako zdroj porozumění okolnímu světu. Luhmann viděl hlavní funkci v tom, že umožňuje skupinovou i individuální identifikaci ("jsem křesťan").
Durkheimova teze, že úlohou náboženství je sociální integrace, platí podle Ch. Taylora pouze pro tradiční náboženství - v moderní společnosti tuto úlohu přijaly tzv. funkční ekvivalenty náboženství. Podle Luckmanna lidé potřebují něco, co je přesahuje, a pokud v tomto smyslu nefunguje tradiční náboženství (protože se z něho stal zastaralý přežitek), najdou si to v nějaké ideologii nebo i v různých ritualizovaných aktivitách.
Podle funkcionalistů není náboženství jen to, co se samo za náboženství označuje, nebo co považuje za náboženství většina lidí, ale také všechny sociokulturní systémy, které plní náboženské funkce (umožňuje orientaci člověka ve světě, poskytuje mu sebetranscendenci a vědomí nejvyšší významnosti, vytváří skupiny vymezené proti těm ostatním).
To, co samo sebe neoznačuje jako náboženství, ale má náboženské funkce, nazýváme implicitní náboženství (podle jiných autorů také kvasi- nebo krypto-náboženství). Stejně jako klasické náboženství má také svoje rituály, kult světců a hrdinů, zákony, poutní místa, sváteční dny atd.
Původně se tato teoretická konstrukce vztahovala spíš na politiku a totalitní režimy. Podle nového pochopení tak mohou fungovat i např. nacionalismus, post-osvícenský racionalismus, média, okultní praktiky, metanarace (vyprávění) o vědeckém pokroku, hudební koncerty, ekologická angažovanost, konzumní život, diety... a také sport.
Všechny ty ty rituály "pro štěstí", všichni ti lidi, kteří se včera modlili před televizory, až si ten vyrovnávací gól vymodlili, ty společné oslavy a objímání s lidmi, kteří ještě před chvílí byli "cizí", všechna ta slova o tom, že jsme hrdí, že jsme Češi, a oslavování našich héróů...
Jak píše C. Riviere v Knize o náboženstvích: "Lidé se shromažďují ve velkých betonových katedrálách... aby prožili závrať, něco mimo čas a světské každodennosti. Patnáct tisíc srdcí bije v rytmu hrdinských výkonů." Nás Čechy místo náboženství stmeluje a dává nám identitu fandění kolektivnímu sportu - hokeji.

Protože přece - kdo neskáče není Čech, hop hop hop!!!


Prameny:
Nešpor Z., Lužný D. 2007. Sociologie náboženství. Praha: Portál
Vallon, Jacqueline (ed.). 1995. Kniha o náboženstvích. Praha: Albatros
 


Komentáře

1 Bee Bee | Web | 24. května 2010 v 0:15 | Reagovat

Přesně tak, hokej stmeluje národ. =)

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 24. května 2010 v 8:34 | Reagovat

Pěkně sepsané, obzvlášť po tom včerejším finále.
Zajímavé, včera ráno jsem o tomto tématu napsal poklesslost, vyjevena bude dnes po desáté (miluji funkci scheduler).

3 Libor Libor | Web | 24. května 2010 v 10:05 | Reagovat

Určitým náboženstvím by mohlo být i nakupování. To také stmeluje :).

4 pavel pavel | Web | 24. května 2010 v 11:00 | Reagovat

náboženství má skutečně víc forem...  i za komunismu bylo, víra ve šťastnější zítřky,  v Nebe na Zemi, víra v Lenina, v mauzoleu byl vystaven jako  svatý... jinak by ten režim ani nemohl fungovat...
dokonce i atheista věří v atheismus :D
ostatně máš u mne ještě odpověď na ta dvojčata... je jen zarážející, že je každá v jiném klášteře.

5 Infantility* Infantility* | E-mail | Web | 24. května 2010 v 13:18 | Reagovat

Otec nám na táboře vždycky říkal že: Bůh je sportovec a spravedlivý, proto nefandí ani jednomu týmu :)

A ještě jeden vtip znám: Víš, jak bys poznala Adama a Evu kdyby stáli někde kolem tebe?

6 HAAS HAAS | Web | 27. května 2010 v 12:49 | Reagovat

Díky, jaká je ta adresa toho Autorského blogu nebo jak to bylo?

7 HAAS HAAS | Web | 27. května 2010 v 13:05 | Reagovat

Promiň, ale asi se tam přihlašovat nebudu. Raději trávím hodně chvil na svém blogu, ale na klubu-to asi ne.

8 Anička Anička | Web | 27. května 2010 v 16:22 | Reagovat

Já teda nevím,co je špatného vystavovat si cizí obrázky,když se mi líbí,ale máš pravdu, asi je lepší tam psát i konkrétního autora.Dřív jsem to tak psala,ale někdy mě to hrozně zdržuje luštit ty jejich přezdívky..

9 Lukáš Lukáš | Web | 27. května 2010 v 18:32 | Reagovat

Zdravím. Proč v české společnosti náboženství téměř vymizelo ? Kromě toho že tu téměř pořádně ani nebylo (úsměv), tak je to tím, že lidé nejsou ještě "převychovaní" z režimu komunismu (čili minulého režimu). Asi tak no...

10 leni leni | Web | 27. května 2010 v 20:29 | Reagovat

[9]: No já jsem se spíš snažila odpovědět na to, co funguje v české společnosti namísto tradičního náboženství. A proč tu teď má náboženství slabší postavení? Vědecký ateismus určitě udělal svoje, ale jenom na ten bych to nesváděla - podívej se do Polska!

11 Luz Luz | Web | 29. května 2010 v 14:28 | Reagovat

Jo jo, taky jsem si všimla, že pro některý lidi je fandění sportu vlastně takový náboženství :D

[10]: Ono v českých zemích to odmítání náboženství nezačalo u komunistů, ale minimálně už v době Habsburků. Habsburkové a katolická církev stáli vždy bok po boku, a tak si Češi vytvořili odpor k obojímu. Vzpomeň třeba na Havlíčka apod.: vypadá to, že kdo chtěl být správný český vlastenec, musel být proti církvi. A to se pak táhlo i v době první republiky (např. Masaryk byl jak známo taky proti církvi). No a ke křesťanským směrům jiným než katolickým si lidi taky těžko hledali cestu, protože ty tady už od Bílé hory neměly nijak významnou pozici. Takže lidi o nich třeba ani nic moc nevěděli a řekli si, že to vyjde nastejno jako to nenáviděné katolictví - to vlastně platí i teď. Spousta Čechů třeba něco málo ví o zvycích katol. církve, ale jinak netuší, co je vlastně podstata křesťanství, nebo o něm mají různé zmatené představy.

12 Luz Luz | 29. května 2010 v 14:34 | Reagovat

[11]: Ještě chci upřesnit, že taky mám k církvím, hlavně katolické, hodně výhrad, ale potíž je, že plno lidí spolu s odmítnutím církve odmítlo i víru v Boha jako takovou.

13 leni leni | Web | 29. května 2010 v 14:37 | Reagovat

[11]: Dobrý rozbor, souhlasím. Podle mě je to dané dlouhým historickým vývojem. Během toho vývoje se velká část nacionálně smýšlející inteligence postavila proti katolické církvi. A na ten zbytek se (s přispěním třeba i komunistů) zapomnělo. Teď už jenom vyřešit, proč tu teda nefunguje hromadně třeba ta Československá husitská církev nebo nějaké jiné náboženství, třeba buddhismus nebo slovanské novopohanství, proč je tu nejprestižnější být ateistou? Asi bych o tom měla taky někdy napsat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.