spisy apoštolských otců

20. května 2010 v 16:09 | lenicka |  křesťanství
otázka č. B 90 (část)

Spisy apoštolských otců jsou spojovacím článkem mezi kanonickými spisy Nového zákona a spisy církevních otců. Vznikaly od konce 1. do konce 2. st. Objevují se zde žánry jako dopisy/epištoly, pareneze, apokalypsy, martyria; argumentace proti herezím jako u církevních otců nejsou zastoupeny. Ve stejné době vznikaly také novozákonní apokryfy.
Spisy apoštolských otců se vztahují k apoštolské době, jsou připisované apoštolům (v pozdější době, sami autoři se za apoštoly nevydávali), patrně je psali "otcové apoštolské doby", kteří se s apoštoly znali. Autoři byli většinou pohano-křesťané. Tradice obsažená v těchto spisech potvrzuje autenticitu kanonických spisů (velmi často z nich citují).


Učení dvanácti apoštolů - Didaché
- zmínky u Eusebia, Athanasia, Rufina, později se spis ztratil a byl nalezen až v 18. st.
- možná souvislost s Epištolou Barnabášovou - podle Harnacka: Didaché je kompilace, kompilátor část opsal ze starší předlohy...
- vznik: podle různých badatelů mezi r. 90 a 200, asi kolem r. 140
- místo vzniku: Sýrie, Palestina, nebo Egypt
- některé sbory považovaly spis za součást Novozákonního kánonu
- obsah: mravoučný, využití při katechezi (rozbor přikázání, morálky, svátostí, postu...)

List Barnabášův
- zmínky u Klementa Alexandrijského, Órigena, Eusebia
- Barnabáš byl Pavlův spolupracovník, ale list mu byl pouze připsán
- místo vzniku: asi Alexandrie, doba asi 90-130
- možná měl společný pramen jako Didaché
- rukopis: Sinajský kodex ze 4. st. (objeven 1859), kodex Constantinopolitanus, latinský Petropolitanus z 9. st.
- obsah: proti židovským obětem, logické zdůvodnění Mojžíšových přikázání (nečistá zvířata), dvě cesty poznání a učení - cesta světla a cesta temnoty (tato část je stejná jako část Didaché)

První list Klementův
- Klement byl 4. nebo 3. římský biskup, i když v té době ještě neexistovala instituce biskupa (jeden biskup v jednom městě), byl asi jeden z presbyterů, měl velkou autoritu
- biskupem asi r. 88-97
- totožnost Klementa Římského a Klementa, spolupracovníka Pavlova (?)
- Klement se hlásil k židovské tradici, ale nevíme, jestli byl žid nebo pohan
- někteří psali o tom, že měl za příbuzné římské císaře (flaviovce)
- nevíme, kde zemřel, ale v 9. st. byly nalezeny ostatky, Cyril a Metoděj je odnesli do Říma
- svátek sv. Klementa 23. listopadu
- pseudoklementinská literatura: Druhá epištola Klementova do Korintu, román - Recognitiones, Homiliae a Epitomé, dva listy pannám, dalších 5 listů, Klementova liturgie (syrští jakobité)
- doba vzniku: buď r. 68 (po Nerově pronásledování) nebo r. 97 (po Domitianově pronásledování)
- důvod napsání: urovnání rozbrojů ve sboru v Korintě (sesazení presbyterů)
- vliv Septuaginty, novozákonních knih (Kor, Žid, Řím, 1. Petr), znalost stoických a kynických spisů, Cicera, Plutarcha, gnóze a starozákonních apokryfů
- tento list asi znal Polykarp ad., byl považován za svatý spis, v Korintu byl čten při bohoslužbách
- obsahuje nejstarší literární doklad o Petrově mučednické smrti (mimo J 21:18n) a doklad tradice o proniknutí apoštola Pavla na západ Římské říše, doklad o pronásledování křesťanů v Římě
- převyprávěné události ze SZ
- myšlenka, že zákonitosti kosmu a přírody odrážejí stvořitelskou a správcovskou činnost Boží (vliv stoiků) + názor, že za oceánem jsou jiné světy
- báje o fénixovi - naděje vzkříšení
- výzvy k horlivosti a ctnostnému životu, k urovnání sporů a podřízení se starším

Druhý list Klementův
- dopis pouze formálně, spis byl asi určený ke čtení při bohoslužbách
- první mimokanonická dochovaná homilie
- zmínky u Eusebia, Jeronýma
- rukopisy: kodex Alexandrinus a Constantinopolitanus
- na západě nebyl spojován s prvním listem, v Sýrii jako součást NZ kánonu
- autor: Klement, nebo korintský biskup Dionysos, nebo římský biskup Sótér (potom ho v Korintu archivovali vedle prvního listu, proto je známý jako druhý), nebo někdo z Korintu..., nebo možná jde o průvodní list k Hermově Pastýři
- doba vzniku: r. 120 - 170
- podle Domfriese list napsali sesazení presbyteři v Korintu jako odpověď na 1. list
- výzvy k víře, pokání, dobrému životu

Listy Ignatia Antiochejského
- Ignatios byl významná postava křesťanství 2. st.
- podle tradice byl žák Jana Evangelisty nebo Petra, do biskupského úřadu ho ustanovil Jan, Petr nebo Pavel
- druhý biskup v Antiochii (Petr - Eudios - Ignatios), nebo biskup společně s Eudiem (možná Eudios spravoval židovskou obec, Ignatios pohanskou)
- Ignatios byl zatčen, přes Kilikii, Smyrnu, Troadu a Makedonii deportován do Říma, tam byl umučen za císaře Traiána (podle tradice byl rozsápán šelmami v aréně r. 107)
- napsal 4 listy ze Smyrny (do Efezu, do Magnizeje, do Trallesu a do Říma), 3 z Troady (do Filadelfie, Smyrny a Polykarpovi) - těchto 7 listů se dochovalo ve dvou verzích
- pseudepigrafa: list Marie z Cassoboly Ignatiovi a jeho odpověď, list Ignatiův do Tarsu, do Filippi, do Antiochie a list diakonu Hérónovi; celkem 7 interpolovaných a 5 podvržených
- spory o autenticitu listů (podle D. Bauera byly napsané v pol. 2. st., aby podpořily myšlenku episkopátu: "je třeba, abyste se spojili ve smýšlení episkopovu"), ale 7 listů bylo uznáno za pravé
Ignatios Efeským:
- výzvy k jednotě s biskupem
- víra je počátek, láska je cíl
- výzvy k následování Krista, ale aby nenásledovali učení "tohoto světa"
Ignatios Magneským:
- chválí jejich biskupa a presbytery, požaduje pro ně úctu
- křesťané by neměli dělat nic na vlastní pěst, ale ve shodě s ostatními a hlavně s biskupem
- nemají držet sobotu, ale neděli
- kdo věří v Ježíše, má podle něho žít
Ignatios Tralleským:
- žít křesťansky = podřizovat se episkopovi jako Kristu
- nemají přimíchávat Krista do bludů, to je jako podávat jed v sirupu (jsou věrohodnější)
- čistý je ten, kdo zůstává ve společenství oltáře a s biskupem
Ignatios Římanům:
- nemají se zavděčovat lidem, ale Bohu
- "křesťanství není věc přesvědčování, ale velikosti, když ho svět nenávidí"
- nadšení pro mučednictví, které ho čeká
Ignatios Filadelfským:
- chvála jejich biskupa, výzvy k následování biskupa jako pastýře
- "raději ať muž s obřízkou poslouchá křesťanství, než neobřezaný židovství"
Ignatios Smyrenským:
- Ježíš byl skutečně člověk a skutečně trpěl
- bez episkopa nebo jeho pověřených osob nelze slavit eucharistii
Ignatios Polykarpovi:
- Polykarp = biskup ve Smyrně
- biskup se má starat o to, aby místní církev byla jednotná
- má jednat s láskou, vlídně, žít střízlivě, být pevný proti těm, kdo učí něco jiného
- biskup má schválit každou svatbu

List Polykarpův
- Polykarp = biskup ve Smyrně (ten, kterému Ignatios psal dopis)
- píše list Filipským, aby se dozvěděl o Igantiovi a dalších zajatých křesťanech
- list byl napsán po Ignatiově smrti, na konci Traiánovy vlády
- možná to jsou 2 listy spojené
- obsah: "kdo má lásku, je vzdálen hříchu"
- presbyteři mají mít slitování s hříšníky a snažit se o jejich návrat k církvi
- "každý, kdo by nevyznal Ježíše Krista přišlého v těle, je antikrist"
- proti doketismu/Markionovi: kdo nemluví o vzkříšení ani o soudu, je prvorozený Satanův
- výzvy k následování Krista a mučedníků/Ignatia
- hřešícího kněze by měla církev odvolat, aby se zachránilo celé tělo

Umučení Polykarpovo (Martyrium sv. Polykarpa)
- nejstarší zapsané martyrium (mimo umučení Štěpána, které je ve Sk 7)
- umučen byl mezi lety 147 - 166, asi kol. r. 155
- řecké slovo martyrium znamená umučení, ale také svědectví
- "náleží ke skutečné a spolehlivé lásce, nechtít být jen sám spasen, ale chtít, aby byli spaseni i všichni bratři"
- chválí mučedníky, že pro Krista vydrželi mučení, a tím si vysloužili věčný život
- jmenuje Germanika, který se nechal rozsápat šelmami
- prokonzul křesťany prosí, aby zapřeli víru a obětovali, ale oni raději volí smrt
- Polykarp měl 3 dny před zatčením vidění/předtuchu
- nenechal se přemluvit, aby zapřel víru/přísahal při Fortuně císařově
- hlas Boží ho povzbuzoval
- davy ho chtěly nechat upálit, hlavně židé
- stal se obětním beranem, zápalnou obětí
- před upálením dobrořečil Bohu
- v ohni byl jako zlato, které se přepaluje v peci, ale neshořel, tak mu probodli srdce
- pohřbili jeho ostatky, na jeho hrobě slaví výročí umučení
- stal se vzorem pro ostatní
- kapitola 21 s časovým údajem je možná pozdější dodatek
- poslední kapitola: o tom, kdo to sepsal a kam list poslal

List Diognetovi
- neznáme autora ani dobu, patrně je mladší
- nejstarší dochovaná křesťanská apologie
- možným autorem je Justin, Pantainus (učitel Klementa Alexandrijského), Hippolytos nebo Aristidos
- možná doba vzniku: mezi 2. a 3. st.
- autor listu vysvětluje Diognetovi, který se zajímá o křesťanství, že modly nejsou živé, že křesťané neuctívají modly ani neuctívají Boha stejně jako židé (židé dávají Bohu oběti, protože si myslí, že to potřebuje), ani se nestarají o postavení hvězd
- křesťan se nepozná podle způsobu života, protože se chová podle toho, kde žije
- křesťané se vyznačují tím, že žijí na tomto světě jako cizí, nežijí podle těla, paradoxy (ač žebrají, mnohé obohacují, ač proklínáni, sami dobrořečí...), jsou pro svět duší a tělo proti ní válčí
- polemizuje s konceptem Boha u filosofů
- Bůh nechal lidi unášet jejich pudy a žádostmi, abychom mohli zjistit, že nejsme sami schopní vejít do království Božího (zjevil svou dobrotu a moc tím, že si lidi neošklivil a nezavrhnul je, ale vzal jejich hříchy na sebe, ukázal svou schopnost zachránit i beznadějně ztracené) ...


Pastýř Hermův
- některé sbory chápaly spis jako kanonický, ale kánon Muratori ne
- podle Tertulliana to není pravý/biblický list
- Origenes ho považoval za inspirovaný
- Eusebius list počítal mezi sporné knihy
- Hermés (autor): podle některých šlo o Hermu, kterého zmiňuje Pavel v Ř 16:14, nebo to byl bratr papeže Pia (podle kánonu Muratori)
- jiná teorie: základem listu jsou myšlenky z konce doby apoštolské, které byly zrevidované a zapsané v době papeže Pia I.
- nebo: první část sepsal apoštolský Hermés, druhou bratr Pia
- nebo: autor přepracoval starší židovskou předlohu
- vznik: asi v pol. 2. st., patrně vznikal delší dobu
- ve 4. st. ztrácel význam na Západě, od 5. st. i na Východě
- list byl napsaný řecky - autor byl Řek žijící v Římě, bývalý otrok
- obsah: různá vidění, díky kterým pochopil (esoterická tradice) - např. o tom, jak Bůh "staví" církev (cíkev jako žena, jako věž...), o morálních zásadách a možnosti spásy atd.V posledním vidění se zjevuje Ježíš jako pastýř a diktuje Hermovi morální přikázání (odtud i název)


Prameny:
Vycházela jsem pouze z jedné knihy, proto je možné, že v jiných pramenech objevím jinou dataci nebo jiné údaje o spisech, nicméně obrázek jsem si udělala přímo z překladů těchto spisů, které kniha obsahuje.
Drápal, Dan. 2004. Spisy apoštolských otců. Praha: Kalich
(úvodní text: Dan Drápal; překlad textů: Ladislav Varcl, Dan Drápal, Jan Sokol)
 


Komentáře

1 HAAS HAAS | Web | 20. května 2010 v 16:15 | Reagovat

Prosím, podívej se na můj blog.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.