cestou z Chrudimi

25. června 2010 v 17:50 | lenicka |  geocaching
#80 Hospic Smíření Chrudim
#81 Vyhlídka letiště

Miluju slunovrat, toulání po venku, sluníčko a modrou oblohu....


Předevčírem jsem vstala brzo ráno, sedla na vlak a vyrazila do Chrudimi. Dojela jsem tam moc brzo, tak jsem si ještě zašla do historického centra. Vždycky se mi moc líbil kostel sv. Kateřiny Alexandrijské, a v tom ranním slunci byl úplně úžasný. Zatím jsem ho viděla jenom zvenku, ale měla jsem štěstí, zrovna tam byla mše, tak jsem tam vklouzla a mohla jsem si to prohlídnout i zevnitř. Skvělý začátek dne...
Pak jsem si zašla popovídat s jednou mojí známou, což vždycky potěší. Když jsme skončily, bylo asi půl desáté. No, tak co s načatým dnem? Protože bylo nádherné počasí, svítilo sluníčko, ale zase nebylo nijak dusno, rozhodla jsem se, že si udělám delší procházku - až domů. Nejdřív jsem se ještě stavila pro jednu kešku trochu mimo centrum, u nově postaveného hospice. Stačilo sehnout hlavu, pozorně se podívat, a byla moje. Když jsem ji ale chtěla vrátit na původní místo, tak se tam objevila nějaká sympatická paní a začala se se mnou bavit. Když odešla, vrátila jsem krabku, koukla do mapy a vydala se směrem ke kruháči a ještě kousek dál, až jsem narazila na odbočku na Ostřešany.
Šla jsem po okraji silnice. Myslela jsem, že bude trochu míň frekventovaná, ale dalo se to. Když jelo auto, zalezla jsem trochu na trávu, a jinak se šlo dobře. Kousek před Ostřešanama jsem odbočila na polní asfaltku, která vedla mírně do kopečka. Z "vrcholku" (290 m n.m.) jsem se mohla kochat nádherným výhledem do krajiny. Na modré obloze byly načechrané bílé mráčky a kousek ode mě kvetlo pole červených vlčích máků. Trvalo mi dlouho, než jsem si tuhle krajinu zamilovala, ale už je to můj domov...
Na tom místě jsem ulovila druhou kešku. Opět bylo naprosto jasné, kde bude, takže bez problémů. Pak jsem se vrátila na silnic, kolem které kvetly keře se zvláštními červenými a bílými květy. A taky kozí brady (tím myslím Tragopogon pratensis). Na jednom místě jsem mohla obdivovat mikulovský kostelík a opět další výhledy do krajiny.
V Ostřešanech jsem zatočila doprava a za chvíli jsem byla u dalšího pěkného kostelíka, nebo spíš kaple Panny Marie. Ale vypadá spíš jako hrad z pohádky. Měla by tu taky být keška, ale usedlíci si mě nedůvěřivě prohlíželi už jenom při pokusu kapli obejít a nafotit, tak jsem ani nic nehledala. Raději jsem pokračovala dál, až k zemědělským stavením. Někde u nich, když jsem šla kolem silniční škarpy, ve které byla voda, jsem najednou uslyšela žblunknutí. Koukám do vody a nic nevidím. Tak jsem udělala pár kroků a najednou jsem zahlídla snad nejošklivější žábu pod sluncem. Zase udělala žbluňk a zmizela. Asi se styděla...
Za zemědělskýma budovama jsem to podle mapy švihla sotva znatelnou cestou do polí. A čekalo mě další setkání: kousek přede mnou seděl na zemi pták a divně kníkal, asi jako kotě, ale hlasitěji. Vytáhla jsem foťák a následovala jsem ho, ale on běžel stejně rychle jako já. A pořád kníkal. Sakra, škoda že nemám lepší zoom, mohla bych si ho prohlídnout aspoň doma. Pak se vznesl a ve vzduchu se potkal se stejně kníkajícím kamarádem. A pak odletěli.
Polní cestou, která byla zarostlá vysokou trávou, jsem došla k lesíku, odkud byl zase krásný výhled na Pardubice a Kunětickou horu. Sešla jsem kousek dolů a zabočila k dalšímu lesíku. A nad tím lesíkem v tom krásně teplém vzduchu plachtil párek káňat (nebo něco jinýho, nevím, blbě vidím a nejsem odborník). Byly docela nízko, takže jsem viděla i kresbu na křídlech. Zkoušela jsem je vyfotit, ale vždycky zmizely nad lesíkem nebo ve sluníčku, takže nic moc. Plachtily a volaly na sebe, nebo možná na mě, že je ruším. Tak jsem je nechala a šla jsem dál.
Na širší polní cestě jsem zabočila doprava k Nemošicím, ale nešla jsem do vesnice, jenom jsem prošla kolem ohrady s koňmi. U silnice jsem si na chvíli sedla, rozložila mapu, abych věděla, kudy pokračovat, a pak jsem zjistila, že tam roste rozchodník ostrý (Sedum acre), tak jsem ho ještě nafotila, a pokračovala kousíček po silnici. Zatočila jsem doprava a za chvíli jsem byla u mostu přes Chrudimku. Tam už to znám odminule. Kolem Chrudimky jsem došla na kraj Mnětic, přes Černou za Bory, nadchodem k nádraží...
No, už mi docházela voda a začínaly mě tlačit boty, jenže stejně žádný vlak nejel a z Černé už to zase tak daleko není. Přešla jsem výpadovku, prošla jsem studáneckým lesíkem, na Drážce jsem se stavila v pekařství, a za chvilku jsem byla doma. Celá cesta trvala asi 5 hodin, ale v tom jsou i zastávky, hledání a focení.
Protože jsem vstávala nezvykle brzo a byla jsem trochu dehydrovaná, tak jsem se jenom napila, lehla a na pár hodin usnula. Nohy mě sice nebolely, ale drsně jsem si spálila ramena. No, aspoň už nemám "cyklistické opálení" a můžu si na sebe vzít tílko, které jsem si koupila v pondělí. A je mi na tom světě moc fajn...

svatá Kateřina

silnice do Ostřešan

Chrudim od Ostřešan

Pardubice od Ostřešan

mikulovský kostelík

kaple v Ostřešanech

krajina s mráčky

Krásná je modrá obloha, je zázrak pod ní žít,

člověku ten dar od Boha je těžko vyjádřit.

Často však světlo svítání zastře strach z večera,

když člověk pozná zklamání a zmizí důvěra.

Víc nežli smutek loučení je jenom tichý hlas,

který náš život promění a neopustí nás.

Ten tichý hlas nám zvěstuje, že život má svůj cíl,

a kdo v životě miluje, u Boha zvítězil.

(verše nejsou moje, ale je to nádherná píseň, kterou jsem slyšela v úterý na zádušní mši)
zdroj: Evangnet
 


Komentáře

1 Janah Janah | Web | 25. června 2010 v 20:11 | Reagovat

Neměl ten kníkající pták šešulku? Nevšimla sis? Taky jsem nějakého ukníkance tenhle týden vyfotila, časem bude u mě na blogu, dám vědět.

2 pavel pavel | Web | 26. června 2010 v 0:44 | Reagovat

obloha se nikdy neokouká :)

3 KatyRZ KatyRZ | Web | 26. června 2010 v 9:38 | Reagovat

Trochu mě přepadla závist. Už ani nepamatuju, kdy jsem měla naposledy možnost vyrazit si na procházku jen tak sama. Pořád mám kolem sebe ten můj ancábl ...

4 Lukáš Lukáš | Web | 26. června 2010 v 11:56 | Reagovat

Zdravím. Pohled na krajinu je sice nádherný, ale slunce jako takové nemám rád. Mám raději zamračeno a takové spíše "neutrální" počasí.

5 leni leni | Web | 1. července 2010 v 9:27 | Reagovat

[1]: Ahoj, díky za zájem. Byl takový světle šedý a na hlavě měl černý pírka zvednutý nahoru. Byl velký asi jako racek. Teda aspoň podle toho, co jsem viděla, protože jsem krátkozraká a neměla jsem brýle. Zkusím něco vytáhnout z těch fotek, ale můj foťák je taky krátkozraký (mám pouze 3x zoom).

6 terka K terka K | 10. srpna 2010 v 15:08 | Reagovat
7 leni leni | Web | 10. srpna 2010 v 15:36 | Reagovat

[6]: No, možná, jak říkám, neměla jsem brýle... Chocholka vypadala podobně, dělalo to nějaký takový zvuky, ale bylo to spíš světlejší a bylo to na suchým poli, ne v mokřadu. Až udělám zkoušku, tak si někde zjistím, co to tady žije za různý potvůrky (připisuju si na seznam).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.