rozloučení a pernštýnská noc

5. června 2010 v 14:23 | lenicka |  deníček
Poslední dny jsou nabité zážitky. Pokud se ptáte, s čím se to loučím, tak se školním rokem v DDM Alfa, který se mi stal druhým domovem. Mám tu práci ráda. A ty lidi taky. Ani se o všem nehodí psát takhle veřejně. Takže se omlouvám, že budu tak stručná.


22. května (sobota): dopoledne farmářské trhy za Ideonem. Odpoledne dostihový den strávený se sestrou (podrobněji jsem o tom psala tady).
23. května (neděle): odpoledne sestra odjíždí domů
24. května (pondělí): poslední chovatelský kroužek s menšíma děckama, myslím, že jsem jim povídala o tom, co žije v Labi, ale moc velký zájem to u nich nevzbudilo
25. května (úterý): poslední kroužek s většíma dětma a potom ohýnek pro PC kroužky. Počasí nebylo nic moc, tak těch dětí přišlo jenom pár, ale nepršelo, a to je hlavní
26. května (středa): i když nebylo moc pěkně, vyjela jsem si na kole. Projela jsem přes město k nádraží, kolem Parama, závodiště, benzínky, přes Srnojedy. V Lánech na Důlku jsem se stavila za známými, dostala jsem teplý čaj a buchtu. Když jsem si odpočinula, jela jsem zase jinou cestou (přes Svítkov?) nazpátek. Byla to moc fajn vyjížďka, ale večer jsem lehla a další dny jsem simulovala, že jsem hrozně nemocná.
28. května (pátek): nakreslila jsem první dva diplomy pro dětičky
29. května (sobota): naštěstí už mi bylo líp, tak jsem šla k volbám. Odpoledne jsem na zahrádce posekala aspoň tu největší trávu a vyplela ten nejhorší plevel. A večer jsem sledovala a očima hypnotizovala výsledky voleb. Podle mě to nedopadlo tak špatně, jak jsem se bála, ale stejně se obávám, kam to ta naše země spěje...
30. května (neděle): k rýmičce se přidává migréna. Achjo. Naštěstí mi to nebrání v tom, abych v zápalu kreativního nadšení dodělala všechno, co bylo potřeba. No a večer jsem neplánovaně zašla do hospody - volal Aleš, jako by se nechumelilo, že je na týden z Islandu tady u nás, a že by zašel...
31. května (pondělí): úplně poslední akce pro chovatelské kroužky. Udělaly jsme opět ohýnek (teda já jsem ho udělala a pak jsem si celou dobu hrála na ohnivce), opíkaly se špekáčky, rozdávaly jsme ty diplomy, aby měly děti něco na památku... A byly jsme trochu naměkko. Jojo.
1. června (úterý): je to nezvyk, ale poprvé po dlouhé době mám volné úterý. Snažím se něco dělat, třeba naházet do pračky prádlo vonící kouřem od ohýnku. A protože je mi konečně dobře (fyzicky), mohla jsem si opět zacvičit (musím se pochlubit - sice to moje "cvičení" skoro nestojí za řeč, ale i tak se cítím líp než když necvičím vůbec). Večer (opět neplánovaně) jsme zašli s Loskim do čajovny a po strašně dlouhé době jsme si opět zahráli go.
2. června (středa): v DDM máme akci ke dni dětí. Děcka mají kartičku s vlajkami států a chodí po různých atrakcích, kde plní úkoly a dostávají potvrzení do kartičky. Já jsem byla  USA, takže se u mě simuloval basketbal. Sice tam nemají pořádný basketbalový balón ani pořádně vysoký koš, ale skoro všechny to bavilo i tak (ti malí by stejně takový balón ani neunesli). Všichni se nakonec trefili. A já jsem byla šťastná jak blecha, že si po XX letech můžu zase hodit na koš. Kupodivu jsem to ještě pořád nezapomněla.
Večer jsem pokračovala opět do hospody na další setkání s Alešem, ze kterého ale nakonec byla  jenom jedna hra. Pak jsem se nechala porazit od Luboše a pak už jsem jenom sledovala, jak Luboš poráží Milana (pivicka).
3. června (čtvrtek): dohání mě únava. Ve středu jsem slíbila, že s sebou v pátek vezmu kytaru. Brnkám si písničky, který jsem hrávala dřív, ale zjišťuju, že na veřejnou produkci to fakt není. Jenom mám z toho otlačený prsty. A navíc si stejně pamatuju jenom takový tklivý a to by se děckám asi moc nelíbilo. A není mi do zpěvu. Takže kytara nebude.
4. června (pátek): krásné počasí, zahradní slavnost v DDM, úplně poslední akce před prázdninama. Nakonec se pro mě našla práce i bez té kytary - pouštím hudbu na diskotéce. Mimo toho tam byla ještě čajovna (která mě celý den zásobovala čajíkama a dobrůtkama), opíkání, různé hry, a nakonec i ohnivá show. Tohle mi bude chybět a né že ne. Když jsem tam přišla, nebylo mi úplně veselo, ale stačilo popovídat si, být  tam s těma skvělýma lidma ... DĚKUJU.
Akce skončila v 9 večer. Jenom jsme rychle uklidili to nejnutnější a pádili domů. Já jsem ale místo domů pádila do víru pernštýnské noci, kde mě už čekal manžel. Dobová hudba a vnadné tanečnice na zámeckém nádvoří, dým z uzených klobás a řvaní pávů, medovina a skupina tancující dupák na náměstí... A pak už jenom únava. Kdo je na FB, může si prohlídnout fotky. I tu, kde se s lahví medového piva v ruce ploužím k domovu. Ale to už byla sobota.

na zámku

lenicka jde domů

 


Komentáře

1 Lukáš Lukáš | Web | 5. června 2010 v 15:53 | Reagovat

Taková práce by mě taky bavila, kdyby mě uživila. (pohodově řečeno)

2 leni leni | Web | 6. června 2010 v 19:02 | Reagovat

[1]: Tak ono se to dá dělat i na celý úvazek, nebo třeba dohromady s něčím jiným... Když by tě to bavilo, tak jdi do toho, ne? Člověk žije jednom jednou...

3 Lukáš Lukáš | Web | 7. června 2010 v 17:59 | Reagovat

[2]: Ona záleží hodně na tom jaké konkrétní  vzdělání tam požadují.

4 leni leni | Web | 8. června 2010 v 12:38 | Reagovat

[3]: Na externistu žádné. Jenom zájem a nadšení.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.