go turnaj v Pardubicích

21. července 2010 v 16:22 | lenicka |  go
Letošní pardubické Moyo Open bylo ve znamení parného slunce, horkých nocí, osvěžujích přeháněk a toulání po pardubických čajovnách a hospůdkách... Poznala jsem nové lidi a setkala se s těma, který znám už dlouho a vždycky je zase ráda vidím (v čele s rodinou Dvořáčků, která u nás byla stejně jako loni ubytovaná)...

Turnaj pro mě stejně jako minulý rok začal už v pátek ráno, kdy jsem se snažila trochu poklidit a zútulnit a přichystat náš byt. Odpoledne jsem vyrazila do rozpálených ulic. Ještě jsem se cestou stavila v optice, kde jsem si nechala dělat nové brýle, a pak jsem se šla zaregistrovat. U registrace jsem potkala Anču z Hradce a další známé lidi. Ale protože jsem měla víc než hodinu času do začátku turnaje, odešla jsem ještě na chvíli domů.
Tentokrát se nehrálo v Ideonu, ale v KD Hronovická, takže jsem to měla o kousíček dál, ale to nevadí. V kulturáku bylo docela příjemně a je to víc v centru. Vrátila jsem se akorát na projevy k zahájení turnaje (paní ředitelka nějakého japonského centra pronesla celý projev v češtině, smekám). A mohlo se začít hrát. Na první kolo mi přišla ke gobanu taková sympatická slečna, podala mi ruku a řekla "ahoj, já jsem Nikča". Hm, naštěstí byla oproti mě docela slabá, neměla jsem žádný problém ji porazit.
Počkali jsme, až dohraje i Jindra Dvořáček (jako nejstarší a nejsilnější hraje trochu pomaleji než my :), a vyrazili do naší oblíbené Dobré čajovny. Já jsem si dala ledový zelený vietnam s mátou a limetkou, chutnalo to jako mojito a nádherně vonělo. Ale skoro celý den jsem nejedla, vlastně ani ty dny předtím, a nějak mi to v tom vedru nešlo dohnat ani teď večer. Pak jsem se divila, že mi začalo být nějak blbě a v noci se mi vůbec nechtělo spát, takže jsem potichoučku bloudila po bytě, a když jsem konečně na chvíli usnula, zdál se mi hororový sen o tom, jak mě zahřívá a dusí oživlá peřina...
Ještě jsem nenapsala, že Luboš tentokrát dal přednost cyklozávodu v Beskydech a že Jindra si přivezl svou manželku, takže spaní jsme vyřešili opravdu komunitně: Jindrovi a jeho paní jsem přenechala naši manželskou postel, vedle na podlaze si ustlala Evička, já jsem zalezla dozadu do pokoje s inernetem a nahoře, kde je v tomto počasí docela vedro, spal jenom Miky a Jonáš Lačňák.
Ráno jsem vstávala první, protože jsem vlastně už pár hodin nespala. Po chladné sprše a výborné snídani (paní Dvořáčková upekla bábovku, jo, mňam) mi bylo přece jenom líp, ale stejně jsem se celé první kolo cítila jako by mě tu minulou noc přejel kombajn a podle očekávání jsem nevyhrála. Na oběd do restaurace se mi nechtělo, stejně poslední dobou sním max. polovinu porce, tak jsem zašla domů a trochu se dala do pořádku.
V odpolední partii se mi už zase dařilo, i když jsem se ještě cítila trochu divně, vedro totiž vrcholilo. Ale... nejen, že jsem tentokrát vyhrála, ale ještě jsem se přitom skamarádila se soupeřem, Pavlem Krumlem z Frýdku-Místku. Protože bylo pořád horko, vyrazila jsem s ním a s Terkou Chládkovou do sklepení restaurace Velvet. No nevím, jestli byl dobrý nápad pít pivo před další partií, každopádně mě díky tomu začalo být zase dobře. Možná to bylo i tím, že po dlouhé době začalo drobně pršet a rozpálené město pomalinku chládlo... Ale večerní partii s Mikym jsem prohrála, i když ne kvůli špatné hře, ale kvůli hloupé a zbytečné chybě v koncovce (vyplnila jsem poslední neutrál a Miky mi sebral velký kus skupiny, nojo, to se stává...).
Rozhodovali jsme se, kde strávíme poslední večer, jedni chtěli do čajovny, druzí na párty na koupaliště, ale bylo docela chladno a do čajovny si přišel zahrát i Loski, tak jsme nakonec zůstali tam. Čajové mojito už jsem raději neriskla, měla jsem jenom rooibos a spinkalo se mi krásně. Ale ještě před tím, už doma, jsem sledovala, jak Evička hraje na FB Happy Aquarium :)
V neděli ráno jsme u našeho domu nasedli do auta (aby se tam nemuseli odpoledne vracet a mohli rovnou odjet domů), jenže to po nočním dešti odmítalo nastartovat. Vzala jsem Evičku, Mikyho a Jonáše a pelášili jsme pěšky, naštěstí se začínalo trochu později, tak jsme přišli včas. Jenom Jindra se s tím ještě nějakou dobu zlobil, což možná způsobilo i jeho následnou prohru (s nepříliš silným soupeřem). Já jsem si se soupeřem poradila docela lehce, takže jsem mohla přemýšlet o tom, že možná postoupím na 16k.
Na oběd se už do Pardubic vrátil i Luboš a společně se mnou a Ančou zašel do Evropy na jejich skvělé těstoviny. Na poslední kolo jsem se snažila soustředit, ale soupeřka byla prostě silnější. Ne o moc, možná jsem měla šanci, ale prohrála jsem, a tak jsem nakonec měla 3 výhry a 3 prohry a vidina postupu na vyšší rank se rozplynula. Jenže letos jsem samotnou tu hru až tak moc neprožívala, turnaj mi dal hodně hezkého i bez toho...
Po poslední partii jsem se ještě vydala s Pavlem do Petite France, protože jsem mu den předtím slíbila, že si tam dáme pivo s medovinou, ale ještě neměli otevřeno, tak jsme zašli aspoň do té Dobré čajovny, což jsem mu taky slibovala. Původně s náma šla ještě Nikča a Petr (?), ale na Perštýňáku se odpojili, protože chtěli vyzkoušet výborný kávy, který vaří v Evropě. Po nějaké době se připojil Luboš, se kterým jsme se pak vrátili na vyhlašování výsledků do kulturáku.
Letos turnaj nevyhrál korejský student z Německa, ale pro změnu korejská studentka ze Soulu. Nikdo z nás neudělal žádný super výsledek, až na Jonáše, který vyhrál 5x a uhrál si tak 7. kjú. Ale ceny byly už tradičně pro všechny, takže třeba já jsem vyhrála pěknou knížku o kostele sv. Bartoloměje.
Turnaj skončil, ale ještě ne pro nás. Ještě jsem pozvala Dvořáčky na čaj opět k nám domů, než přijedou opraváři na to auto. Mezitím přijela Jana Hricová a opět u nás v garáži uskladnila asi 10 sad gobanů a kamenů. Opraváři přijeli docela rychle, takže jsem sotva dovařila další konvici Zlatého skořicovníku, který jsem dostala od Dvořáčků za poskytnutí noclehu, a už museli jet. Popřála jsem jim šťastnou cestu zpátky do Jeseníku a šla si lehnout - nebudu zapírat, byla jsem hodně utahaná. Když mi někdy v 10 večer přišla SMS, že dojeli v pořádku, konečně jsem si oddechla a spokojeně usnula...
Byly to náročné tři dny, ale náramně jsem si je užila. Díky lidi, byli jste všichni skvělí. Už se moc těším do Brna!
 


Komentáře

1 Johanka Johanka | Web | 31. srpna 2010 v 16:58 | Reagovat

Přiznám se, že článek jsem nedočetla, ale Go znám a hraju. Nejezdím tedy na turnaje, jelikož moje strategie je omezená na tvoření zajímavých obrazců z černých a bílých kamenů, ale paradoxně i ta občas vede k výhře. Říkám tomu pracovně "intuitivní" hra. Možná znáš Karla Redlicha (z turnajů) ?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.