konec prázdnin

30. července 2010 v 23:18 | lenicka |  deníček
V úterý byla poslední akce v Alfě - naučila jsem pár dětí hrát go a strávila pohodový den, prozářený sluníčkem... Jenomže na mě nakonec nějak dolehlo, že tohle je na dlouhou dobu fakt naposledy, a že až za sebou zavřu ty dveře, tak že mi skončí prázdniny... a vůbec, že na všechny tyhle příjemný a veselý věci, chvíle a lidi teď minimálně měsíc budu moct jenom vzpomínat ... a tak jsem se tu chvíli snažila oddálit co nejvíc to šlo, ale nakonec tu stejně byla...


ahoj...

ahoj...

...

Ve středu jsem odjela do Brna, kvůli tomu pohřbu, jak už jsem psala. Nebylo to nakonec tak smutné, jak by se mohlo zdát. Mše byla v zábrdovickém kostele a byla trochu odbytá, kněz tetičku neznal, tak občas bylo vidět, že nemá co říct, a zpěvák byl naprosto příšerný. Přesto všichni říkali, že to bylo pěkný, prostě takové skromné a tiché poslední rozloučení se skromným a tichým člověkem...
S tetičkou odešel nejstarší člen rodiny, úžasná paměť generací (narodila se v roce 1913) a taky její vlídnost a starostlivost o nás mladší. Vždycky se zajímala o naše starosti a dávala nám všechno, co měla, i když jsme to většinou ani nechtěli. A bylo tvrdohlavá jako všichni z rodu Kozových a roztomile se smála a šibalsky jí při tom svítily oči...
Sešla se tam jenom malá část naší rozvětvené rodiny - strýc (dědův bratr) se svou ženou a dcerou, kterou jsem strašně dlouho neviděla a teď jsem jenom koukala, jak jí to v těch černých šatech sluší... A další strýc, a syn dědovy sestřenice, a babička, a jako bonus strýc Laďa, dědův bratranec, kterýho jsem tam viděla poprvé v životě a úplně mě uchvátil, když vzpomínal na další a další příbuzné a přitom pořád živě gestikuloval, takže se mi ho ani nepodařilo pořádně vyfotit...  A bylo tam i pár dalších lidí: staré babičky - tetiččiny kamarádky, a taky rodina toho hodnýho pana doktora, který mě kdysi operoval, a kde tetička byla zaměstnaná jako hospodyně. 
Poté, co za zvuků varhan odvezli v limuzíně rakev, stáli jsme ještě snad hodinu před kostelem a povídali a vzpomínali a litovali, že jsme si nedohodli nějakou hostinu nebo něco, kde bysme si mohli v klidu sednout a popovídat si. Tak snad zůstaneme v kontaktu a co nejdřív se zase sejdeme...
rodina ve smutečním

No a teď už se nořím do učení na státnice. Mávám na rozloučenou... držte mi palce... a uvidíme se v září!
 


Komentáře

1 Lukáš Lukáš | Web | 1. srpna 2010 v 15:22 | Reagovat

Zdravím Leničko. No tak...nebuď tak smutná...lidé se mohou setkávat (když chtějí) i mimo oblast prázdnin. Nicméně je zajímavá ta tvá návštěva v Brna (čili kousek od mého města).

2 leni leni | Web | 3. srpna 2010 v 16:53 | Reagovat

[1]: Proč bych nemohla být smutná, když k tomu je důvod (dokonce několik důvodů)? Však já si ty prázdniny užila plnými doušky, takže mám na co vzpomínat... a na koho. Na tetičku, na přátele, na všechno. Jenomže teď mě až do září čekají jenom povinnosti - a já se vlastně těším i na ně. Protože mě těší život... zrovna ten můj a zrovna teď.

3 Sikar Sikar | Web | 4. srpna 2010 v 11:35 | Reagovat

Kolik těm dětem bylo? Protože zrovna go je hra, se kterou jsem měl dva dny problém, než jsem do ní asi dva roky zpět trochu pronikl.

4 leni leni | Web | 4. srpna 2010 v 11:49 | Reagovat

[3]: Asi jsi neměl dobrého učitele :) nebo tím "proniknul do hry" myslíš jinou úroveň. Dětem od první třídy to jde vysvětlit za 5-10 minut, pak je nechám hrát a přitom jim komentuju jejich tahy a tím je učím dál. U některých vidím, že si ještě moc neví rady, některý se učí rychleji a jsou schopný doopravdy hrát. Ale "proniknout do hry" trvá dýl, mě osobně to trvalo minimálně rok :)

5 Sikar Sikar | Web | 4. srpna 2010 v 12:21 | Reagovat

[4]: Aha, tak "proniknout do hry" jsem měl na mysli "nedělám až příliš pitomé tahy a prohrávám pouze o pár bodů".
Palec vzhůru, 5-10 minut... čekal bych tak hodinku dvě.

6 leni leni | Web | 4. srpna 2010 v 12:50 | Reagovat

[5]: No, těch 10 minut je jenom na vysvětlení "jak se to hraje", ale samozřejmě které tahy jsou účinné a které pitomé, to se naučí až při hře. A prohrávat pouze o pár bodů? Tak to snad záleží opět na učiteli, ne? Já jsem měla to štěstí naučit někoho go tak, aby mě porazil, ale trvalo mu to skoro rok a dával do toho hodně i sám. Jinak považuju za úspěch, když by mě ten začátečník začal porážet v 9handicapu (v případě dětí v 9H na desce 13x13). Já svého učitele dodnes neporazím ani s tím 9H, ale je tak hodný, že mě vždycky nechá prohrát jenom o těch pár bodů :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.