prý nějak melanchořím ...

4. července 2010 v 0:25 | lenicka |  deníček
Zdravím, prázdninčata :) Omlouvám se, že poslední dobou zanedbávám rubriku deníček, a ne že by se vůbec nic nedělo, právě že děje, prostě mám co dělat a psát se mi moc nechce. Takže jediné, co můžete čekat v nejbližších dnech a možná i týdnech, budou stručné zápisky z cest a kapitolky z religionistiky. A pokud sem napíšu něco ze života, tak to nebude "den za dnem" jako dřív. Jsou prázdniny, je čas na přemýšlení, regeneraci, velký úklid... prostě na to zastavit se. Takže se tak trochu zastavuju, abych se pak mohla o to rychleji rozjet...


Už je to týden, co jsme byli na výletě ve Staré Boleslavi. Tentokrát jsem měla s sebou moje kolo, na kterým mě to baví čím dál víc. Někdy před jedenáctou jsem vyrazila od stadionu Houška po asfaltce směr Brandýs, nebo spíš směr most přes Labe. U mostu jsem přejela přes silnic a pokračovala po štěrkové cyklostezce kolem řeky, potom kolem Proboštského jezera, kousek po silnici (to jsem hodně zrychlila, abych tam strávila co nejmíň času, a taky abych si užila rychlou jízdu, protože v terénu mi to moc rychle nejde). Odbočila jsem do Borku, jela zase kolem Labe, projela obcí Křenek a za ní zakufrovala v rákosí u místního rybníčku. Bylo tam moc hezky, ale musela jsem jet dál. Polní cestou jsem se dostala do Lhoty (překvapilo mě zavlažování, dostala jsem sprchu, což bylo v tom horkém dni docela příjemné). Za Lhotou mají nádherné přírodní koupaliště - písák uprostřed borového háje. Tam jsem zakufrovala podruhé, protože jsem chtěla ulovit kešku, ale zrovna poblíž ležel nějaký mladík. Až odešel, krabku jsem bez problémů našla, zalogovala se a mohla jsem pokračovat do Hlavence, Otradovic a odtud do Nového Vestce. Přes Káraný a chatové osady jsem se dostala až k rozcestí Svatý Václav. Na hledání kešek už nebyl čas ani síla, tak jsem si jenom vyfotila jakousi kapličku se sochami andělů a jela jsem nejkratší cestou zpátky do Boleslavi. Asi jsem překonala sama sebe, protože jsem nějakých 10 km stihla ujet za půl hodiny i s hledáním cesty v Káraném. Naštěstí jsem si ji pamatovala odminule. Vrátila jsem se do Vestce, kousek za ním jsem se dala lesní cestou další chatovou osadou, přejela nad E65 a hned za přejezdem jsem sjela dolů uzounkou cestičkou. Ještě se rychle proplést mezi lidma, kteří už ze stadionu odcházeli, a byla jsem tam. Luboš už tam asi 20 minut byl a už obědval, takže jsem to zase nestihla, ale co se dá dělat ...

A ve čtvrtek jsem odcestovala pro změnu do Brna. Dostala jsem totiž zprávy, že mé nejstarší příbuzné - pra-pra-tetičce (neboli 97-leté tetě mýho dědy) - se prudce zhoršil zdravotní stav a leží v nemocnici. Ještě před rokem si sama věšela záclony a lezla po balkóně, aby své sousedce otevřela dveře, ještě před měsícem byla sama na hřbitově... Dohodla jsem se s babičkou a mamkou, které o ni v poslední době nejvíc pečují, že za ní zajdeme společně. Bohužel mi ujel vlak, tak ze mě babička chytala nervy, ale nakonec jsme se úspěšně potkaly. Tetička mě hned poznala (a to jsem ji viděla naposledy někdy v zimě a před tím zase dlouho ne), měla radost že jsme přišly, ptala se jak mi jde ta škola a vůbec... Sice skoro nemůže mluvit, skoro neslyší, najednou musí i nosit pleny, ale popletená není, to jenom tělo slábne a tetička pomalu odchází...
Musely jsme ji posadit, protože bylo potřeba podepsat nějaký papír kvůli převodu peněz (a připadaly jsme si jako ti upíři z filmů, kteří chodí za umírajícími příbuznými, aby dostali dědictví, až na to, že tyhle peníze půjdou na její účet a my teda mezi nejbližší dědice nepatříme). Když se jí podařilo s vypětím všech sil podepsat, usmívala se šťastně jako malé dítě, když se chlubí, že dostalo jedničku. Nechala jsem se hladit po tváři a chytala jsem ji za ruku, která je už jenom kost a kůže a plná podlitin, které se jí dělají a nehojí. Nakonec jsme jí daly mokrý hadřík na čelo, protože tam bylo hrozné horko, tak se tak spokojeně usmívala a říkala "jojojo", a pak už ji únava zmohla a začaly se jí zase zavírat oči... Ještě nám zamávala a už jsme musely jít.

A pak jsem jela do domu mých rodičů, s mamkou jsme zašly na hřbitov, protože je to skoro přesně 13 let, kdy umřela babička (bylo to v den, kdy jsem dostala poslední vysvědčení na základce), a pak jsme zašly na lipák, poštípali nás komáři, mamka mi vyprávěla, jaký má v posledních týdnech starosti a co všechno pro tetičku dělá a jaký "vděk" si za to ještě vyslouží od tetiččiných známých... a nazpátek jsme šly lesem a byla to dlouhá a pěkná procházka, protože zrovna zapadalo slunko. A večer, když se setmělo, jsem šla na zahradu a kolem mě lítaly roje svatojánků. Zasvítili a za chvíli zhasli, ale vždycky přilítli další, nebo i ti první znovu rozsvítili, prostě si tam tak lítali a mě bylo sice trochu smutno, ale fajn.

Když jsem o tom všem napsala na FaceBook, tak mi pod to napsala jedna kamarádka, že prý "trochu melanchořím"... No, trochu jo. Ale jenom trochu, vážně.

anděl u svatého Václava
 


Komentáře

1 Hjůbí Hjůbí | Web | 4. července 2010 v 10:51 | Reagovat

Kolo tě baví čím dál ví? Páni, jak to děláš? Já mu nějak pořád nemůžu po školních výletech přijít na chuť :P

Do Otradovic bych se jednou chtěla podívat :)

Tetička je stejně dobrá. Že si tě pamatovala. To je prostě stáří a ve stáří, obzvlášť takovémhle, není rok vůbec nic.

Podle mě "nemelanchoříš", to je prostě shoda horších okolností... Z toho by byl "špatný" každý.

2 Lukáš Lukáš | Web | 4. července 2010 v 11:18 | Reagovat

Zdravím. Třeba já pojem "prázdniny" neznám. Pro mě červenec a srpen představuje jen další měsíc v roce. (pohodový úsměv) Pořád budu dál dělat písničky, obrázky a videa. Pořád budu pokračovat ve svých internetových stránkách stejně jako doposud. Na výlet až pojedu tak to bude v jiných měsících - jinými slovy nemohu jezdit v době největšího horka - takže tak březen, duben odhaduju (popřípadě listopad), kdy je takzvaně "neutrální počasí". A jel bych výhradně na poznávací zájezd do Řecka nebo Egypta a to kvůli pyramidách a chrámům (obzvláště).

3 Říjnová Říjnová | Web | 10. července 2010 v 21:20 | Reagovat

Trochu jsem to upravila, snad by se to už mělo zobrazovat normálně.
Taky doufám, že si zvykneš, tenhle odstín růžové se mi líbí.
Díky za mail, odpověď mi trochu trvá, nechce se mi zabřednout do minulosti (rozuměj že jsem asi moc líná), ale odpovím co nejdřív, snad ještě dneska.

4 Ice Ice | 11. července 2010 v 21:23 | Reagovat

Teď jsi mi připomněla, že jsem si na tebe kolikrát vzpomněla, když jsme se školou byli v červnu na cyklisťáku. Naši vedoucí totiž neustále hledali kešky. :o)

5 Muminek Muminek | 19. července 2010 v 7:35 | Reagovat

Moc pěknej článek. Malej detail - babička už je pryč 14 let.
Užívej si prázdnin. Mumík

6 leni leni | Web | 20. července 2010 v 10:42 | Reagovat

[5]: Jé, já jsem to tam původně měla a pak jsem to přepsala, protože jsem se nějak nemohla dopočítat... To už jsem tak dlouho pryč ze základky?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.