Freud a jeho psychoanalýza

23. srpna 2010 v 18:27 | lenicka |  teorie
poznámky k otázce č. A 30 (1. část)

Sigmund Freud (1856-1939)


1) hlavní téma: síla sexuálního pudu (eros) - dožaduje se slasti (vybití/naplnění libida), slouží k zachování rodu
pud smrti (thanatos) - vede k touze po návratu do anorganického stavu
2) ve vědomí se nacházejí vědomé duševní jevy, v předvědomí jsou ty, které si můžeme vybavit, některé jsou vytěsněny do nevědomí. Z nevědomí dál ovlivňuje prožívání a jednání, mocněji než z vědomí, protože chybí racionální kontrola + prosazují se do vědomí, musejí být stále znovu vytěsňovány; nebo se psychika brání obrannými mechanismy, které umožňují získat čas, zmobilizovat síly na skutečné řešení problémů
3) struktura osobnosti: Id (nevědomé, primitivní centrum slasti), Ego (hledá slast, ale v delší perspektivě), Superego (vytvořené společností, dává příkazy a zákazy, svědomí, ideály, z větší části nevědomé).
4) psychosexuální vývoj: orální, anální a falické/genitální stadium (přesun libida)
5) oidipovský komplex
6) náboženství jako neuróza (brání úzkosti při přechodu z rodičovské náruče do nebezpečného světa, Bůh nahrazuje otce), náboženství jako mechanismus potlačování strachu + sexuálních představ, náboženství jako věčná iluze
7) Totem a tabu (1913): vyhnaní bratři se spolčili proti otci, zavraždili ho a snědli, pocit viny, zavedení prvních institucí a morálky, nahrazení otce totemovým zvířetem
8) Mojžíš a monoteismus (1939): Mojžíš je také projekce Boha, který se snížil k izraelským nevolníkům, aby je ubezpečil, že jsou jeho milovanými dětmi. Dal jim pocit výjimečnosti tím, že s nimi uzavřel smlouvu a slíbil jim, že se o ně bude starat, dokud ho nepřestanou uctívat. Mojžíš vnesl do charakteru hebrejského Boha znaky své vlastní osoby jako je prchlivost a neúprosnost. Ne Bůh, ale Mojžíš udělal z Izraelitů vyvolený lid.

post-freudovci:
Melanie Kleinová: pud smrti, dobrá/špatná matka
Donald Winnicott: přechodný objekt/sféra - symbolizuje matku, ale má vlastní hodnotu, přechod od smyslové subjektivné sféry do objektivní reality, v této sféře vzniká fantazie + náboženství
Heinz Kohut: narcistické libido - vyvíjí se i láska k sobě, sebejistota (víra v boha dává jistotu, že člověk je důležitý)

Prameny:
Říčan, Pavel. 2002. Psychologie náboženství. Praha: Portál
Wikipedie: Sigmund Freud
Kulihová, Barbora. Mužský typ boha v monoteistických náboženstvích (seminární práce)
Horyna, Břetislav. 1994. Úvod do religionistiky. Praha: Oikoymenh
 


Komentáře

1 Sikar Sikar | Web | 23. srpna 2010 v 18:43 | Reagovat

Freud byl úchyl.

Proto ho mám rád.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.