láska není láskou, když při objetí necítíme, že skrze toho druhého držíme v náručí celý svět

22. srpna 2010 v 0:16 | lenicka |  deníček
Asi čtu špatný příběhy, dívám se na špatný filmy, poslouchám špatný písničky a hlavně si nechávám zdát špatný sny. Včera jsem vypila asi půl litru znojemského Irsai Olivera a pak jsem měla co dělat, abych se v pořádku dopravila do postele. Bylo mi blbě. Ani ne fyzicky, spíš psychicky. Jenom jsem zamhouřila oči... nebo jsem ani neusnula?

Najednou se mi v hlavě začaly rozvíjet obrazy věcí, který se nikdy nestanou, i když bych chtěla, aby se jednou staly. A zase jinejch věcí, který můžu jenom doufat, že se nestanou, i když by se mohly stát. Před očima mi probleskávalo všechno, z čeho mám doopravdy strach a na co jsem v poslední době odmítala myslet. Střídavě jsem se budila, snila a bděla, postel se se mnou houpala a okolo byla tma. Potom jsem konečně usnula hlubokým spánkem a další sny přišly až k ránu. Strašně hezký sny. Což bylo možná ještě horší.

Nedělám, co bych chtěla, nejsem tam, kde bych chtěla být. A s kým. Odpočítávám týdny, dny i hodiny. Už aby byl pátek 3. září večer. Ať už ta zkouška dopadne jakkoliv, uzavře se tím jedna velká kapitola mýho života a já budu volná. Mám v hlavě (i rozepsaný po papírech) hrozně moc věcí, který si nechávám "na potom". Je tam spousta knížek, který si chci přečíst, filmy, který chci vidět, články, který chci napsat, fotky, který chci vyfotit, cesty, který chci projít, místa, na kterých se chci zastavit, obrazy, který chci namalovat, poklady, který chci uloupit, oči, do kterých se chci dívat, domov, který chci vybudovat, a život, který chci žít. Některý touhy mají konkrétní podobu, některý se teprve vynořují z mlhy, ale jsou tam, ve mně, a já se jim ani nestačím omlouvat, že jsem je tak dlouho nechala povalovat se v prachu a snažila se na ně zapomenout.

Snad mi zítra bude líp. Už nebudu takhle chlastat, slibuju... V posledním půl roce jsem přišla na spoustu věcí, třeba na to, co chci a co už ne, co je důležitý a co už ne, a že jsem jaká jsem. Od včerejška vím i další věc: že když vidím příběh dojemnej až k slzám, tak ta největší blbost je snažit se to zapít. Nepomáhá to.



P.S. nadpis je upravený citát od Primo Maioliho
 


Komentáře

1 sarkasista sarkasista | 22. srpna 2010 v 1:20 | Reagovat

Chlastat na deprese není dobrej nápad...

2 *J *J | Web | 22. srpna 2010 v 2:11 | Reagovat

To je ale pěkná blbost (ten nadpis) - ale co, jsem jiného přesvědčení.. :-) jinak pokud "to" převratné ve škole je maturita, tak hodně zdaru ;-)

3 Angie Angie | Web | 22. srpna 2010 v 8:43 | Reagovat

nechceš spřátelit?

4 leni leni | Web | 22. srpna 2010 v 9:14 | Reagovat

To je vážně zvláštní, že zrovna tento můj výlev přilákal lidi, kteří mě vůbec neznají, ale mají potřebu mě nějak zařadit... Jsi v depresi, jsi v pubertě... Nejsem, i když uznávám, že to tak může vypadat. To čím jsem nedávno prošla (najití sama sebe a sebe-přijetí), tím si většina lidí projde právě v pubertě. Já jsem se k tomu dohrabala až teď. A taky to, co se přede mnou teď otevírá, tak trochu vypadá jako kdybych právě maturovala a těšila se, až se odstěhuju od rodičů a až se poprvé zamiluju a pomiluju... a ono i na tom něco bude :)))

5 Deadly Destiny Deadly Destiny | Web | 22. srpna 2010 v 11:20 | Reagovat

S citátem nahoře souhlasím. A s tvým komentářem... taky myslím, že to tak bude... se mnu...

6 edithhola edithhola | E-mail | Web | 24. srpna 2010 v 23:20 | Reagovat

Casti tveho clanku bych nekdy mohla podepsat. Krome chlastu:-)

7 Slečna Zvědavá Slečna Zvědavá | Web | 28. srpna 2010 v 15:25 | Reagovat

Krásný sny jsou snad horší než ty normální. Je v nich naděje.
Taky bych neměla chlastat. Pak píšu smsky a pak se divím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuji za návštěvu mé zahrádky.
Než odejdete, napište prosím názor/komentář/vzkaz.
Mějte se pěkně a někdy zase přijďte.
...
..
.